"Posvícení? Pochod? Půlmaraton. Když se v posledních dvou letech zastavily nejrůznější sportovní akce, přerušila činnost sportovních oddílů a dětských kroužků, tak jsme si uvědomili, jak je pro nás radost z pohybu a společnost přátel důležitá. Akce se rušily, přesouvaly, ale my jsme dostali chuť položit základ něčemu novému. Zakládáme novou tradici sportovní akce na Sedlecko- Prčicko-Sedlčansku. Představujeme Prčický půlmaraton – běh přátel svobodného a zdravého života.

Věříme, že pátek 15.dubna jako velký sváteční den nebude jen připomínkou utrpení, ale zejména radosti z dokončené trasy závodu na 21 km, 10 km a dětských tratí do 1 km. „I když bereme akci jako závod, tak je to ideální aktivita pro všechny, kteří si chtějí ověřit, jestli jsou schopni dané tratě dokončit. Srdečně na událost zveme všechny běžce z okolí, přátele sportu a všechny, kdo chtějí atmosféru závodu podpořit,“ říká Michal Davídek za pořadatelský tým Prčického půlmaratonu.

Účastnit se může každý. Na startu i na trati, na místech občerstvení panuje přátelská atmosféra, kdy se závodníci podporují navzájem v nadšení z každého závodníka, který doběhne do cíle. Dětského závodu se pak může zúčastnit příchozí dítě do 15 let. Dětské trasy budou připraveny přímo v blízkosti areálu.

Startujeme společně v 10 hodin v areálu TJ Sokol Sedlec-Prčice, kde se vydáváme na trať po nově vybudované cyklostezce, pojmenované po slavném rodákovi zdejšího kraje, Jakubu Krčínovi. Jaro je v pokročilé fázi svého rozpuku, tak energie polí, luk a lesů je všude kolem nás. Trať se klikatí údolím směrem na Sedlčany. Běžíme kolem Strnadovského mlýna, kde míjíme ubytování ve stromech. Trasa vede podél Sedleckého potoka. Probíháme obcí Jesenice a Mezno, jinak běžíme stále v přírodě. Trať je členitá s průběžnými seběhy a převýšením zejména ve druhé polovině trati. Závodníci na 10 km trati se otáčí na první občerstvovací stanici, která je připravena na 5. kilometru. Půlmaratonci pak běží na 10,6 km, kde je druhé občerstvení a otočka. „V cíli pak počkáme na posledního závodníka, vyhlásíme vítěze kategorií, společně posedíme nad dojmy ze závodu a DJ zahraje pro dobrou náladu,“ přibližuje atmosféru akce Michal Davídek.

Běžecké závody chceme pořádat každý rok na jaře, kdy se budeme snažit při organizaci udělat nějaký krok dopředu, něco vylepšit a zejména předávat radost z akce i účasti na ní všem závodníkům a divákům. Plno věcí nyní řešíme operativně, ale i tak se nám v letošním roce podaří uskutečnit několik vylepšení. Chtěli bychom touto akcí stmelovat komunitu běžců z města, okolních obcí a nedalekých měst, kteří se mohou zapojit do účasti nebo být v budoucnu součástí organizačního týmu.

Trať závodu vede po nově vybudované cyklostezce Jakuba Krčína, přes Strnadovský mlýn, obce Jesenice a Mezno jinak běžíme stále v přírodě. Občerstvovací stanice a možnost běžce povzbudit je na 5 km a 10 km, kudy běží závodníci tam i zpět.

Start a cíl je v areálu TJ Sokol Sedlec-Prčice, kde bude probíhat registrace, je zde možnost zázemí, občerstvení a hudba. Startovné je 100 korun.

Registrovat se můžete ZDE

“Sport pro mě znamená pocit, že žiju, radost z pohybu,” říká Michal Davídek, který běžecký závod společně s rodinou a přáteli založil. Rozhovor s ním vedl Pavel Čeněk.

Poslední dva roky pořádání akcí nepřeje, mnoho akcí se zrušilo nebo přesouvalo. Dáváte do organizace mnoho energie. Proč myslíte, že je potřebné podobné akce v regionech pořádat?

Jako předseda sedleckoprčické tělovýchovné jednoty často slýchám stesky nad jednostranným zaměřením sportu v naší oblasti (fotbal a volejbal). Máme sice pár tenistů, zájmové skupiny provozující florbal, ale není to nic dlouhodobého ani organizovaného. Novým závodem se snažíme oslovit další sportovce z blízkého okolí, kteří by se případně v budoucnu mohli věnovat i aktivně a dát start řekněme běžeckému oddílu při TJ, přitáhnout ke sportování své děti a třeba se najde i někdo, kdo by mohl vést lehkoatletický oddíl.

Tolik věcí bylo zakázáno. Akce překládány na jiné termíny. Jak vznikla myšlenka na uspořádání prvního ročníku Prčického 1/2 maratonu?

Bavili jsme se o tom s manželkou. Chtěla si půlmaraton zaběhnout, ale v probíhajícím lockdownu byly jaksi všechny podobné hromadné aktivity zakázané. Pak jsem to probral ještě s fotbalisty z místního klubu. Zdálo se nám to jako dobrý nápad na zpestření přípravy, protože se dalo pouze trénovat, a to ještě v omezených skupinkách, nehrály se zápasy. A tak jsme si řekli, že to jednu sobotu dáme a dali jsme to.

Slavných fotbalistů, kteří si po skončení své kariéry zaběhnou půlmaraton nebo maraton je vícero, to je pravda. Jinak bychom od fotbalového týmu pořádání běžeckého půlmaratonu nečekali?

Fotbalista je svou náturou soutěžní typ, nevadí mu zúčastňovat se jakýchkoliv sportovních aktivit a pokud mu ještě řeknete, že je to “závod” a ještě na trati, kterou běžně neběhá, nenechá to jeho ego klidným. A proč zrovna půl maraton? 10 km v přípravě na sezónu běháme celkem pravidelně, maraton už je velký zásah do pohodlí, takže ta půlka je ideální výzva.

Když jste si akci vyzkoušeli prvním takovým “zakázaným ročníkem”. Jaké máte plány s Prčickým 1/2 maratonem do budoucna?

Závod chceme pořádat každý rok takhle na jaře, termínově to nemáme úplně ukotvené na Velikonoce, řešíme to vždy operativně. Rádi bychom každý rok udělali při organizaci nějaký krok dopředu, něco vylepšit a hlavně mít radost jak z příprav, tak ze samotného běhu a sportovní aktivity. Osobně bych byl rád, kdybychom dokázali oslovit běžce z města i okolí, kteří by se mohli do příprav dalších ročníků také zapojit, protože se širším organizačním týmem se vše děje snadněji.

Trasa se klikatí po nově vybudované cyklostezce. Jak byste trasu přiblížil?

Start a cíl je na stadionu v Prčici, běží se po cyklotrase 10,6 km tam a pak stejnou trasou zpět. Na trase jsou poměrně značné výškové rozdíly (dohromady cca 300 výškových metrů), takže to určitě není procházka kolem Vltavy jako například v případě Pražského půlmaratonu. Na trati je asfaltový povrch, nicméně se dá běžet i po okrajích trati, kde je štěrk. Trasa vede přes dvě vesnice - Jesenice a Mezné, jinak je v podstatě úplně v přírodě, s krásnými výhledy po cestě, takže se jak běžec, tak divák na trase určitě nenudí.

Jaký je přesně startovní program Prčického půlmaratonu? Kdo se může účastnit?

Od 9:00 do 9:40 bude probíhat prezence účastníků, v 9:50 stručné představení trasy a další závodní informace. Start závodu je v 10 hodin. V letošním roce jsme přidali závod na 10 km. Celkem se běží tři závody - půlmaraton, závod na 10 km a závod dětí. Vše se běží najednou s hromadným startem. Dětská trasa bude dlouhá 1 km, kdo doběhne na otočku, tak si vyzvedne překvapení a běží zpět. Závodníci na 10 km se otáčí na prvním občerstvovací stanici na 5 kilometru. Půlmaratonci pak běží na 10,6 km, kde je druhé občerstvení a otočka.

Účastnit se může v podstatě každý, kdo se cítí na to, aby jakýkoliv závod doběhl. Na startu i na trati, na místech občerstvení panuje přátelská atmosféra, kdy se podporujeme navzájem a jsme nadšení z každého závodníka, který doběhne do cíle. Dětského závodu se pak může zúčastnit každé příchozí dítě do 15 let. Ačkoliv bereme akci jako závod, tak je to ideální akce pro všechny, kteří si chtějí hlavně ověřit, jestli jsou schopni dané tratě dokončit, než se vypraví na nějaký hromadnější závod. Všude panuje takřka rodinná atmosféra, v cíli pak posedíme nad dojmy ze závodu, DJ zahraje pro dobrou náladu a přijde nám to jako skvěle strávený den jak pro účastníky, tak diváky.

Tradiční pochod Praha-Prčice má ve znaku botičku. Jak vznikl nápad na putovní trofej se symbolem nožičky?

Jak se říká, za vším hledej ženu. Myslím, že to vymyslela manželka při našich diskuzích. Stopa má k chůzi a potažmo běhu dost blízko, navíc oba běháme v barefootech, kdy se snažíme přiblížit nohám vnímání povrchu po jakém běžíme. Jako amatérskému truhláři mi to také přišlo ideálně náročné na realizaci ručně dělané putovní trofeje.

Co pro vás v životě znamená sport?

Sport pro mě znamená pocit, že žiju, radost z pohybu. Naučil mě, že prohra není žádná tragédie, že každá chyba se dá napravit anebo se z ní poučit. Naučil mě vycházet s lidmi v kolektivu, táhnout za jeden provaz a umět se spolehnout jeden na druhého.

Pavel Čeněk