Vladimír Stehlík byl dlouhé roky stíhán v kauze Poldi i se svým synem Markem. Před lety bylo stíhání proti Vladimíru Stehlíkovi pozastaveno kvůli nemoci.

Kdo podle vás nese největší vinu na krachu Poldi?

Dřívější přední politici, ale i Státní holding Poldi Kladno, kladenské odbory a samozřejmě já sám, protože jsem neměl dostatečnou podporu vládních činitelů, neboť jsem přesvědčen, že Václav Klaus byl záměrně mylně informován tehdejším ministerstvem průmyslu. To přineslo zkázu nejen kladenských hutí, ale i značné části českého průmyslu - například Poldi Kladno a Škoda Plzeň.

Existují však proto nějaké hmatatelné důkazy?

Předkládám svobodnému tisku složku dokladů, která dokazuje rozsáhlou trestní činnost a řadu omylů v této politické kauze.

Je v souvislosti s vaším dřívějším podnikáním proti vám stále vedeno nějaké soudní řízení?

Soudní řízení v kauze Poldi Kladno bylo přerušeno v roce 2008 ze zdravotních důvodů a podle dostupných informací bylo zrušeno pro jakýkoliv nedostatek důkazů. Za Bohemia Art proti mně nebylo nikdy vzneseno obvinění.

Cítíte stále nostalgii ke kladenské Poldovce?

Z funkce generálního ředitele jsem nikdy neodstoupil a stále se cítím odpovědnou osobou za všechny naše zaměstnance a jejich rodiny a věřím, že se do Poldovky vrátím poté, kdy zahraniční investoři Poldovku koupí od německých podnikatelů a která se bude opět jmenovat Poldi Kladno, nikoliv Poldi Hüte. Pokusím se opět postavit hutě na nohy a navázat na dvacet pět obchodních zastoupení Poldi a Bohemia Art, které jsou po celém světě. Trvám však na náhradě škody, která činí 1,4 miliardy korun, ze které vyplatím všem zaměstnancům odstupné ve výši čtyřměsíčního platu. Zbytek peněz budu investovat opět do Kladna a do Bohemia Art. Náhrada škody je 69 procent mého podílu v Bohemia Art, nikoliv podílu mého a rodiny. Celkovou škodu budu nucen vyčíslit, pokud nedojde k rozumné dohodě a Komerční banka nezaplatí vzniklou škodu, neboť Komerční banka poslala do bankrotu všechny naše provozovny. Čtyři závody Bohemia Art skončily krachem.

Před časem jste chtěl uspořádat setkání s bývalými zaměstnanci Poldi. Proč k tomu nedošlo?

Jednalo se o moji kandidaturu do senátu. Měl jsem možnost v jednom týdnu získat tisíc podpisů jako nezávislý kandidát, ale jedno rádio na Kladně varovalo naše zaměstnance s tím, že nemají nárok na odstupné, tudíž k setkání nedošlo a když jsem zjistil, že kandiduje senátor Dientsbier, ustoupil jsem z kandidatury. Kladenský starosta v kandidatuře oznámil občanům, že na území Poldovky postaví byty, aniž by si uvědomil, že se jedná o silně kontaminované území a z toho důvodu zřejmě neuspěl.

Jak vnímáte současné podnikatelské aktivity na území bývalé Poldovky a na bývalých územích podniků Bohemia Art?

Poldovku vnímám jako hospodářskou tragédii, za kterou by skuteční viníci měli nést odpovědnost. Z Bohemia Art dnes funguje velmi dobře pouze firma Ravak v Rožmitále a Zbrojovka Březnice. Ostatní podniky zkrachovaly kvůli správcům konkurzní podstaty a neoprávněnému vyhlášení konkurzu na obě společnosti.Všechny závody byly prodány mimo dražbu a veřejnou soutěž, což je bezesporu trestný čin. V Poldovce jsem se byl podívat několikrát v nočních hodinách – ilegálně a mohu pouze říci, že Poldovku vyřezali jako rakovinu. Ostatní je bez komentáře. Březnickou zbrojovku jsem navštívil před rokem, v Rožmitále jsem nebyl patnáct let a firma mi doposud dluží.

Nedávno jsme si připomněli události z listopadu 1989. Jak se vám po změně režimu změnil život?

Před sametovou revolucí jsem pracoval v zahraničí jako architekt životního a pracovního prostředí s velmi dobrým úspěchem. Doslova jsem vydělal pět milionů západoněmeckých marek, které byly později vloženy do privatizace Poldi Kladno a Bohemia Art do státní pokladny. Uvítal jsem změny v naší zemi jako většina občanů a v rámci privatizace jsem vytvářel podmínky k novému lepšímu životu zvláště privatizací závodů Bohemia Art. Na vlastní náklady jsem vyučil devadesát truhlářů, sedm kovářů a zámečníků a pro učně jsem postavil v Rožmitále učňovskou školu. Byl jsem přesvědčen, že porevoluční vlády doslova pozitivně změní život našeho národa, ale po rozdělení ČSSR došlo k ekonomickým změnám a za posledních dvacet let se naše země obtížně vyrovnává s historickými změnami. Samozřejmě, že můj vztah k našim kolegům se nezměnil a bude-li již třetí soud za Poldi Kladno, tak tam půjdu.

Prý chcete vydat knihu?

Kniha je napsaná, ale ještě čekám na příspěvky našich bývalých kolegů. Nejednalo se nikdy o zaměstnance, ale o kolegy, to bych chtěl zdůraznit a velmi mě mrzí, že jsem ministrovi vnitra Rumlovi, když jsem byl ve vězení, zaslal do úschovy akcie Poldi Kladno a nestačil je rozdělit všem našim zaměstnancům. Paradoxem je, že založení akciové společnosti na Kladně byla podmínka vlády a ve skutečnosti jsme za to byli obviněni a obžalováni. Co tedy vlastně vláda s velkou privatizací zamýšlela? Podpořit český průmysl nebo ho zlikvidovat? Kniha bude vydána tehdy, až na to budou peníze. Kniha má tři stovky stran a jsem přesvědčen, že se stane povinnou školní četbou, aby si naši děti daly pozor v budoucím životě zvláště v podnikání. Kniha je praktický, podnikatelský a filozofický pohled, která obsahuje i část Markovi knihy Poldovka a vládní tunely a pojednává s nadhledem o vzestupu i pádu významného českého projektu, který nebylo možné dokončit z vůle několika politických figur. Po patnácti letech mohu pouze říci, že stále věřím ve spravedlnost a že se naše překrásná paní Poldi opět vrátí na výsluní světového hutnictví.

Karel Hutr, Robert Nusl