Poslední skupina se však ještě dělí na ty, kteří berou les jako chrám a po jejich návštěvě vše zůstane tak, jak má. Ta druhá všude zanechává vzkazy dalším generacím v podobě umělohmotných láhví a jiných odpadků. Kdo chodí do lesa, ví dobře, o čem je řeč.

Ještě pořád jsou ale lidé, kteří v symbióze s lesem tráví i několik dní. Jsou to trampové. A ti to neměli a ani nemají vůbec jednoduché.
Mezi ně patří i Jiří z Příbrami.

„Do lesa jsem začal jako tramp jezdit ve svých patnácti ještě za minulého režimu. Postavili jsme si vlastní osadu Fort Diablo v brdských lesích za Dobříší. Vzpomínám si, jak jsme se na osadu kolikrát pomalu plížili a čekali i několik desítek minut poblíž, jestli tam na nás nečekají příslušníci veřejné bezpečnosti. Dnes si ještě někdy vyrazím také. Vezmu děti a jedeme na Plešivec,“ vypráví Jiří.

Podle Jiřího se dnešní tramping hodně změnil.

„Rozdíl je především v tom, že tenkrát jsme to brali i jako jakýsi bojkot proti režimu, dnes už mladí ani nevědí, co to je. Jsou party, které vyrazí na některou osadu v lese jenom, aby se tam opili a pořádně se vyřádili. Paradox je, že ve městě by jim to neprošlo. Už si ale neuvědomují, jaké následky jejich chování může mít pro osadu, na níž přijeli,“ pokračuje Jiří.

O trampingu mnoho lidí tvrdí, že je to přežitek a bez auta, měkké postele, sprchy a televize, by do lesa na několik dní nikdy nevyrazili.

„Často nocujeme na plešiveckých osadách Bílá sova nebo Alvarado. Kluky z Alvarada znám dokonce osobně. Vím, že měli problémy s lesníky, kteří jim před lety zbourali celou osadu. A proč? Protože jim tam někdo nechal nepořádek. Pak už nikoho nezajímalo, že kluci vyčistili obrovský kus lesa od napadaných stromů nebo že pokaždé snášejí dolů z Plešivce haldy odpadků, které tam nechají lufťáci,“ rozčiluje se Jiří.

Vypadá to jako boj s větrnými mlýny, který trampové nikdy nemohou vyhrát. Podle Jiřího slouží osady i jako oázy, kde mohou pocestní najít zázemí.

„Jednou si tam můj syn rozřízl ruku. Díky tomu, že jsme byli blízko Bílé sovy, kde osadníci nechávají i krabičku první pomoci, podařilo se mi bez problémů klukovi ruku ošetřit. Ve většině osad je například zásoba vody, někdy i jídla, přístřeší a spousta jiných vychytávek. Tedy alespoň v těch aktivních osadách. Takže když někoho v lese překvapí například déšť, může na těchto místech v pohodě přenocovat nebo jenom přečkat déšť,“ vysvětluje Jiří.

Tramping je u nás poměrně rozšířenou zábavou a podmínky jsou tu pořád ještě příznivé.

„Je fajn, že jsou trampové ještě aktivní. Začal jsem své děti brát s sebou do lesa hned, jak mohly chodit a určitě to na ně má pozitivní vliv. Vůbec nechci mluvit o zážitcích, které se jim v přírodě naskýtají. My jsme „válčili“ před revolucí s režimem, dnešní tramp bojuje s lesníky a odpadky. Moc bych se přimlouval, aby aktivní a spořádané osady nechávali lesníci stát,“ říká Jiří závěrem.