Jak vypadá vystoupení zdravotního klauna?
Většinou se snažíme být vybaveni hudebními nástroji, já mám kytaru a kolegyně má různá chřestidla a otlukátka. Snažíme se mít repertoár písniček, který víme, že bude oslovovat starší generaci. Vystupujeme vždy ve dvojici a snažíme se exponovat vztahy mezi námi. Snažíme se být na sebe milí a hodní a zároveň chceme, aby to byla klauniáda. Snažíme se, aby to byla učesaná návštěva s hudebními a tanečními prvky, ale zároveň chceme, aby se někdy stalo něco opravdu klaunského. Věříme tomu, že i starší diváci ocení, když se stane něco bláznivého.


Jaký je rozdíl v návštěvě dětí a starších pacientů?
Snažíme se ten humor adaptovat na potřeby pacientů. U starších pacientů býváme pomalejší, snažíme se být srozumitelnější a přehlednější.

Vaše návštěva nepůsobila tak, že by to byla čistá improvizace. Jaký čas věnujete přípravě?
Věnujeme hodně pozornosti klaunským postavám, jejím charakterům. A když máme pevný klaunský charakter, tak ho můžeme pustit do jakékoli situace a tam ho nechat improvizovat. Takže návštěva byla úplná improvizace, ale byly tam dvě postavy, které každá znají samu sebe a každá tu druhou navzájem. A jsou schopné interagovat improvizovaným způsobem, který ale nepůsobí nahodile. Už jsme se do postav opravdu vžili. Já už jsem dávno Antonín.

Jaké máte pocity, když se vám podaří, vykouzlit někomu úsměv na tváři?
Čím jsem starší, tím mám větší radost a tím mám silnější pocit, že se něco opravdu výjimečného podařilo. Dříve mi to připadalo, že to je víceméně samozřejmost, že se mi povede někoho rozesmát. Ale teď když vidím, co to někdy dá práce a jaké osudy někdy lidé kolem nás mají, tak si říkám, že to je cenná věc, že se spolu zasmějeme.

Michaela Synková