I když letňanská radnice velmi dbá na pořádek a čistotu své městské části a pravidelně přistavuje na určená místa velkoobjemové kontejnery, někteří dobrodinci si prostě říkají: Proč bychom čekali na vyhlášené termíny. Raději starou pohovku i s matrací (bez dědečka), nepotřebné dveře a jiné harampádí rovnou uloží k běžným popelnicím a basta. 


A nelámou si s tím, na rozdíl od některých z nás, vůbec hlavu. Konec konců oni to kluci z radnice se svým nákladním maloautíčkem nad svůj program odvezou. Ano, kluci v oranžových vestách přijedou, udělají si fotečku (na věčnou památku), odložené věci naloží a odvezou neznámo kam a je to. Jak snadné a prosté! Nicméně to dělají nad rámec jim určeným povinnostem, a tudíž si krátí čas na věci, které mají v popisu práce, respektive, co po nich radnice prioritně požaduje. No jo, ale tato „vícepráce“ také něco stojí, a to platíme v návaznosti na rozpočtové a daňové kanály, žel my všichni. 


Tak nevím, co s tím, jak by patrně napsal fejetonový mistr Karel Čapek. Přesto všechno, jsem jen obyčejný člověk s nevyzpytatelnými projevy, které prostě přijdou, aniž by je člověk pevně a vědomě řídil a ovládal. V hlavě mám totiž snad od narození jednoho zlobivého, neposedného a škádlivého čertíka, kterého se ne, a ne zbavit a který mě šibalsky a se švejkovsky rozmilým úsměvem nabádá k podobným nekalostem! 
 
Ve sklepě mám totiž staré kolo a v kalendáři zapsaný termín přistavení velkoobjemového kontejneru na místo, které je nejbližší k mému bydlišti. Jak jsem si pečlivě opsal z Letňanských listů ten příslušný termín ovšem „naskočí“ až za měsíc a půl. A tak mě zmíněný čertík pod různými lákavými záminkami, a dokonce i s nabídkou neodolatelných laskomin, navrtává, abych vysloužilé kolo značky Liberta přidal k těm krámům, co tam pohotově vyhodili jiní. Ostatně, proč mám čekat na jakýsi termín, vždyť oni to stejně kluci jednou odvezou. 
 
P.S. 
Musím přiznat, že boj s čertíkem je přímo třídního charakteru. Zatím však nad tímto drzým a neodbytným šídlem vítězím, ale co kdyby…

Autor: Pavel Kyselák