Dnešní vycházka byla ale zaměřená na pozorování a určování běžných i vzácnějších rostlin. Porost parku tvoří především dubohabřiny, suťové lesy, teplomilné doubravy, suché trávníky a vlhké pcháčové louky. Linda rozdala účastníkům botanické lupy a Ruda nám vysvětlil, jak je správně používat. Lupu přiložíme těsně k oku a poté pohybujeme zkoumanou rostlinou, nejlépe na dobrém světle.

Víte, jak se na první pohled rozezná ornitolog od botanika? První má na krku dalekohled a druhý právě botanickou lupu. Dále se Ruda přiznal, že moc neovládá české názvy rostlin. Linda na tom byla o trochu lépe. Jazykem botaniků je totiž latina, kterou oba sekali výtečně. Naštěstí byli přítomni někteří amatérští botanikové, jimž byly české názvy rostlin dobře známy. 

Na loukách jsme zkoumali především traviny. Dozvěděli jsme se například, že lipnice nemají osiny. Také jsme se naučili od sebe rozenávat pryskyřník hlíznatý, který má otočené kalichy směrem dolů od pryskyřníku prudkého, který je má naopak přitisklé. Kerblík lesní je prý indikátorem dusíku v půdě a kozí brada luční prý na loukách moc neroste.

V parku se vyskytují tři druhy kokoříků, a to kokořík vonný, kokořík přeslenitý a kokořík mnohokvětý. Botanici mají i neoblíbené rostliny. Jednou takovou skupinou jsou například kontryhele. Jedná se prý o problematickou skupinu rostlin, v níž se jednotlivé druhy těžko určují. Druhou skupinou jsou invazivní či nepůvodní druhy, na které jsme v parku také narazili. Například křídlatka japonská, kolotočník východní (pochází z východních Karpat) a dále druhy zřejmě záměrně vysazené jako například zimolez či tavolník.

Pomalým botanickým tempem jsme se přesunuli z luk a okolí potoka, kde jsme pozorovali již odkvetlé orseje a prvosenky jarní, na prosluněné skalnaté stráně nad zátokou Huťského rybníka. Svou krásou nás okouzlily již kvetoucí drobné přízemní růže alpské.

Dále například jetel alpínský, smolnička obecná, tolita lékařská, devaterník velkokvětý tmavý či ještě nekvetoucí kopretina chocholičnatá. Stráně jsou porostlé starými duby, v jejichž dutinách nalézá hnízdní příležitosti spousta ptactva a tak si Víťa s Tonym odskočili na krátkou návštěvu k hnízdní dutině lejska bělokrkého.

U jedné dutiny jsme také pozorovali sýkoru modřinku a Tony neopomněl zkontrolovat dalekohledem čapí hnízdo ve Staré Huti. Krásnou odměnou za stoupání do skalnatého svahu nám byl překrásný exemplář bělozářky liliovité. V blízkosti se nalézalo ještě několik zatím nekvetoucích jedinců.

Lindě a Rudovi patří velký dík za důkladné a trpělivé vedení celé vycházky.

Gábina Clareboets