Sice to mám do brdských hvozdů bezmála 200 km, ale bez váhání je mohu označit za svůj druhý domov. Ono to tak s místy, která máme spojená s nejkrásnějšími dětskými vzpomínkami, už bývá. Trávila jsem tam s rodiči všechny své prázdniny, toulala se hlubokými lesy s mým tátou, později jsem se odvažovala na výpravy sama. A to sama bylo opravdu sama; byla to 80. léta, a tak jediní lidé, které jsem občas potkala, byli sousedé na houbách či borůvkách nebo naši uniformovaní "bratři" hlídkující se samopalem a flaškou vodky u závory na silnici z Neřežína.

Míšovské a Chynínské buky, Fajmanovy skály a Klenky.
Tip na výlet: Vezměte přátele a zkuste společně obejmout největší brdskou jedli

Byla jsem vílou, trampem, objevitelkou divočiny i hradní paní na Valdeku. Ty časy už jsou dávno pryč a jsem si jistá, že nejsem jediná, kdo se tím krajem nikoho tehdy toulal a kdo pociťuje v dnešní době turistického boomu jistou nostalgii.

To pouto k Brdům mám na celý život, uvolnění vstupu do celého prostoru samozřejmě i mně rozšířilo obzory a umožnilo poznat další a nová místa. Ale vždycky se s rozechvěním budu nejraději vracet na Valdek, na Jindřichovu skálu, k rybníku pod Valdekem nebo na Hrachoviště či na Dědovu horu. Tam všude je mé dětství…

Michaela Trojanová