Celé svátky, podobně jako jeho manželka Marta a dcera Ivana tráví Hubert Hoyer ve společnosti dalších nadšených muzikantů, kteří po dlouhé roky oživují odkaz výjimečného kantora, skladatele a autora České mše vánoční, Jakuba Jana Ryby, jehož život byl spjat s Rožmitálem a kostelem Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále. Tam Ryba působil jako regenschori.

Období vánočních svátků a ještě nějaký čas po nich tak prožívá rodina Hoyerova s Rybovou hudbou. „Je to už hodně dlouho, co jsem začal hrát Rybovu mši. Bylo to v roce 1959, když jsem byl ještě desetiletý kluk a tedy dávno před tím, než jsem sbor s orchestrem začal řídit,“ vzpomíná Hoyer. Ten je navíc ředitelem základní umělecké školy v Rožmitále, která nese jméno Jakuba Jana Ryby.

Lásce k Rybově hudbě musí celá rodina něco obětovat. Vánoce jsou proto pro ně poněkud odlišné. „Večeři máme mezi čtvrtou až pátou hodinou, potom v 21 hodin musíme do kostela ve Starém Rožmitále. Mše začíná sice až ve 22 hodin, ale je třeba vše dopředu připravit. Končíme někdy o půlnoci, doma si pak popovídáme o dojmech a ráno už v 8.15 nás čeká mše s chrámovým sborem v kostele,“ vyjmenoval muzikant. Na svátek sv. Štěpána 26. prosince se odebírají hudebníci a zpěváci do městského kostela sv. Jana Nepomuckého v Rožmitále, kde je duchovní koncert s provedením Rybovy mše a se zpěvem koled na závěr. První lednový den ve 14 hodin je pak ještě mše v Bohutíně. „Potom máme čas na odpočinek, protože první neděli po 6. lednu, tedy na svátek Křtu Páně, jezdíme na mši do Nepomuku u Plzně,“ připomněl Hubert Hoyer, který si ale rozhodně nestěžuje na to, že Vánoce má spolu s rodinou trochu odlišné. Duchovní zážitky prý tuto odlišnost zcela vyrovnají.

„Bereme to normálně, máme to tak zaběhlé. Jinak bychom si už Vánoce ani nedokázali představit. Vánoční svátky jsou o té atmosféře, která se nedá ničím nahradit. Nedíváme se na televizi, sedíme a povídáme si, třeba o těch úžasných duchovních zážitcích a o všem kolem toho, jak se nám Česká mše vánoční toho svátečního večera vydařila,“ říká muzikant a dodává, že je povzbuzující nadšení lidí.

„Je to o úžasné atmosféře, která vám dá zapomenout i na to, že jste někdy unavení. Navíc na Štědrý večer sloužená mše svatá je obětována za duši právě Jakuba Jana Ryby, a to je velký duchovní náboj. Jinak doma máme Vánoce jako většina lidí - na štědrovečerní stůl u nás patří kapr, máme živý vánoční stromek a přes den půst. Dneska se už nedodržuje půst čistě z církevního hlediska. My přes den ale nejíme, tu a tam si vezmeme třeba cukroví a pak máme až večeři. Půst měl význam také v tom, že hospodyně si ve shonu alespoň na chvíli odpočinuly.“

Do toho všeho musí ještě Hubert Hoyer stihnout zaznamenat počasí, protože je správcem rožmitálské meteorologické stanice. „Nyní v normálním středoevropském čase je to v pohodě, měří se ráno v sedm, potom ve 14 hodin a večer v 21 hodin, to se nechá skloubit,“ říká Hoyer.

Protože jsou poslední roky zimy přeci jenom poněkud mírnější, nechá se prý i v průběhu mše lépe snášet chlad. „Někdy je docela teplo, kostel je vždy plný lidí a občas je i docela horko. Při hraní chlad ale nevnímáte. Když mrzne, je to horší pro jiné, já se při hře na housle přeci jen trochu pohybuji, horší to mají muzikanti, co jim přimrzá trubka k ústům.“

Díky těmto lidem, kteří hudbě zasvětili celý život, se v Rožmitále daří uchovat hudební odkaz Jakuba Jana Ryby. Česká mše vánoční tak nikdy v chrámoví kostela Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále neutichla. V tomto jinak zcela nenápadném kostele, podobném mnoha ostatním, Česká mše vánoční také vznikla.

Mše tu zazněla poprvé v roce 1796. Její provedení v místě, kde se tato slavná mše zrodila, je proto neobyčejným zážitkem, a to především na Štědrý večer, kdy je zpěv doprovázen varhany, na které hrával sám autor Jakub Jan Ryba.