Impozantní schodiště, rudý koberec a (s rozestupy) sedm mužů s černými maskami. Vypadají jako gambleři, kteří se vrací z kasina a za maskou skrývají rozpačitou grimasu toho, který všechno prohrál. Tak vypadala oficiální fotka ze setkání ministrů zahraničí USA, Velké Británie, Německa , Francie, Itálie a Kanady.

Petr Robejšek
je politolog a sociolog

Minulý týden rokovali tří dny v Londýně a dohodli obrysy společné zahraniční politiky. Titulky na nás pokřikovaly, že se Západ ostřeji vymezí vůči Číně a Rusku. Rád bych věděl, jak to bude vypadat, když Německo má plynový deal s Ruskem a EU právě uzavřela s Pekingem investiční smlouvu. Obojí velmi vadí Američanům, pod Bidenem stejně jako již pod Trumpem, ale na obojím Evropané trvají. Takže panuje naprostá shoda (…) o vzájemné neshodě. Vypadá takhle jednota a rozhodnost nebo spíše bankrot společné politiky?

 Ale aspoň v jednom jsou si gambleři zajedno. Nutně potřebují hrozivé protivníky, jako náhražku oprávnění své moci. Rostoucí část obyvatelstva totiž s jejich politikou buď nesouhlasí anebo nevěří v jejich schopnosti a sliby. Není divu. Na pandemii našli jenom jedno řešení. Zavřít lidi doma. A v Americe jsou státy unie rozpolcené ohledně toho, je-li lockdown vůbec správné odpověď. Opatřít vakcíny se jim nedaří ani na vlastní pěst, ani v rámci EU. Na chlup stejně neúspěšné byly jejich snahy o společnou energetickou politiku pro Evropu, věrohodnou evropskou měnu a spravedlivý (a opravdu tržní) finanční systém pro celý svět.

Vládnoucí elity západního světa notoricky selhávají již po léta, protože slouží v první řadě svým vlastním zájmům a udržení moci. A tak jejich řešení vypadají jako komuniké z Londýna. Samá velká bezobsažná slova. Tihle gambleři hledají možnosti a záminky, jak se udržet u moci, přesto, že nejsou schopni uřídit ani tříkolku.

Pandemie jim přišla vhod, protože si ve jménu zdraví mohli pojistit svou moc, která už není nesená nepochybným demokraticky vyjádřeným souhlasem občanů. Rozestupy ve jménu zdraví jsou užitečné i k tomu, jak zabránit lidem sjednotit se sesadit je.

Ale pozor. Když dnešní vlády vystřídají jiní reprezentanti vlastních zájmů, tak nenabídnou lepší výkony jenom nové důvody pro upevnění jejich moci na úkor demokracie. V Německu jsou na podzim volby a favorizovaní Zelení již mluví o ekologickém lockdownu. Prý k němu bude patřit i to, že soukromé jízdy automobilem budou možné jen jednou za měsíc. Matka země jim za to jistě v slzách poděkuje a voliči spláčou nad výdělkem.

I u nás jsou na podzim volby a také máme kandidáty, kteří se upsali neotřelé koncepci sociálního inženýrství; ve jménu absolutní rovnosti všech se všemi prý máme mít místo mámy a táty, rodiče 1 a 2 a národnost Evropan.

Ale zpět ke globálnímu pohledu. Zhruba před sto lety existovala podobně explozivní situace jako dnes. Na pozadí tehdejšího překotného vývoje ekonomiky také docházelo k přerozdělování politické moci; sestup dosavadních a vzestup nových dominantních hráčů.

Zdroj: Deník

Tehdejší političtí bankrotéři uhnuli před odpovědností do válečného konfliktu; následovala I. světová válka.

A proto je na pováženou sledovat, jak usilovně si dnešní mocnosti pěstují své protivníky. Doufat, že i válečné přípravy zpackají podobně jako zásobování vakcínami, energetickou politiku pro Evropu, věrohodnou evropskou měnu a funkční finanční systém pro svět je sice opravněná sázka, ale přece kemp, dost vabank. A zcela určitě to není řešení.

To co dnes zažíváme totiž není jen bankrot konkrétních politiků a vlád, ale bohužel i bankrot reprezentativní demokracie. Po triumfálním vítězství nad komunizmem máme dnes cosi jako second hand demokracii. Přestože nominálně existují demokratické instituce, tak se sebestředným mluvkům vždycky nějak podaří dostat se až nahoru a tam vytvořit přes hranice stran a ideologii oligarchii sebestředných; a na obzoru je cosi jako technofeudalismus.

Je proto třeba usilovně přemýšlet o změně systému vládnutí. Je nutné, aby se co nejrychleji našlo mezi obyčejnými lidmi co nejvíce takových, kteří začnou žít novou společnost. Společnost, která není organizovaná "zhora dolů", ve které nejsou potřeba prostředníci, kteří nás stejně nereprezentují tak, jak si to představujeme. Je potřeba rozdrobit moc a vrátit ji jednotlivcům. Je třeba abychom se my tady dole sami rozhodli o tom, jaký díl moci poskytneme těm o patro výše, protože a na tak dlouho, jak je to pro nás samotné účelné. Čas utíká. Dejme se do toho.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.