VYBRAT REGION
Zavřít mapu

V Čechách bych chtěl jet určitě mistrovství republiky

Rožmitál /ROZHOVOR/ - Matěj Novák je člověk vskutku renesanční. Ve svých 24 letech toho kluk z Rožmitálu pod Třemšínem stíhá opravdu hodně. Patří mezi špičku českého snowboardingu, což dokládají i ocenění, která za svou kariéru stihl nasbírat.

26.1.2013
SDÍLEJ:

Matěj NovákFoto: Archiv Matěje Nováka

Matěj je držitelem titulu O2 Snowboard Talent 2007, k dalším úspěchům patří např. 1. místo Mistrovství ČR v U-rampě v roce 2010, ve stejném roce 4. místo na O2 Evropském poháru a 7. místo na 4x4 Czech snowboard cupu v roce 2012 a další. Trénuje, natáčí videa a studuje na ZČU sociální a kulturní antropologii. Tím ale výčet jeho aktivit nekončí. V roce 2012 hrál také v divadelní hře Sněžná revoluce, kterou uvedlo divadlo Ponec,  postavu Papoucha. Bez povšimnutí nezůstalo také jeho pohotové jednání, kterým zachránil život mladé mamince. Za tento čin byl v roce 2009 nominován na Cenu Michala Velíška.

Nejprve k tvým začátkům. V kolika letech jsi poprvé stál na snowboardu? Jak vypadala první jízda?
Ve dvanácti jsem na Šumavě stál na snowboardu poprvý. Tenkrát jsem ještě nevěděl, o co se jedná, ale hrozně mě to bavilo. Pak jsem do toho sportu začal víc pronikat. Vzhledem k tomu, že kolem mě pár lidí už jezdilo, v Příbrami byla už i taková partička, tak jsem začal sbírat zkušenosti. Dřív jsem jezdil závodně na lyžích.

Kde jsi v začátcích jezdil a trénoval? Přeci jen, Příbramsko není zrovna horskou oblastí. 
Tady v Brdech to moc nejde, to je fakt, takže jsem jezdil hodně do ,,Špindlu" a na Zadov. Hned první rok jsem se zúčastnil i snowboardových kempů, což bylo super a dá to člověku hrozně moc. Na kempu jsem i vyhrál první závod, díky kterému jsem získal první podporu.

Dosud jsi procestoval velký kus světa. Jezdil jsi v Evropě, Americe a také na Novém Zélandu. Kde trénuješ nejraději, který z dosud navštívených  parků a areálů se nejvíce přiblížil ideálu?
Nejlepší park, ve kterém jsem jezdil, byl na Novém Zélandu. V tomhle parku se koná spousta světovejch snowboardovejch závodů, natáčí se profi videa… Čtyřsedačková lanovka tě vytáhne na kopec, kterej je teda poměrně krátkej, asi tři čtvrtě kilometru, ale ve výšce čtyř tisíc metrů. Je to tam super, protože si můžeš dát v lajnici skoky, rampu a nebo jet delší cestou a tam máš třeba patnáct railů a dva malý skoky. Super na začátek trénování, tam můžeš dělat úplně všechno. Když se teda úplně nezblázní a nepostaví tam jeden z největších skoků s třicetimetrovou přeskakovací rovinou.

Jak se připravuješ na závody? Ať už fyzicky nebo psychicky.
Psychicky už jsem to po těch 12 letech závodění vzdal. Emocionální výjevy už mám za sebou, už chci jezdit bez hranění, což se mi teď teda úplně nepovedlo, ale to byla moje hloupost. Spíš se snažím se tím bavit a bavit i lidi okolo. Fyzická příprava je různá. Léto jsem trávil ve Francii na Playground Surf Base, kde jsem čtyři pět hodin trávil na surfu, což udělá s fyzičkou strašně moc. Skvělá záležitost pro trénink rovnováhy. Chodím si taky zaběhat, lezu s kámošema, občas doma posilování. A jezdím na skejtu.

Co bys v českých snowparcích pochválil a co naopak postrádáš?
No, teď nevím, čím mám začít. Tady toho bohužel moc chválit nejde. Je to zvláštní, ale rok od roku se podmínky na závodech zhoršujou. Skoky je třeba postavit velký, aby se na nich daly skákat dobrý triky. Bohužel v Čechách je nikdo moc stavit neumí, takže jsou spíš nebezpečný. Občas se ale podaří postavit poměrně dobrej skok nebo park. V tom světě už to jde trochu jinak, staví se skoky víc ,,nakoplý". Obvykle skok, před kterým máš bouli, říká se mu ,,Step-up". Pak nepadáš víc jak ze čtyř metrů a je to bezpečný, ty skoky mají i větší airtime než ty, co se staví u nás. A pokud bych byl jibber, tak bych určitě pochválil českou snowboardovou scénu, že na každém kopci je spoustu jibbů (zábradlí, pozn.red), ale tím zase snowboarding ztrácí hlavně ty skoky. Určitě by stálo za to, zamyslet se nad investicí do tří čtyř kvalitních snowparků, aby se v nich dalo trénovat.

Posloucháš během jízdy hudbu nebo máš raději klid?
Většinou jezdím s jedním sluchátkem. To hezky nakopne, ale nesmí tě to zase přemotivovat. Začal jsem na sobě pozorovat, že posledních pět metrů před skokem vypínám muziku a ta hlava se zaměří jinam. Jsem dost ujetej na muziku, poslouchám Metallicu, Bring Me the Horizon, Parkway Drive, spíš metalcore a takový pohodičky.

V prosinci jsi s českou reprezentací odjel do amerického Colorada. Dokonce jsi mohl využít i nejlépe vybavenou halu Woodward v Cooper Mountain, která je uzpůsobena pro ,,suchý" trénink. Jaký byl denní harmonogram, jak probíhaly tréninky a jaké triky jsi piloval?
Tak trénink probíhal tak, že první dva dny mi nedorazily bágly. Já mám pokaždý s Amerikou velkou kliku. Jakmile dorazím do Denveru, tak se stáhnou mračna a Novák není vítanej. Nevím proč, já to tam mám rád. Takže ty první dva dny jsme šli do Woodwardu. Vstávali jsme v půl sedmé, šli na snídani a na půl devátou jsme už byli v parku. Ráno je sníh dost zmrzlej, ale je protaženej rolbou, tak je ještě poměrně měkkej a kvalitní. Do jedenácti jsme byli na skocích.  Za ty dvě hodinky tam dáš dvacet jízd, což je jako tady za celou sezonu. Pak si člověk šel ještě zajezdit a okolo jedný se už balilo, protože člověk byl už unavenej, přeci jen je to čtyři tisíce metrů nad mořem a je tam i sušší vzduch.

Jakou máš zkušenost s halou ve Woodwardu?
Ta je úplně super! To je prostě úžasná věc, která tam funguje. Trénink na celej rok tam vyjde asi na 300 dolarů. Je tam skejtovej bazén, malej skatepark, tři skoky, nějaký raily, osm trampolín, gymnastickej koberec a letos tam byla obrovská trampolína 4x4 metry, ve který skočíš pět metrů vysoko. Hlavně jsou tam profesionálové, kteří řeknou, jak se točit, kam se při skoku koukat, abys skočil to, co chceš. Podobný tréninkový středisko v Evropě je jen v Laaxu.

Z reprezentace ses musel kvůli zranění bohužel vrátit dříve. Spadl jsi na třetím skoku, výsledkem čehož je vyhozené rameno a natažené vazy. Jak dlouho bude trvat rekonvalescence a kdy myslíš, že bude možné vrátit se k tréninku?
Minulé pondělí jsem byl na kontrole, tak doufám, že už to budou jen dva týdny a půjdu jezdit.


V březnu se opět koná snowboardový camp Master Class, na kterém ses v minulosti podílel jako kouč. Ovlivní zranění tvou letošní účast? Na co se jezdci mohou těšit a na co se v případě účasti těšíš ty?
Já doufám, že už budu moct jezdit. Tohle je super akce na závěr sezóny, vždycky jsme chytli i super počasí, kdy se dalo jezdit v mikinách. Utvořila se tam parta lidí, která jezdí pravidelně několik let. Hrozně se na to těším. Camp jsme zakládali s Martinem Černíkem a Honzou Nečasem před čtyřmi lety. Za tu dobu se tam vystřídalo spoustu lidí, vždycky tak okolo třiceti. Je super, že lidi se tam vrací a tvoří se tam taková rodinka. Hrozně mě baví, že první den lidi těžce dají ollie, ale čtvrtej den válí a vidíš, jak jsou šťastný, že udělali takovej pokrok. Večer jsou pak různý přednášky, třeba jak se jezdí závody, o freeridingu, nebo od horský služby o lavinách. Přijíždí i Martinovo brácha Radim, kterej je kytarista, takže je pak večírek, taková pohodička nad kytarou.

S kým v současné době jezdíš a kdo tě inspiruje?
Teď jsem byl v Americe s Honzou Nečasem, Martinem Mikyskou, Dušanem Křížem a Katkou Vojáčkovou. Předtím jsem jezdil s Honzou Lohynským. To je přesně takovej mladej hecíř a je zábavný s ním jezdit. A pak taky s Pepou Samkem, se kterým se známe deset let. Doufám, že s ním budu dělat ještě nějaký projekty, co se týče backcountry a freeridingu, protože po dvanácti letech závodění bych se rád kouknul i do jiný sféry snowboardingu než jsou parky.


Dříve ses hodně věnoval i jibbingu. Jak je to v poslední době? Co připravuješ a chceš zdokonalit?
Teď už v podstatě nejde se na nic nezaměřovat, protože jibbing je v současnosti nutnost, kterej je v Čechách brutálně nadhodnocenej. Pokud člověk neskáče všechno možný na zábradlí, tak body skokama nedožene. Na světový scéně to je obráceně, což bylo vidět teď na slopestylu v Cooper Mountain. Já jsem se snažil zaměřit na rampu, protože od zranění mi to trochu uteklo. Rampa mi šla a loni jsem odletěl do Finska na světovej pohár, kde jsem byl jednadvacátej. S Martinem Černíkem jsme se dohodli, že v Cooperu budu tři týdny trénovat na rampě, protože bez toho by postup na olympiádu nebyl možný. Bohužel kvůli zranění mi unikne asi i to Soči, kam se odlétá začátkem února. To mi mrzí, ale ještě je tu jeden světovej pohár na přelomu března a dubna ve Španělsku. Možnost kvalifikovat se na olympiádu je ještě na Novém Zélandu, pokud se umístím do 30. místa. Uvidím, jak to půjde. Když mi trenér (Martin Černík pozn.red.) podpoří, tak tam šance je.

Co říkáš na současný vývoj, kdy jezdci předvádí double a triple corky, rotace až 1440° a triple backflipy. Myslíš, že existuje hranice, za kterou už se z technických či fyzických možností nedá jít?
No, to je otázka. Možnost double corků je velkej oldschool a začala se vracet do módy s Travisem Ricem. Loni to zabil Torstein Horgmo, kterej skočil triple back flip a to už je na mě moc. Z toho snowboardingu se stala regulérní gymnastika. Já už jen čekám, kdy tam třeba Shaun White, kterej skáče na rampě 7 metrů vysoko, pošle nějakej triple. 

Trénuješ v létě i u nás nebo spíš odjíždíš za sněhem do zahraničí?
Mám pár oblíbenejch středisek, kam jedu, když to zkouškový dovolí. Mezi ně patří třeba Hintertuxx nebo Saas Fee. Tam je dobrá rampa, skoky, takže tam se rád kouknu, ale spíš se vyplatí šetřit na podzim, kdy je nejlepší do toho šlápnout. V Čechách se dá trénovat spíš fyzička, tak chodím plavat, běhat.

Na jaké závody se letos chystáš a jaké další (nejen) snowboardové aktivity tě čekají?
Tak to Soči v Rusku bych zatím nechal otevřený, uvidíme, jak se to bude všechno vyvíjet. V Čechách bych chtěl jet určitě mistrovství republiky. Pokud nevyjde Rusko, tak bych chtěl jezdit závody tady. To budou rádi i sponzoři, že se tu ukážu a nebudu jen posílat reporty z Ameriky. A rád vyrazím i na evropský závody na rampě. A ještě se chci určitě kouknout na King of Morava. Obzvlášť rád mám Snow Jam, to je většinou sranda, člověk sjede i tu rampu. Minulej rok to bylo ale peklo, protože tam postavili nějakej džíp, kterej měl na korbě box. To bylo hrozný, ještě z tý rampy nula rychlost a člověk se řítil na ten skok, toho jsem se bál jako čert kříže. Ale Snow Jam jsem si vždycky užíval, hlavně ta atmosféra, hodně lidí a je to tak zajímavej závod, člověk nikdy neví, co ho to čeká. S VANS týmem bychom chtěli vyrazit i na Wängl Tangl do Rakouska. Ten park je tam hrozně naddimenzovanej a je tam dost zajímavejch věcí, tři lajny skoků, různý bazény, raily, corny, spousta překážek a najednou jedou tři jezdci. A hrozně se těším na Spring Session.

V roce 2009 jsi byl nominován na Cenu Michala Velíška za záchranu ženy před pádem z okna. Ovlivnila tě tato zkušenost v dalším životě?
To asi ne. Spíš ten proces, co se dělo pak, což mi připadalo jako dehonestace Velíška. To byl úplnej patos, trapná politická agitace a vydání tiskový zprávy.  Ale jsem rád za zkušenost, kdy jsem měl možnost nakouknout do politiky.

V loňském roce jsi navíc v divadle Ponec hrál postavu Papoucha v představení Sněžná revoluce. Sněžná prkna se tehdy přenesla na prkna divadelní. Co můžeš o tomto počinu ještě říci?
Tohle byla další úžasná zkušenost, protože ti herci jsou skoro blázni. Ta hra je inspirovaná tím, co se tady dělo, od prvních lidí, který začali jezdit na prkně, až po transformaci snowboardingu. Člověk, kterej o tom nic moc nevěděl, tak přišel a zasmál se, ale lidi, který to zažili, tak se museli potrhat smíchy. Byla to pro mě velká výzva. Naučit se text ještě jde, ale pak tam stát před těma lidma, když máš okno, což se mi stalo při druhý repríze v nejhorším monologu…Byli tam zajímavý lidi, úžasná parta a jsem rád, že se tohle uskutečnilo, i když to pro mě byla z časovejch důvodů pěkná makačka. Dostali jsme dokonce grant od Prahy 1, nicméně celý to divadlo skončilo kvůli malichernosti a neshodě. Je to škoda, protože pokaždý bylo představení vyprodaný a lidi si to chválili, bylo zábavný to hrát a bylo to zábavný i pro diváky. Skvělej projekt, kterej měl možnost se dostat někam dál a trochu zase jinej styl divadla. Možná se to bude ještě řešit, ale zatím je to takovej spící drak.

Kromě toho ještě studuješ na ZČU sociální a kulturní antropologii. Na co by ses chtěl v budoucnosti zaměřit?
Věnoval bych se tomu rád. Teď bych měl přemýšlet nad psaním diplomky, protože budu končit příští rok. Rád bych se zaměřil na surfovou komunitu nebo zkoumal surfing jako sport. Pak bych chtěl navázat doktorandským studiem. Ještě uvidím, jak to dopadne, zda mě přijmou. Hodně mě láká surfing, tak bych se chtěl angažovat i v tomhle ohledu. Ale zatím je tohle všechno mhavý, ve fázi vývoje a přemejšlení. Pokud by nic z toho nevyšlo a bude to tu v republice vypadat takhle, tak třeba odjedu. Nemám problém dělat na baru a žít jinej život než tenhle konzumní, i když by mi chyběl snowboarding a všechno okolo. Život jde dál a člověk se musí nějak pohnout.

Máš ještě nějaké záliby, kterým se ve zbytku času stíháš věnovat?
Hlavně snowboarding a surfing. Příští léto bych chtěl trávit zase ve Francii na Playgroundu, kde jsem se v týdnu staral o dům, od uklízení po práci večer na baru, takže taková holka pro všechno. Byla to super zkušenost a rád bych tam jel jako kouč. Člověk i načichne k jiný kultuře a zjistí, že není nutný bejt tady. Pak skateboarding a lezení.

Šárka Pančochová se minulý týden umístila na 6. místě ve světovém poháru. Liší se holčičí snowboarding, technika a hodnocení od klučíčího?
Hodnocení holek je přizpůsobený tomu, jak jezdí, nicméně musím říct, že na světový scéně udělal snowboarding hroznej skok. Před pěti rokama nebylo vůbec myslitelný, že by nějaká holka zajela kluka. A teď holky regulérně zajížděj čtvrtinu chlapů. Šárka jezdí super a patří ke špičce. Šesté místo je paráda a jede na olympiádu stejně jako Horys. Takže už máme na olympiádě dva lidi. Teď budu držet palce Honzovi Nečasovi, ať se tam taky dostane, protože ten se na to mega nadřel. Takže velká pochvala.

Děkuji za rozhovor a ať se daří i nadále!

Autor: Kateřina Chourová

26.1.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Z přípravného utkání hokejistů: Strakonice - Příbram (4:5).

Hokejisté Příbrami udělali z jasného duelu drama

Vepřín v Letech
AKTUALIZUJEME
4

Odkoupíme vepřín v Letech, schválila vláda

KrimiMix: Policie hledala nemocnou dívku

Příbram – Ve čtvrtek 17. srpna přijali policisté na tísňové lince 158 oznámení o pohřešování sedmnáctileté dívce, která trpí autismem. Podle uvedených údajů měla odejít zřejmě se psem do přilehlého lesa, a to v jedné obci na Příbramsku.

Postřižiny se definitivně rozloučí v Mníšku

Mníšek pod Brdy - Sedm úspěšných sezon a desítky vyprodaných představení po celé republice má za sebou původní muzikál Postřižiny. Letošní sezona je osmá a derniérová. Kdo ještě neviděl Maryšku a paní hostinskou koupající se v pivovarském sudu, pana De Giorgiho skákajícího z komína či Francina na prskajícím motocyklu, má poslední příležitost v pátek 25. srpna v Mníšku pod Brdy.  

Jak reklamovat koupený dům či byt

Koupili jste si vysněný byt nebo dům a máte pocit, že je dokonalý? Prvotní nadšení z dobré koupě mohou však zanedlouho vystřídat starosti s vadami, které se projeví až po čase. Víte, jaká práva v takovém případě máte? A jak nejlépe postupovat, abyste o ně nepřišli?

Fotbalisté Dobříše vybojovali v Roudném všechny body

Dobříš - Fotbalisté Dobříše jeli ve druhém kole divize na hřiště soupeře. Po dobrém výkonu uspěli a zaslouženě si odvezli první tři body.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení