Bydlení v činžáku je k nezaplacení. Když se ví, jak na to

Poznávacím znamením nájemních domů, které byly postaveny podle projektů architekta Martina Reinera ve spolupráci s Juliem Landsmannem především v pražských Holešovicích, je výrazné sochařské zpracování portálů s kulatými okny.

Velká pozornost byla věnována také vstupním pasážím, kde jsou často použity zrcadlové nebo opaxitové obklady. Sochařská, především figurální tvorba později zcela zvítězila a Martin Reiner se po druhé světové válce architektuře přestal věnovat.

K uměleckému světu mají blízko i současní majitelé bytu ve funkcionalistickém letenském činžáku. Během rekonstrukce chtěli přizpůsobit interiér současným požadavkům na bydlení, ale bez radikálních změn – nejen kvůli památkové ochraně celé stavby, ale také pro citlivé uchování stylových dobových prvků.

O pomoc požádali architekty Pavla Nového a Víta Svobodu z 0,5 Studia. Ti společnou řeč s investory našli snadno. „Spolupráce na výtvarné koncepci a návrhu bytu byla dynamická a konstruktivní,“ říká Vít Svoboda.

Ve stopách Bauhasu

Obytný prostor o velikosti osmdesáti šesti metrů čtverečních prošel zásadní proměnou, především pokud jde o zařízení, a to i přes omezený rozpočet. Součástí zadání mladé rodiny bylo přetvoření dispozice z 3+1 na 3+kk s použitím minimálních stavebních zásahů, aby rodiče měli k dispozici svůj privátní prostor.

Beton stěnám sluší. I v paneláku může vzniknout nadčasový interiér

Architekti proto šikovně pozměnili dosavadní prostorové uspořádání. Spojili původní pokojík pro služku a samostatnou kuchyni, díky čemuž mají majitelé bytu k dispozici příjemnou ložnici, navíc orientovanou do klidného vnitrobloku. Kuchyně se nově stala součástí hlavního obytného prostoru. Jde o řešení, které bývá s ohledem na současný způsob života často vyhledávané a využívané.

Z chodby, která je rozcestníkem do jednotlivých pokojů, se přes kuchyň prochází do obývacího pokoje. Právě zde rodina tráví nejvíc času. Ostatní prostory, vstupní hala s navazujícím dětským pokojem, koupelna a samostatná toaleta, zůstaly věrné původní dispozici.

Aby mohl byt majitelům plnohodnotně sloužit, byly všechny původní výplně otvorů, okna a dveře citlivě repasovány, došlo ke sjednocení dřevěných podlah, parkety byly repasovány a doplněny. V koupelně a na toaletě byla použita mozaika ze slinuté dlažby odkazující k dobovému stylovému výrazu. Pouze posuvné dveře, které oddělují vstupní halu a kuchyni, jsou navrženy nově.

Architekti přišli s vkusným netradičním řešením. Směrem do vstupní haly dveře představují výrazný červený akcent celého prostoru, zatímco z druhé strany jejich nerezová plocha jemně odráží modře laděnou kuchyni a rozptyluje světlo.

Pokud vám červené dveře a kuchyňská linka a malý pracovní ostrůvek v sytých modro-černých barvách evokují barevnost typickou pro Bauhaus, avantgardní německou školu umění spojenou se jmény, jako je Ludwig Mies van der Rohe, Paul Klee, Walter Gropius nebo Vasilij Kandinski, a funkcionalismem, nemýlíte se. S hlavním obytným prostorem, laděným do světlých tónů a přírodního odstínu dřeva, vytváří právě kuchyně příjemný barevný kontrast.

Bílá ložnice a dětský pokoj

Napříč bytem se také objevují jemné oblouky v elementárních barvách, známých opět z dobových realizací inspirovaných Bauhausem. Vestavný nábytek, který Pavel Nový a Vít Svoboda navrhli na míru danému prostoru, zase volně cituje geometrické prvky architektury domu. V obýváku dominuje knihovna z dubové dýhy s integrovaným pracovním místem.

V ložnici a dětském pokoji sjednotili architekti barevnost do bílé, celou jednu stěnu v každé z místností tvoří velké úložné prostory.

Tahle místa znají v Česku všichni. Bydlet by tu ale nikdo nechtěl

Nedílnou součástí letenského bytu se staly obrazy a umělecké předměty, práce současných umělců a designerů, kteří jsou svým směřováním blízcí majitelům. Někteří z nich se ve svých pracích zabývají také architektonickými motivy, například malíř Martin Herold ve své tvorbě zpracoval několik realizací právě Martina Reinera.

Další obrazy doplňující interiér jsou od Népheli Barbas a Pavla Příkaského. Výrazné barevné vázy v dialogu s materiály vestavných prvků interiéru navrhl sklářský výtvarník a designér František Jungvirt.