I když normálně není poštovní doručovatelkou, Příbramáci ji nyní vídají za dveřmi svého domova. Libuše Petřinová je jedním z 38 komisařů určených pro roznášku sčítacích formulářů v Příbrami a okolí.

Měli jsme možnost zúčastnit se s Libuší pochůzky v příbramském paneláku. Druhý den jsme komisařku požádali se svolením České pošty a Českého statistického úřadu o rozhovor, který nám poskytla při polední pauze.

Co vás právě teď jako sčítací komisařku po pauze čeká?
Normálně pracuji za přepážkou. Teď jsem skončila tuto práci, a jelikož mám svůj okrsek, musím si ho srovnat, abych měla všechny formuláře. Stalo se mi, že jeden formulář jsem musela hledat, našel se a všechno je v pořádku. Ale i tohle dokáže člověka pěkně zdržet.

V čem je tahle práce nejvíc problematická?
Je to náročné nejen na čas, ale i na pozornost, aby se vám nezaměnil kód formuláře. Viděla jste sama, jaká je na chodbě v paneláku tma. Třeba se stane, že z dalších dveří se na mě hrne vodopád otázek a v tu chvíli je těžké udržet pozornost nad vypisováním formulářů. To se pak lehce člověk splete.

Kolik hodin jste mimo svou práci na nohou?
Když začínám ve tři odpoledne, viděla jste sama, že jeden vchod o třiceti domácnostech trval dvě a půl hodiny. Vrátila jsem se asi v půl sedmé. Ve všední dny jsou to čtyři, pět hodin. O víkendech chodím až deset hodin denně.

Funkce komisaře byla dobrovolná nebo prostě patří k vaší práci?
Prošli jsme asi tříhodinovým školením a nikdo se neptal, jestli to chceme dělat. Prostě to k té práci patří a takhle to je. Jsme v tom všichni.

Vaše kolegyně se prý setkaly u lidí s nadávkami a agresivitou. Jaké jsou vaše zkušenosti?
Já si nemůžu stěžovat. Většinou lidé reagují v klidu, někteří třeba řeknou, že je celá akce k ničemu nebo že je formulářů hodně. S jednou paní to bylo složitější, ale nijak jsem se s tím netrápila. S kolegyněmi nemám čas si o tom povídat, není kdy. V tuhle dobu se doručovatelky vracejí, vezmou si papíry a vyrážejí znovu.

Uvítala byste pomocníka při pochůzkách?
Kdyby na tuto práci byli dva, bylo by to o něčem jiném. Jenom na držení desek, na rozsvěcení světel na chodbách, na odpovídání na otázky. Teď už to ale nějak doklepu.

Co lidé v souvislosti se sčítáním lidu nejvíc ve dveřích řeší?
Často slýchám slova: Proč se to dělá, je to k ničemu. Hodně lidem nevyhovují termíny návštěv. Stane se, že někoho nezastihnu doma a než se k němu vrátím, mezitím si vyzvedl formuláře na poště.