Většina chátrajících objektů není naše, s majiteli je to těžké

Armáda a Plešivec. To je to, co charakterizuje městys Jince. A také několik na pohled zajímavých, ale chátrajících budov, jako je například vysoká pec Barbora nebo bývalý zámecký pivovar.

„Většina chátrajících objektů ale není naše. Jsou soukromé. Jediný barák, za který se trošku stydím, je dům s malobyty, kde máme ubytované důchodce, protože tam máme sociální nájemné. Ale to proto, že čtvrtina domu nebyla naše. Byla to odúmrť, kterou jsme řešili do Ameriky, zbylo sedmnáct dědiců rozstrkaných po celém světě. Byl to takový právnický oříšek," poukazuje starosta Josef Hála na desetiletý problém s odkoupením jedné z budov, na jejíž opravu se městys snaží získat dotace.

V soukromém vlastnictví jsou i vysoká pec Barbora a zámecký pivovar. „Protože nám objekty nedělají moc dobrou vizitku i v souvislosti s veřejným prostranstvím, domluvili jsme se na zastupitelstvu, že majitele budeme zvát na jednání, aby se vyjádřili, co s objekty zamýšlejí," říká starosta. Podařilo se prý zjistit, že majitel Barbory nemá v úmyslu vzhledem k nákladnosti rekonstrukce nic dělat, což nevede jinam než ke zchátrání národní technické památky.

Co se týká starého pivovaru, tam je situace podobná. Kvůli ní si starosta prý často vyslechne své. Ale pokusy o kontakt s majitelem pokračují, objekt je na prodej. Na druhou stranu mají Jince za sebou i mnoho úspěšně dokončených akcí a před sebou spoustu plánů.

Mezi loňské úspěchy se řadí nové bio koupaliště, kam se po jeho otevření začali sjíždět kromě místních i lidé z okolí. „Letos tam přibudou další prvky jako skokanský můstek a možná i hřiště," plánuje starosta Hála. Lidé si oblíbili i novou naučnou 18kilometrovou stezku, která propaguje Jince a okolí.

Starosta Hála je přesvědčený, že Jince jsou výborným místem pro bydlení. Už kvůli výhledu na Plešivec a brdské hřebeny. Zasíťované obecní pozemky jsou ještě k mání za přijatelnou cenu.

A letošní plány? „Čekáme díky dotacím ze SFŽP vozidlo Avie s jednou nástavbou na zametání a úklid městyse a druhou na svoz bioodpadu z obce, instalujeme nový místní rozhlas a další zařízení k rychlé informaci občanů při krizových situacích. Z dotace Regionálního operačního programu Střední Čechy opravíme za 5,5 milionu korun komunikace v obci," prozradil Josef Hála.

Městys počítá také s rekonstrukcí celé ulice Čsl. dělostřelců v podobě výměny vodovodu, kanalizace, veřejného osvětlení, výstavby nového chodníku, parkovišť a v neposlední řadě i zeleně.

Jince projektují také vodovod a kanalizaci do zbývajících částí městyse včetně Rejkovic a Běřína. „V plánu je toho moc, jen kdyby na to byly peníze," dodává Josef Hála.

O rybáře není nouze, ale mladých ubývá

Rybářské závody v Jincích.

Jednou z nejpočetnějších organizací v Jincích jsou rybáři. V současné době má 109 členů: 95 mužů, 5 žen, 7 dětí do 15 let a 2 členy ve věku 15 až 18 let. „U dětí a mládeže evidujeme každý rok úbytek členů, a to hlavně u mládeže do 18 let. S tímto stavem se nepotýká nejen naše organizace, ale je to problém celého rybářského svazu," říká jednatel rybářů Miroslav Domanský. Organizace se kromě svého poslání zabývá ochranou před pytláky a zarybňováním rybářských revírů, aby rybáři měli co lovit. „Samozřejmostí je starostlivost o revír a chovné rybníky, tuto činnost zabezpečujeme hlavně v jarních a podzimních měsících organizováním brigádnické činnosti. V průběhu školního roku každý čtvrtek od 16,15 hodin běží rybářský kroužek dětí pod vedením Pavla Tomana, kde rádi přivítáme nové zájemce. V současné době navštěvuje kroužek osm dětí. Již tradičně pořádáme pro děti do 15 let rybářské závody, kde účast je rok od roku vyšší, loni se účastnilo 28 dětí," pokračuje rybář. Organizace si ale nehraje jenom na svém písečku. Aktivně spolupracuje s kulturní komisí městyse při organizování akcí společně s dobrovolnými hasiči. (maja)

Jiří Havlát: Přístup k dětem je tady daleko bližší

Ředitel jinecké základní školy Jiří Havlát.

O tom, jak funguje škola v menším městě, o rozdílu mezi dětmi z vesnic a ve městě a také o přístupu ke školství, jsme hovořili s ředitelem základní školy v Jincích Jiřím Havlátem.

Jak dlouho už ředitelujete?
Asi dvacet let.

Má škola nějakou specializaci?
Nemáme jasnou specializaci. Ale často se zúčastňujeme různých projektů. Myslím, že vzhledem k našemu vybavení, se můžeme srovnávat i se školami ve městě.

Změnil se stav školství od dob vašich začátků a nyní?
Vzpomínám si, že po revoluci byli všichni plní elánu. Těšili se, že nebudou muset řešit jen papíry, byrokracii. A dnes je té byrokracie daleko víc. Já učím asi sedm hodin v týdnu, zbytek věnuji tomu papírování. Dnes se vše řeší elektronicky, ale stále vše musíme podkládat i na tom papíru.

Setkáváte se v dnešní době u dětí častěji například s vadami řeči?
Je to nyní daleko častější jev. Pro děti je to pak i bariéra. Proto zde máme také logopeda, který školákům pomáhá vady řeči napravit.

Čím si myslíte, že je to způsobeno?
Rodiče v dnešní době nemají na děti tolik času. Ráno do práce, večer z práce a nechávají tomu volný průběh.

V čem jsou podle vás výhody školy na menším městě?
Samozřejmě nelze takhle paušalizovat, ale městské děti jsou jiné, než ty z vesnice. Tady nás ty děti ještě nikam neposílají. Kluci se poperou stejně tady jako ve městě. Přístup k dětem je tu takový vesnický, bližší.

Měnil byste za město?
Těžko říct. Za těch dvacet let jsme si tady stanovili určitá pravidla, známe se. Je to demokratičtější, přátelštější. Víme, co od sebe můžeme čekat. (kch)

Školáci mají prázdniny, tráví je při procházkách a výletech

Příměstský tábor o jarních prázdninách v Jincích.

Také v Jincích si školáci užívají týden jarních prázdnin. A protože málokterý rodič může zůstat s dětmi doma, připravil městys spolu se společenským centrem příměstský tábor. Děti se tak od pondělí do pátku v osm hodin ráno s dobrou náladou scházejí v centru a pak už si jen s vedoucím Václavem Zeiskem (na snímku) a knihovnicí Zuzanou Belanskou užívají připravený program. Ten rozhodně není nudný. Zahrnuje soutěže, výlety do Příbrami, výšlapy na Plešivec, výtvarné dílny… Tábor v pátek zakončí předávání diplomů, protože každý táborník si za svou šikovnost odměnu zaslouží. (maja)

Jinečtí dbají o památku slavného rodáka Josefa Slavíka

Pomníček Josefa Slavíka v Jincích.

Velký význam pro Jince má uctívání památky slavného rodáka, houslisty Josefa Slavíka. Narodil se 26. 3. 1806 a je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze, kam se Jinečtí ve stejný den chystají také letos, aby uctili 208. výročí narození slavného umělce. První výlet na hřbitov se konal v roce 2003. Životní příběh houslisty Josefa Slavíka od Ludmily Zenkové si mohou zájemci zakoupit v knižní podobě s názvem Koncert srdce svého I ve Společenském centru Josefa Slavíka. K uctívání památky také patří májové slavnosti Slavíkovy Jince, kdy se do kulturního střediska sjíždějí absolventi konzervatoře, aby hrou na housle a klavír potěšili posluchače. (maja)

Co se praví v kronikách?

První zmínka o Jincích je z počátku 14. století, městysem jsou od roku 1900. Historie Jinec je psána především železářskou výrobou. Nejstarší písemný doklad o místním železářství je znám z roku 1390, jedná se o privilegium Václava IV., které umožňuje znovuobnovení jineckých hutí a dolů, poškozené dřívějšími majiteli. Jince tehdy byly svobodnou osadou, kterou okolní panství získalo až v 16. století za vlastnictví Pešíků.

První vysoká pec je v Jincích uváděna roku 1646. V polovině 18. století vzniká krásný zámek ve slohu pozdního baroka, s velice pěkně upraveným parkem. Zámek je dnes bohužel zdevastovaný. Hrabě Rudolf Vrbna buduje roku 1810 vysokou pec Barboru, která na svém místě stojí dodnes. V provozu byla do roku 1874 a před rozbořením ji zachránilo umístění pily do jejího objektu.

Roku 1806 se v Jincích narodil houslový virtuos a hudební skladatel Josef Slavík, ve své době velmi uznávaný, bohužel dožil se pouze sedmadvaceti let.

V 19. století zde působil geolog a paleontolog Joachim Barrande, který zde zkoumal zdejší bohatá naleziště trilobitů, kteří ve zdejší lidové mluvě dostávaly nejrůznější půvabná jména. V Jincích se jich nejvíce nachází na stráni Vinice, která je proto chráněna, přesto bohužel mnozí „paleontologičtí zlatokopové" zdejší zkameněliny drancovali za účelem komerčního prodeje.

Nejčastějším druhem trilobita je zde Ellipsocephalus hoffi, který je zde lidově nazvaný „konínský ráček". Ten se dostal i do jineckého městského znaku. (Zdroj: webové stránky městyse)

Proč Jince? To se přesně neví, ale takový název je jen jeden

Předpokládá se, že místní jméno Jince znamenalo ves Jinců, tedy Jincovy rodiny. Příjmení Jinec pochází se staročeského slova junec, což znamenalo býčka, volka. Proto také v jeho nejstarším dokladu z roku 1352, vztahujícímu se ke zdejšímu farnímu kostelu, je uváděno toto jméno jako Junecz, později (r. 1384) jako Jynecz. (zdroj: MF DNES 15. 3. 2001)

Nabízí se i dohad, že termín „jince" je odvozen od „vinice". Hlásky „y" a „j" byly střídnicemi, což se ještě vyskytuje v národních a lidových písních. Místo, kde se pěstovalo víno, bylo tehdy zváno „jinice" a ztažením prostě „jince". Původ jména je tedy buď latinský (vinice = vinea, víno = vinum) nebo keltský (víno = fin), ale ten je asi zas odvozen z latiny. Uvažovat o původu slova „jince" lze i z praslovanského termínu „jiný". Obec a její obyvatelé byli nějak jiní – z toho pak vznikly názvy jako Jinočany, Jinonice a možná i Jince. Když je něco „jinak" – lidově „jináč", dá se něco „zajinačit".

Krátký tvar Jinec tomuto výkladu neodpovídá. Jestliže však jsou Jince od jakési jinakosti, nechť jsou jejich obyvatelé dnes jiní svou prací, chováním a moudrostí a nechť jim chutná víno, které se zde v pradávných dobách pěstovalo. (autor článku PhDr. Jiří Šefl)

Ať je tomu tak nebo tak, obec s názvem Jince je v naší republice pouze jedna.