Vy prý vůbec nejste trabanťák…?
No tak já na to koukám realisticky (směje se). Oni na to koukaj úplně idealisticky… To auto vnímám takový, jaký je. Ve svý době bylo geniální, jednoduchý a teď už je 50 let za zenitem. To je na něm to půvabný, ale říkat, že to je strašně super auto v roce 2015, je volovina.

Taky jste trabanta vytáhl zaprášeného ze stodoly? Setkání trabantistů v Kytíně před besedou cestovatele Dana Přibáně, který s trabanty projel kus světa. Žlutí 'draci' výpravy.
Koupili jsme ho na slovensko – maďarský hranici. Na tu cestu jsme tehdy sháněli zachovalýho trabanta, to je ten, co má ty kanystry zepředu. Byl speciálně pořízenej kvůli první cestě. Od tý doby je chudák tak dobitej…

Takže vy jste se nejdřív rozhodli pro cestu a pak jste sháněli trabanta?
Tam jde o to, že já jsem kdysi dávno koupil svojí velký lásce trabanta a ona s ním jezdila a já jsem díky tomu přibližně věděl, co to auto vydrží. Dostali jsme se do sporu, jestli dokážeme dojet do Uzbekistánu nebo ne. Trabanta jsem tedy už kupoval cíleně, aby to byl tahoun. Drhýho jsem kupoval hrozně narychlo, protože už začala platit ekopokuta pro starý auta. Maluch a „čezeta", to byly úplný šroty, Jawu jsme kupovali taky narychlo, když jsme zjistili, že nápad jet na pionýru nevyšel.

Kde jste všude s výpravou byl?
V roce 2007 jsme vyrazili Hedvábnou stezkou z Prahy do Uzbekistánu. To byl experiment, udělali jsme 15,5 tisíce kilometrů. Původně jsme chtěli jet do Afriky, ale protože jsme se báli, tak jsme si vybrali bezpečnou trasu. Pak jsme už přejeli celou Afriku, z Tuniska do Jihoafrické republiky. To byla asi 19,5 tisíce kilometrů. Potom jsme projeli Jižní Ameriku z Guayany přes amazonskej prales až dolů do Patagonie a do Buenos Aires, to mi bylo nějakých 21 let. Plánovali jsme monumentální cestu, že pojedeme z australskýho Perthu do Bangkoku. Ve výpočtech to mělo být 20 tisíc kilometrů za čtyři měsíce a dopadlo to tak, že jsme se obtížně protloukali, zkracovali jsme, kde to šlo. Jeli jsme půl roku a jen 15 tisíc kilometrů.

O Danu Přibáňovi
a jeho výpravě - 39 let
 - český novinář, režisér a cestovatel. V roce 2007 se vydal s jedním trabantem do Uzbekistánu.
 - V současné době působí jako nezávislý novinář a věnuje se zejména cestovatelským výpravám po exotických zemích. V říjnu 2012 odstartoval cestovatelský projekt, jímž je expedice Trabantem napříč Jižní Amerikou. V dubnu 2015 se vydal s Trabanty na expedici do Tichomoří.

Vystačili jste si bez doprovodného auta?

Jasně. Trabant, trabant, Maluch a Jawa a „čezeta".

To se dá všechno uvézt? Nářadí a tak dále…
No, museli jsme. To je jednoduchý. Když se to tam nevejde, tak to nepotřebujete. Dokonce s námi v jednom tom malinkym autě jeli dva vozíčkáři.

Kdy vám cvakala zadnice strachy?
Strachy ani jednou, spíš vzteky, když už jsem byl fakt utahanej. Auta se furt rozbíjely, už jsme je tam chtěli nechat, rozlámat to všechno na trsátka. Takže zatnout zuby, opravit a jet dál.

Přece ale musela přijít situace, kdy jste měl chuť se na to vykašlat…
Stalo se nám v jižní Americe, že jsme si zkrátili cestu přes pláž a přišel příliv, takže to vypadalo, že už auta nedostaneme ven. Jednou taky v kopcích v Indonésii auto s vozíčkáři málem skončilo na boku. Ale to byla vteřina a nic se nestalo. To se ani nestihnete leknout. Ale on ten svět neni tak nebezpečnej, jak vypadá v televizi.