Cílem je jezero Milada vzniklé napuštěním a rekultivací po těžbě hnědého uhlí. Plocha jezera je okolo 252 ha. Taková velká plocha je pro ptáky magnetem a zároveň útočiště v zimním období, kdy menší vodní plochy zamrzají. Po hodině a půl cesty z Dobříše stojíme na břehu Milady, která se lehce halí do mlhy a hladina je místy zamrzlá. Vydáváme se Vyklickým okruhem, který vede přímo podél vody. Kolem dokola měří 8,5 km.  Ornitologickým tempem nám to pár hodin zabere.

Na uvítanou přilétá hejnko pestrobarevných stehlíků ohlašující se typickým cinkavým hlasem. My se soustředíme na vodní hladinu a začínáme ji zkoumavě prohledávat. Vidíme morčáky velké a prostřední. Hoholy severní pozorujeme na krátkou vzdálenost. Jsou ve svatebním šatu. Baví mě detail jejich křídla. Jemné černé čárkování jakoby někdo vykreslil tuší.

Video z vycházky okolo jezera Milada:

| Video: Youtube

V dálce se ozývá spousta velkých, hlučných racků posedávajících na částečně zamrzlé hladině. Na jezeru to zkrátka žije. Míjíme hejna kachen divokých, která střídají hejna lysek černých. Jejich tu několik set, lemují břehy a některé mají zobáky nacpané čímsi zeleným a dopřávají si svačinu. I nám vyhládlo. Už se couráme nějakou tu chvilku, a tak zastavujeme na pauzu. Vedeme banální rozhovor. Já jen letmo triedrem kontroluji hladinu. Vždy je třeba být ve střehu.

Vyplácí se to. Mezi lyskami se prohání hoholka lední. Svačinu rušíme, běžím ke stativáku a Tony s Víťou dokumentují tuhle neposednou potápivou kachnu. Pokračuji v kontrole hladiny. Vidím na naše poměry robustnější kachnu s velkou hlavou a klínovitým zobákem. Kajka mořská. Doufali jsme, že se s ní potkáme. Tahle mořská kachna se na Miladě už nějakou dobu zdržuje. Nejsme sami, kdo sem kvůli ní vážil cestu.

Jsme skoro v půli cesty. Na hladině desítky potápek roháčů. Někteří ptáci se ukládají k polední siestě. My odpočinek nepotřebujeme. Po setkání s hoholkou a kajkou jsme nabití energií. Počasí se vylepšilo a mlha se rozpustila. Pozorujeme hejnko čížků a zvonků. Břehy jsou lemovány rákosem.

Najednou Víťa zpozorní. Na cestě poskakuje sýkořice vousatá. Malá, barevná kulička s dlouhým ocasem, ale překvapivě krátkými křídly. A druhá, třetí a čtvrtá. Tři samci a samice. Stojíme jako přikovaní. Sýkořice se nenechají rušit, přelétávají na stébla rákosu, po kterých se hyperaktivně pohybují a ozobávají chlupaté klásky. Nemůžeme se na ně vynadívat.

Po dvaceti minutách je čas se rozejít a pokračovat. Kus cesty máme stále před sebou. Na uměle vytvořených ostrůvcích posedávají kormoráni. Někteří si suší peří. Jeden je zvlášť zajímavý svou šedivě zbarvenou hlavu. Fešák. Úplně mezi ostatními svítí. Naším směrem připlouvá čtveřice kachen. „Aby to tak byli turpani“ pronese Viťa. Byli. Turpani hnědí.

Cesta se chýlí ke konci. V rákosí se ještě mihne chřástal vodní a pak už stoupáme k parkovišti. Na rozloučenou přilétá čtrnáctihlavé hejnko mlynaříků dlouhoocasých. My jsme spokojení. Den jsme si krásně užili a loučíme se s Miladou.

Seznam pozorovaných druhů:

hoholka lední, turpan hnědý, kajka mořská, husa velká, chřástal vodní, morčák velký, morčák prostřední, racek stříbř.,/běloh./středom., racek chechtavý, kormorán velký, volavka bílá, polák chocholačka, polák velký, labuť velká, lyska černá, zrzohlávka rudozobá, kachna divoká, hohol severní, potápka roháč, kopřivka obecná, sýkořice vousatá, drozd kvíčala, kos černý, sýkora koňadra, sýkora modřinka, střízlík obecný, stehlík obecný, čížek lesní, zvonek zelený, mlynařík dlouhoocasý, strakapoud velký, krkavec velký, poštolka obecná, káně lesní, celkem 34 druhů