Podlaha kostelíku byla dlážděna oblázky z Berounky

První stavbou na skalnaté vyvýšenině nad Mníškem byl kostelík sv. Maří Magdalény, vybudovaný koncem 17. století stavitelem Kryštofem Dienzenhoferem. Vzorem pro vybudování kostelíka byla kaple ve francouzském Aix en Provence, kde sv. Maří Magdaléna dlela na pokání. Zvláštností těchto staveb jsou vnitřní omítky napodobující krápníkovou jeskyni. Původní podlaha byla dlážděna oblázky z nedaleké řeky Berounky. V roce 1694 byly dokončeny další významné stavby Kryštofa Dienzenhofera – klášter nedaleko od kostelíka a na samém vrcholu Skalky poustevna, obě určené pro benediktinské mnichy. Od roku 1762 až do konce 2. světové války působil na Skalce řád františkánů. Mezi superiory vynikl P. Vincenc Lichtblau, známý numismatik evropského formátu. Skalka se záhy stala známým poutním místem, zejména po dokončení křížové cesty, kterou dala v 18. století zbudovat hraběnka Benedikta Čejková z Olbramovic. Kostelík i celý areál utrpěly necitlivým poddolováním Skalky v padesátých letech. S postupem těžby železné rudy se ve zdech kostelíka i ostatních staveb začaly objevovat trhliny a v okolním terénu propadliny. Ačkoli byl po 2. světové válce celý areál nákladně zrekonstruován, po deseti letech od rekonstrukce byl zdevastován a zcela opuštěn. Některá umělecká díla byla naštěstí zachována. Například vzácný nástropní obraz sv. Maří Magdalény od Petra Brandla byl restaurátory sňat a přenesen do mníšeckého kostela sv. Václava. Po ukončení těžby v roce 1967 došlo postupně ke stabilizaci horninového masívu a to dalo šanci těm, kdo se snažili o obnovu kostelíka a celého areálu. Začátkem 80. let započaly rekonstrukční práce na kostelíku sv. Maří Magdalény a postupná obnova kapliček křížové cesty.