Ty vzpomínají na významného chirurga s velkou úctou a říkají, že celou svou lékařskou praxi čerpaly ze znalostí, které je naučil právě Václav Trnka. Jedním z hesel, které jim říkal bylo, aby se k pacientovi chovali, jako by to byl člen jejich rodiny. Bývalé žákyně primáře Trnky se scházejí každý rok a vždy na něj rádi vzpomínají. Deník jim položil několik otázek

Odkdy a jak jste znaly Václava Trnku?

Václav Trnka nás učil čtyři roky v 60. letech. Učil nás velmi systematicky. Neměly jsme učebnice a upozorňuji, že ani učebnice chirurgie. On přednášel a vždy se vracel k jednotlivým tématům a my si dělaly poznámky, abychom měly v praxi z čeho čerpat.

Jaký to byl člověk?

Měl velmi zvučný hlas, takže nikdo při jeho výkladu nemohl usnout. To pro něj bylo opravdu charakteristické. Chirurgii nás naučil vnímat systematicky. Pan Trnka dělal doktora hokejistům, fotbalistům i hasičům. Byl to doktor tělem i duší a velký lidumil.

Jakým způsobem učil?

Neučil nás žádné zbytečnosti. Vzal základní věci a ty postupně logicky rozváděl. Dodnes si například pamatuji dělení ran na sečné, řezné, tržné, zhmožděné a další. Další metodickou poučkou bylo to, co už zaznělo, že k pacientovi máme přistupovat, jako by to byl člen naší rodiny.

Jak na pana Trnku vzpomínáte?

Vzpomínáme na něj v tom nejlepším. Byl doktorem na plný úvazek. Žil v nemocnicí každý den. Bydlel vedle ní a byl stále k dispozici.

Myslíte, že charakterové vlastnosti, které Václav Trnka měl, scházejí dnešním lidem?

Podle našeho názoru určitě scházejí. On uměl jak s pánem, tak kmánem. Ke starému člověku byl milý a trpělivý. Vlastnosti, které měl, jsou dnes ojedinělé