Je to už skoro měsíc. Za tuto dobu rodiče poznali, že není zase až tak jednoduché učit své děti doma. Někdy jsou jejich žáčci nesoustředění, nechce se jim, někdy si také rodiče musí zopakovat látku sami a nacházet způsoby, jak dětem vše vysvětlit a zkontrolovat. Jistě to pro ně není jednoduché, zvláště pokud jsou zaměstnaní. Děkujeme proto všem rodičům, kteří  s dětmi v této složité době nouzového stavu pracují a učivo si opakují. Některé děti píší učitelům dopisy, rodiče posílají veselé obrázky a videa.

Z dopisů dětí

Kira: Milá paní učitelko, posílám vám pozdrav z našeho města. Doma je nuda. Někdy chodíme do lesa, ale jinak jsme doma. Moc se mi chce sejít se s nějakou kamarádkou, ale nemůžu. Chce se mi do školy uvidět vás a kamarády.

Matyáš: Jak mi koronavirus změnil život? Výhody na samostudiu jsou ty, že jsi více s rodinou, více sblížíte se sourozencem, a to se vyplatí. Nebudete se pak dohadovat, hádat a mlátit. Další výhoda je, že se naučíš šetřit penězi i jídlem. A učíš se být samostatnější, a to se ti v životě vyplatí. Nevýhodou ale je, že se nevidím s kamarády, ani s babičkou a dědečkem, nemůžu jít do kina ani do aquaparku. Rád bych popřál mé rodině i kamarádům pevné zdraví a trpělivost v karanténě. A ať tu čínskou nemoc z vaší rodiny nikdo nechytí, myjte si ruce a noste roušky.

Individuální přístup

Ovšem i učitelé se učí. Zpočátku možná „nandali“ dětem spoustu úkolů ze sešitů a učebnic. Časem ale zjistili, že děti a ani jejich rodiče nemohou učivo, které se běžně odučí ve školním týdnu, zvládnout. Začali vymýšlet nové formy a metody výuky, které by mohly dětem pomoci a rodičům ulevit.

Kromě klasické výuky s učebnicemi a sešity, které jsou dostupné všem bez rozdílu, každý učitel zvolil individuální přístup. Většina učitelů komunikuje s rodiči po telefonu, mailem nebo přes Bakaláře. Řada z nich využila pro komunikaci i výuku také různé aplikace jako Whatsapp, Messenger, Skype. Komunikují s dětmi přes videokonference, učí online, vytvářejí pro své žáky výukové prezentace, pracovní listy, zadávají tvořivé úkoly nebo si vytvářejí na webu třídy.

Prvňáčci čtou paní učitelce v přímém přenosu, větší děti se účastní videokonferencí. Píší se slohy, dopisy, tvoří se výtvarné obrázky, zdravé pokrmy, velikonoční dekorace, ale také se sportuje. Děti jsou většinou velmi pilné a zadané úkoly si plní. Procvičují na doporučovaných webových stránkách (školákov, onlinecvičení, škola s nadhledem, rysavaweb, Včelka, grammar.in a dalších). Sledují výuková videa jako je Primauca nebo Matýskova matematika. A dávají o sobě pravidelně vědět samy nebo prostřednictvím rodičů, se kterými jsou učitelé v denním kontaktu především přes email, webové stránky školy a telefonní hovory.

Opora pro žáky i rodiče

Je to pro nás všechny náročná doba, ale také veliká příležitost se něco nového naučit. Nechceme určitě dětem ani rodičům přidělávat starosti, na druhou stranu se jako učitelé snažíme, aby se naši žáčci stále posouvali a nezapomněli vše, co se ve škole naučili. Chceme jim býti oporou, a třebaže na dálku, pomáhat, radit, učit.

Děkujeme také všem rodičům, kteří nám fandí a podporují nás a pomáhají. Za všechny učitele ZŠ Školní přejeme nám všem, ať se nám i našim rodinám nemoc vyhýbá a těšíme se brzy s dětmi na shledanou ve škole.

Markéta Kubalová a Jarmila Pavlásková, Základní škola Školní v Příbrami

Úryvky ze slohových prací

Práce dětí 5. ročníku na téma „Mít tři přání, co bych si přál(a)?“ (upraveno)

Kdybych měl tři přání, přál bych si kouzelný prsten, který by mi splnil nekonečno přání a byl nezničitelný. Pomáhal bych hodným lidem a své rodině.

Když bych měl kouzelný prsten, přál bych si zlé lidi proměnit v hodné, zbavil bych Zemi různých nebezpečných virů jako koronaviru, prohodil bych školu, aby se chodilo o víkendech a o všedních dnech bychom měli volno. Pomáhal bych lidem třeba v Africe, ohroženým zvířatům atd…

Měla bych přání, aby byla celá naše rodina šťastná a zdravá. Přála bych si to, protože bych nechtěla, abychom měli v rodině nějaké zdravotní problémy…  Moje další přání by bylo, aby byl světový mír. Toto přání bych si přála z toho důvodu, protože se mi nelíbí, když mezi sebou různé země válčí…

Co bych si přála? Bylo by toho asi dost, a přesto mě v první chvíli nic nenapadá. Určitě bych si přála, abych mohla zase chodit ven s kamarádkami, viděla se zase se spolužáky ze třídy a aby byl náš život stejný jako dříve. Moje druhé přání by bylo, aby všichni byli veselí a zdraví, včetně přátel rodiny a dalších mých blízkých. Tak a moje třetí a poslední přání zní takto: Moc bych si přála, aby nebyla příroda tak zničená a špinavá od všech věcí co tam lidé pohazují a aby se lidé chovali lépe ke všem zvířatům, ale i k sobě…

Přál bych si konec koronaviru, abych mohl hrát fotbal, chodit ven bez roušky, jezdit na koloběžce do skateparku a chodit do školy za kamarády a konečně se začít učit ve škole. Chtěl bych chodit do obchodu, kdy se mi zachce, chtěl bych na návštěvy ke kamarádům, do kina na nějaký pořádný film, prostě si užívat život naplno. Chtěl bych, aby si lidi podávali ruce a abychom mohli odletět na dovolenou…

Byl jsem zvyklý každý den po škole být na sportovním kroužku nebo na fotbalovém tréninku a každý víkend jsem v sobotu a většinou i v neděli jezdil po zápasech a turnajích. Teď jdeme maximálně na hodinu ven si zaběhat, nebo se jen projít, projet na skejtu, kole nebo kolečkových bruslích. Když je venku špatné počasí, tak cvičíme doma před televizí, což mě moc nebaví, lepší je to venku na tréninku. Někdy jsem i po škole šel s kamarády ven, kde jsme dělali různé věci. To teď také nemohu.

Doteď byla venku zima, tak mi to až tak nevadilo, ale teď začíná být venku hezky a když je venku teplo a svítí sluníčko, tak mě to doma opravdu nebaví. Už aby ty všechny zákazy byly zrušené a mohl jsem zase dělat všechno jako dřív…

Poslední přání je možná trochu překvapivé, protože bych si přála další tři přání. A proč? Zkrátka protože si myslím, že by bylo dobré mít nějaké to přání do zásoby…