Poslední skupina se však ještě dělí na ty, kteří berou les jako chrám a po jejich návštěvě vše zůstane tak, jak má. Ta druhá všude zanechává vzkazy dalším generacím v podobě umělohmotných láhví a jiných odpadků. Kdo chodí do lesa, ví dobře, o čem je řeč.
Ještě pořád jsou ale lidé, kteří v symbióze s lesem tráví i několik dní. Jsou to trampové. A ti to neměli a ani nemají vůbec jednoduché.
Mezi ně patří i Jiří z Příbrami.
„Do lesa jsem začal jako tramp jezdit ve svých patnácti ještě za minulého režimu. Postavili jsme si vlastní osadu Fort Diablo v brdských lesích za Dobříší. Vzpomínám si, jak jsme se na osadu kolikrát pomalu plížili a čekali i několik desítek minut poblíž, jestli tam na nás nečekají příslušníci veřejné bezpečnosti. Dnes si ještě někdy vyrazím také. Vezmu děti a jedeme na Plešivec,“ vypráví Jiří.
Podle Jiřího se dnešní tramping hodně změnil.
„Rozdíl je především v tom, že tenkrát jsme to brali i jako jakýsi bojkot proti režimu, dnes už mladí ani nevědí, co to je. Jsou party, které vyrazí na některou osadu v lese jenom, aby se tam opili a pořádně se vyřádili. Paradox je, že ve městě by jim to neprošlo. Už si ale neuvědomují, jaké následky jejich chování může mít pro osadu, na níž přijeli,“ pokračuje Jiří.
O trampingu mnoho lidí tvrdí, že je to přežitek a bez auta, měkké postele, sprchy a televize, by do lesa na několik dní nikdy nevyrazili.
„Často nocujeme na plešiveckých osadách Bílá sova nebo Alvarado. Kluky z Alvarada znám dokonce osobně. Vím, že měli problémy s lesníky, kteří jim před lety zbourali celou osadu. A proč? Protože jim tam někdo nechal nepořádek. Pak už nikoho nezajímalo, že kluci vyčistili obrovský kus lesa od napadaných stromů nebo že pokaždé snášejí dolů z Plešivce haldy odpadků, které tam nechají lufťáci,“ rozčiluje se Jiří.
Vypadá to jako boj s větrnými mlýny, který trampové nikdy nemohou vyhrát. Podle Jiřího slouží osady i jako oázy, kde mohou pocestní najít zázemí.
„Jednou si tam můj syn rozřízl ruku. Díky tomu, že jsme byli blízko Bílé sovy, kde osadníci nechávají i krabičku první pomoci, podařilo se mi bez problémů klukovi ruku ošetřit. Ve většině osad je například zásoba vody, někdy i jídla, přístřeší a spousta jiných vychytávek. Tedy alespoň v těch aktivních osadách. Takže když někoho v lese překvapí například déšť, může na těchto místech v pohodě přenocovat nebo jenom přečkat déšť,“ vysvětluje Jiří.
Tramping je u nás poměrně rozšířenou zábavou a podmínky jsou tu pořád ještě příznivé.
„Je fajn, že jsou trampové ještě aktivní. Začal jsem své děti brát s sebou do lesa hned, jak mohly chodit a určitě to na ně má pozitivní vliv. Vůbec nechci mluvit o zážitcích, které se jim v přírodě naskýtají. My jsme „válčili“ před revolucí s režimem, dnešní tramp bojuje s lesníky a odpadky. Moc bych se přimlouval, aby aktivní a spořádané osady nechávali lesníci stát,“ říká Jiří závěrem.
Nepřehlédněte:
Bytová družstva se ocitla v pasti. Neplatiče již nemohou vyhoditSpořádané osady ať stojí, prosí tramp Jiří
Příbram – Někdo chodí do lesa pracovat, jiným slouží les pouze jako zásoba surovin, na kterých se dá zbohatnout. Někdo si zase do lesa zajde jen na procházku.
Trampové často najdou svou osadu zbouranou
|
Foto: Robert Nusl