Ve své knize nabízí otevřenou výpověď o svém osobním i pracovním životě, lze ji také vnímat jako kroniku dramatických peripetií dějin druhé poloviny dvacátého století. Kniha představuje osobnosti československého exilu i polistopadové éry, mezi nimi jsou i písničkář Karel Kryl, spisovatel, publicista a politik Pavel Tigrid, autorčin kolega ze „Svobodky“ Karel Jezdinský či opat Anastáz Opasek.

Rakušanová promlouvala k posluchačům z rádia, které se komunistické rušičky pokoušely až do roku 1988 umlčet. Rozhlasové vlny přitom byly v komunistickém Československu jedinou možností, jak mohly svobodné informace za „železnou oponu“ proniknout. Kniha vychází přesně 45 let poté, kdy Lída Rakušanová začala v RFE pracovat. Nastoupila sem v roce 1975 jako externistka do týdenního rozhlasového magazínu Rozhledy Slávy Volného a později působila ve vnitropolitické redakci se zaměřením na Československo, střední a východní Evropu, NATO a EU.

Kromě politických komentářů připravovala také pořad Literatura bez cenzury – četbu na pokračování z knih režimem zakázaných autorů. Její hlas se stal symbolem svobodného éteru, po listopadu 1989 proto namlouvala vysílání RFE například ve filmech Kolja nebo Fair Play. Dne 11. září 2002 rozhodl americký Kongres o ukončení financování českého vysílání Svobodné Evropy, a to proto 30. září 2002 skončilo. Neformálním nástupcem českého vysílání se stala stanice Českého rozhlasu ČRo 6, kam přešla i část redaktorů.

„Lída Rakušanová je nejen autorkou zasvěcených komentářů i analýz, ale také majitelkou nezaměnitelného hlasu. Není divu, že právě tento hlas, jeho zabarvení i naléhavost, je dodnes v myslích mnoha Čechů neodmyslitelně spojen s definitivní porážkou komunistického režimu v roce 1989,“ říká její kolega, politolog a publicista Jiří Pehe. Autorka ve své knize chronologicky, autenticky a s lehkostí sobě vlastní popisuje svůj život od dětství v Českých Budějovicích přes emigraci do Spolkové republiky Německo až po svou kariéru v hlavním sídle stanice Rádia Svobodná Evropa v bavorském Mnichově a opětovný návrat do Čech.

Kniha je psána svižným novinářským tempem, čtenář se seznámí s chodem redakce včetně vztahů mezi kolegy a vedením stanice a nahlédne do života českých emigrantů v Mnichově. Knihu provází řada dosud nepublikovaných fotografií, které jsou z velké části dílem autorčina manžela, fotografa Josefa Rakušana. Vzpomínky novinářky doplňují i hlasy novinářských pamětníků a přátel autorky. „O své vzpomínky se s námi Lída Rakušanová dělí v době, kdy v Evropě nic není jisté, vše je otevřené, což je zneklidňující i nadějné zároveň. Toto je, myslím, chvíle, kdy je inspirující vyslechnout staré příběhy z doby, kdy evropanství bylo sexy. Vybavit si tu nesamozřejmost vzájemnosti prodchnuté svobodou. Vrátit se v čase s tím, že pokud už jednou bylo dobře, proč to nezopakovat?“ říká komentátor Českého rozhlasu Ivan Hoffman.

V Rádiu Svobodná Evropa pracovala Lída Rakušanová od roku 1975 do roku 1994 a spolupracovala zde s legendami české žurnalistiky, jako byli například redaktoři Milan Schulz, Karel Moudrý nebo Karel Jezdinský. Po ukončení činnosti české redakce v Mnichově přesídlila do Prahy, kde spolupracovala s českým vysíláním Svobodné Evropy v Praze, Českým rozhlasem nebo Českou televizí. Je nositelkou významných ocenění a vyznamenání, mezi jinými získala například titul Žena Evropy udělovaný Evropskou unií (1997), Cenu Jana Palacha FF UK (2000), Vyznamenání Zlaté lípy ministra obrany ČR (2011).

V loňském roce jí byla udělena Cena Opus vitae Nadace Český literární fond za špičkovou novinářskou práci a prosazování hodnot svobody a demokracie před rokem 1989. Lída Rakušanová žije střídavě v Bavorském lese a v Praze. Její hlas mohou posluchači pravidelně slyšet v pořadu Názory a argumenty na Českém rozhlase Plus. Knihu Svobodná v Evropě lze v současné době zakoupit na www.kosmas.cz nebo na www.bookdock.cz.

Vzpomínky přední české novinářky Lídy Rakušanové představují otevřenou a nic nepředstírající výpověď o osobním i pracovním životě člověka, v jehož osudu se podobně jako u celé generace vrstevníků odrážely a tak či onak jej formovaly dramatické peripetie dějin druhé poloviny 20. století. Čtenář se z první ruky dozvídá o jednání a názorech známých i méně známých představitelů československého exilu i domácí polistopadové společnosti v často překvapivých souvislostech. Šíře záběru vyprávění přesahuje běžné osobní memoáry – text se stává důležitým dokumentem doby, aniž pozbývá na čtivosti.

„Ti, kteří Lídu Rakušanovou jako já pravidelně poslouchali, si připomenou, jak vysílání Svobodné Evropy pomáhalo přežít normalizaci. Těm mladším její autentický styl pomůže pochopit logiku světa rozděleného téměř neprostupnou hranicí, kterou ale právě jako jedno z mála dokázalo každý den prorážet svobodné rozhlasové vysílání,“ říká Michal Klíma.

Kdo je Lída Rakušanová

Po maturitě na gymnáziu v Českých Budějovicích až do odchodu do exilu studovala Lída Rakušanová na Univerzitě Karlově obory čeština, dějepis, jihoslovanské jazyky a estetika. Po okupaci Československa sovětskou armádou v srpnu 1968 se rozhodla zemi se svým partnerem a budoucím manželem Josefem Rakušanem opustit.

V letech 1975 až 1994 pracovala v redakci československého vysílání Rádia Svobodná Evropa v Mnichově nejprve jako externistka v týdenním rozhlasovém magazínu Rozhledy Slávy Volného a později ve vnitropolitické redakci se zaměřením na Československo, střední a východní Evropu, NATO a EU. Zprostředkovávala kontakty exilu s domácí opozicí a významně tak přispěla k návratu demokracie do Československa. Kromě politických komentářů připravovala pro RFE také pořad Literatura bez cenzury – četbu na pokračování z knih režimem zakázaných autorů.

Po ukončení činnosti české redakce Svobodné Evropy v Mnichově v roce 1994 přesídlila do Prahy, kde spolupracovala s českým vysíláním RFE v Praze, Českým rozhlasem a Českou televizí, později působila i ve vydavatelství Vltava-Labe-Press. S profesorem Ivem Možným, děkanem Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, založila Institut regionální žurnalistiky.

Je jednou z nejvýraznějších postav ve snahách o česko-německé smíření, v letech 1998 až 1999 byla členkou české části Koordinační rady Česko-německého diskusního fóra. Je nositelkou významných ocenění a vyznamenání, mezi jinými získala například titul Žena Evropy udělovaný Evropskou unií (1997), Cenu Jana Palacha FF UK (2000), Vyznamenání Zlaté lípy ministra obrany ČR (2011) a v loňském roce jí byla udělena Cena Opus vitae Nadace Český literární fond za špičkovou novinářskou práci a prosazování hodnot svobody a demokracie před rokem 1989.

Martina Chvojka Reková, Klára Bobková