Je skvělé vidět podsvětí a polosvět let devadesátých. Byla by ale škoda, kdybychom proto zapomněli na jejich svět a dokonce světlo.

Dovedete si představit, že covid najednou zmizí? Že se nadechnete volného vzduchu? Připadá to trochu jako sen? Není to ani odvar svobodného nádechu na začátku devadesátých let. Zhroucení ruské veleříše zvané pokrytecky Sovětský svaz přišlo jako zázrak. A s ním něco, co neznaly dvě generace Čechů: svoboda.

Samotný zážitek svobody je pro devadesátky určující přes všechny jejich mafiány, fialová saka a ponožky v sandálech. Lidé mohli najednou volit, svobodně podnikat, vyrazit do Benátek s řízkem v chlebu, aniž by je někdo šacoval. Mohl sis říkat, cos chtěl, mohl sis koupit knihy, které jsi chtěl, ať už to byl Heidegger, Kundera nebo porno. Ano, tohle všechno bylo za komunismu zakázáno. Z novina z televize jste se najednou dověděli, jak se věci mají, nejen odporný a slizký proud propagandy.

Martin Komárek.
Zrušit už covidové zákazy?

To, co nám dnes připadá samozřejmé a někdy otravné, bylo nové a opojné. A se svobodou byla spojena i naděje a víra. Ekonomové věřili, že západní svět doženeme za tři roky. Největší skeptici počítali, že za patnáct let. Nikoho by tehdy nenapadlo, že rakouská životní úroveň pro nás bude v roce 2022 pořád nedostižný ideál. Víra a naděje, i když jsou naivní, činí ovšem život sladší, podobně jako zamilovanost.

Ano, bankovní úředníci brali statisícové úplatky, aby půjčili miliony, které nebudou nikdy vráceny. Jistě, veksláci a další podnikavci reálného socialismu zakládali velkopodniky na pomezí finty a zločinu. Věru že protřelí spekulanti zneužívali nezkušenosti druhých, aby v mžiku pohádkově zbohatli. Jenže nebyli šťastnější ti, kdo prožívali zázračně nabytou svobodua volnost? Peníze tehdy nebyly považovány za jediné měřítko úspěchu.

Ohromující byl boom kultury. Nejenže rádia hrála západní rock. Přijeli Rolling Stones a další superkapely. I u nás vznikla superkapela Lucie a spousta jiných zajímavých. Vznikala malá i velká divadla, točily se povedené filmy podle dřív zakázaných knih, jako Černí baroni či Tankový prapor. Kvalitní domácí i světová literatura vycházela jako na běžícím páse. Otevřené dveře měli domácí autoři. Ti hodně „temní“, jako Jáchym Topol či lidovější, jako Michal Viewegh.

Vesmírem samým o sobě bylo cestování. Pod vládou okupačního režimu se smělo jezdit jen do zemí takzvaného socialistického tábora. Na Západ mohli jen vyvolení nebo ti, kdo měli patřičné kamarády nebo štěstí. Pro Čechy, kteří milují moře a dálky, bylo nesešněrované cestování rájem. Jezdili chudě, nalehko, vybaveni těmi nejskromnějšími prostředky. To však jejich euforii nekalilo.

A pak tu bylo další okouzlení. Okouzlení novinkami. Osobní počítač měl před revolucí málokdo. Teď ho musel mít každý. Záhy přišly i mobilní telefony a potom internet. Změnil se úplně způsob práce, způsob dorozumívání. Jednotlivec dostal možnosti, o jakých se mu nikdy nesnilo. Nejen svobodu, ale i nástroje, kterými ji mohl naplňovat.

Martin Komárek.
Útok na lidskou svobodu?

Konec pajánů! Bylo to vše draze vykoupeno. Mnozí zchudli. Úspory ztratily cenu. Mnozí se nedokázali v novém světě uchytit, a tak se jich chytila deprese. Zvlášť pro starší lidi bylo změn přespříliš, museli napínat všechny síly, aby stačili překotnému tempu, a nedařilo se jim to vždycky.

Svobodná politika zhrublaa ztuctovatěla. Radost z podnikání kazili natřásající se zloději a podvodníci. Nadšení z cest otravovalo srovnávání: stále jsme chudí…

Jenže odvrácenou stranu má každá doba. Devadesátá léta byla přesto dobou, kdy země rozepjala křídla, jakkoli chatrná. Až bude panovat v České televizi lepší nálada, nabídnu jí námět na seriál: Léta devadesátá, léta šťastná a veselá.