Jak Vás napadlo postavit tak vysokou fontánu?
Měl jsem takové kameny a napadlo mě postavit malinkou fontánku u posezení. Když jsem ji dodělal, tak mi stále zůstalo mnoho kamenů. Napadlo mě to nad barevným kamenem z Ukrajiny, ten byl něco jiného. Původně jsem ji chtěl postavit něco málo přes dva metry. Už jsem to měl skoro hotové a známí říkali: „To jsi hospodář? To budeš tu trubku uvnitř řezat? Tak to udělej do konce té trubky.“ Tak jsem řekl, že ano. To by bylo asi 2,9 metru. Ale po dalším hecování jsem jel dál. Nikdy jsem nepočítal, že to dotáhnu do takové výšky.

Rozdílné barvy jednotlivých částí jsou díky různému původu kamenů?
Ano. Je to ze dvou světadílů a z pěti, šesti zemí.

Jak jste se k těm kamenům dostal?
Můj děda byl kamenický mistr. Já jsem se tu ve všech kamenolomech pohyboval od dětství. Začal jsem lámat kamen, když mi bylo 13 nebo 14 let. A protože jsem tam dělal, věděl jsem, že jsme tam ty kameny z Ukrajiny a dalších zemí řezali. Věděl jsem, kde ty kameny jsou a získal je. Další kameny jsem sháněl tady po okolí. Když jsem si ty kameny nastřádal, tak podle toho, jak byly veliké, postupně vznikaly části fontány. Jen jsem nechtěl, aby byly dvě stejné barvy na sobě.

Bylo to náročné?
Ano, je to ruční práce. Trvalo mi to celé kousek přes dva roky

Co na fontánu říká Vaše žena?
Tak nějak se s tím smířila. Vůbec z toho nemá radost. Ale myslím si, že tu největší zásluhu na tom má ona, její trpělivost a finanční prostředky, které jsem odčerpal z rodinného rozpočtu.

Jak se bude fontána jmenovat?
Bude se jmenovat Fontána času. Chtěl jsem, aby tam zazněl význam mých kamenických předků, do toho názvu se toho ale skryje více, i věčnost kamene. Byl, je a bude.

Ilustrační foto.
Počet míst vhodných ke koupání se na Příbramsku zmenšil