Biochemik Jan Konvalinka se vzdal kandidatury na rektora Univerzity Karlovy. Stojí za to zamyslet se nad slovy, jimiž své rozhodnutí vysvětlil: „Současné legislativní nastavení pravomocí a odpovědností rektora by mi neumožnilo dělat kroky, jež považuji za zcela nezbytné pro to, aby UK zaujala to místo mezi evropskými univerzitami, které jí po právu náleží.“

Odvolává se přitom na sumář nezbytných kroků, které předložil Daniel Münich a o nichž soudí: „Všichni je dobře znají, v podstatě s nimi souhlasí a taky vědí, že jsou nerealizovatelné.“

Učit většinu oborů v angličtině? Skoncovat s najímáním vlastních čerstvých absolventů do akademického stavu? Udělovat docentury a profesury podle světových oborových standardů? Mnohem více než dosud zohledňovat skutečnou kvalitu výuky a výzkumu?

Když si člověk Münichovy body čte, musí se ptát, proč by to v Česku nemělo jít? Do veřejného vysokého školství jdou každoročně desítky miliard korun. Je zcela namístě žádat, aby se to odrazilo především v tom, jaké absolventy vypouštějí ven. Pokud to jsou co do znalostí jen o něco starší dřívější maturanti, tak je změna nezbytně nutná.