Americké distribuční sítě pod dojmem zvrhlé policejní vraždy stahují klasický film Jih proti Severu. Maličko z něj lze vyčíst, že otrokářství nebylo tak zlé, jak je dnes vidíme.

Pokud nyní čtenář čeká, že zde vychválíme civilizovanou Ameriku a zavrhneme Českou televizi, bude zklamán. Dobrý úmysl vysvětlovat, přizpůsobovat a zamlčovat dobové umění je scestný. Umění, i pokleslé, odráží mravy, předsudky a vkus.

Přesto mohou být pro mnohé Chalupáři zábavní a Jih proti Severu velkolepý. Další lidé zas nacházejí jakousi zvrhlou rozkoš ve sledování majora Zemana. Bojovníci za svobodu jsou zde kresleni jako lidské zrůdy a řezníci z politické policie jako míliusové.

Po krizi vláda tápe

Tak to má ale být. Divák, čtenář, posluchač není tupec. Dokáže si na základě vzdělání rozhledu a debat udělat vlastní názor. Kdybychom totiž byli důslední a předkládali bychom mu jen „správné umění“, byl by dost ochuzen. (A nejen proto, že by byl trestán porevolučními romantickými komediemi.)

Vlastně bychom měli zakázat všechny antické klasiky – do jednoho otroctví schvalují a často vychvalují. A škrtat všechny stereotypy o homosexuálech? To bychom se uškrtali. A až zvítězí veganství, budou snad zakázány všechny knížky, kde se hoduje na mase?

Naštěstí je tvůrčí duch silný: Novodobí sentimentální cenzoři budou ztvárněni v komedii.