„Už nebudou plošná opatření“. „Nezabývejme se covidem, ale zahrádkářským zákonem“. „Děti se určitě vrátí do škol druhého listopadu.“ „Lockdown v žádném případě nebude.“ Několik neuvěřitelných výroků za všechny.

Tady je však potřeba udělat tečku: Vláda rozhodla nyní pozdě, ale správně. Opatření, která zabrala v březnu, je potřeba dodržovat. Ze dvou důvodů.

Z jednoho ušlechtilého a jednoho sobeckého.

Zleva ministr zdravotnictví Roman Prymula, místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy Karel Havlíček a premiér Andrej Babiš.
Vláda uzavřela služby a maloobchod. Volný pohyb omezila na nákup či do práce

Tím, že se mladší a zdravější lidé omezí, chrání ty starší a nemocné, pro které je Covid větší hrozbou. Tím, že zůstaneme doma a když už musíme ven, nosíme roušku či respirátor, zachraňujeme životy. To není nadsázka nýbrž holý fakt.

A ten sobecký důvod?

Tohle nemusí být konečná. Tato uzávěra je ve srovnání s tím, co platilo v Itálii a nedávno v Izraeli i jinde ještě měkká. Také se dá omezit pohyb na jednu vycházku denně v okruhu pár set metrů od domu. Také se dá nařídit, aby lidé chodili ven jen se speciálním formulářem. Večer se dá pohyb zakázat.

Premiér Andrej Babiš
Andrej Babiš: Když lidi nevěří mně, ať aspoň věří ministrovi zdravotnictví

Pokud nezabere tato karanténa, musí být zpřísněna.

Parafrázujme okřídlená Churchillova slova: Vláda volila mezi ztrátou popularity a karanténou. Ztratila popularitu a má karanténu.

Bez ohledu na to, kdo nás do této šlamastyky dostal, musíme se z ní vyhrabat. Je to otravné, ale jednoduché: Absolutní dodržování hygienických pravidel a potkávání se s druhými jen tehdy, když je to nezbytné.