Elinka (1. třída)

Protože je karenténa,
bemůžeme do školy,
učíme se s mamkou doma,
děláme si úkoly.

Ve škole a s kamarády
baví mě to víc,
už aby ten virus
zmizel rychle pryč.

Ondra Říha (1. třída)

Zavřená je škola,
no a co my doma?
Nudit se nechceme,
tak si s mámou hrajeme.
Píšeme, čteme a počítáme,
s paní učitelkou si zavoláme.
V půlce května 1. A,
do školy se těší tradá.

Terezka Plochová (2. třída)

Koronavirus, to je mrška,
platí na něj jenom rouška.
Kvůli němu doma jsem,
učím se teď s bratrem.

Mamka z toho šílí,
chvílema i kvílí.
Taťka chodí do práce,
není to žádná legrace.

Roušku musí celý den mít,
aby se mohl chránit.
Když přijde taťka z práce,
dáme roušky do hrnce.

Pak odejdem ven
a dům je skoro zapálen.
Do rána pak větráme,
a zimou umíráme.

Po škole se mi stýská,
chybí mi kamarádi zblízka.
Někdy na telku koukáme,
ale radost z toho nemáme.

Jarní výrobky tvoříme,
někdy se u toho moříme.
Ven chodíme taky často,
hlavně, když sluníčko pálí na sto.

Koronavire, tě pic,
ať už můžem do lavic.

Antonín Svatoš (3. třída)

Vzbudil jsem se v karanténě, pak snídal jsem, v karanténě.
I učil jsem se v karanténě a hrál jsem si, v karanténě.
Pak obědval jsem v karanténě, odpočíval v karanténě, opět si hrál, v karanténě.
Večeřel jsem. V karanténě. A usnul jsem. V karanténě.
A zdálo se mi o tom, že až bude bílý den, nosit už roušky nebudem.

Pavlík Hanousek (3. třída)

Od 12. března vláda nařídila nouzový stav,
musíme být doma, venku žádný dav.
Koronavirus se objevil už i v naší republice,
musíme nosit roušky a mýt si ruce.

Je nám smutno, do školy nechodíme,
karanténu dodržujeme a trochu se bojíme.
Věříme, že všechno rychle pomine a brzo se vše spraví,
to nám naše maminka každý den s úsměvem praví.

Danďa Suková (6. třída)

Vždycky jsem si myslela, že nejhorší je chodit do školy,
odpoledne sedět doma a dodělávat úkoly.
Dneska už vím, že to omyl byl,
protože do života nám vstoupil koronavir.

Nesmím nikam anebo jen s rouškou,
to je pro puberťáka těžkou zkouškou.
Vláda nám vše zakázala, to se nedá svítit,
ale jak se mladý člověk má asi tak cítit?

Celý den s rodinou doma-to je snad zlý sen,
nakonec si trochu srandy taky užijem.
Už se těším, až to přijde a karanténa skončí,
pak budeme zase volní, zase svobodnější.

Anna Dušková (8. třída)

Číňan jedl netopýry,
zavinil tím pandemii.
Z Wu-chanu to přišlo hned,
do Evropy jakbysmet.

Lidé šílí jako diví,
těstoviny rychle mizí.
Toaleťák to je věc,
bez něj, nepřežil by ani švec.

Když se ženy o něj perou,
odstup dva metry dodržujou.
Kaufland, Billu, Tesco,
zavaluje celé Česko.

Covid přišel dnes i k nám,
budou školy zavírat.
Tak druhý den ve středu,
vstávám v půl desáté ráno,
zabodnu kružítko do středu
protože chodit ven je zakázáno.

Nouzový stav je vyhlášen,
korona musí být vyhlazen.
Roušky šije ten, kdo může,
kromě neschopného muže.

Ze školy poslaly úkolů hromadu,
hrůza… to zas budu pozadu.
Nervy z toho mimo mám,
na procházku se vydám.

Cvičit se snažím každý den,
nevyjít z kondice, to je můj sen.
Nuda, ta když nastane,
pejsek se mě zastane.

Moje milá kočička schoulí se do klubíčka.
Dokáží mě rozesmát
a můžu jít v klidu spát.

Když neslyším slovo od k…
to jsem nejvíc ráda
v televizi je teď o tom
každá druhá zpráva.

Doktoři jsou frajeři,
celý národ jim věří.
Až se tohle vyřeší,
nikde nebude už slyšet:
To jsou blbý doktoři.

Kamarádi chybí mi,
nechce se mi to říkat, ale…
už se těším do školy.
Na ten režim obvyklý,
před kterým jsme unikli.

Tohle dobře dopadne.
věřme tomu všichni.
Karanténa nuda je,
nad virem snad vyhraje.