ON-LINE reporáž o koronaviru najdete ZDE

Daniela Mudrová: Obyčejně se probudím v sedm hodin ráno. Dám si snídani a připravím si učení, co potřebuji. Kolem deváté hodiny se začínám učit. Dělám si i nějaký přestávky, asi pět až deset minut. Skončím ve dvanáct hodin a jdu se naobědvat. Po obědě si jdu hrát s pejsky. Ve tři hodiny je jdu s babičkou vyvenčit, a když je venku hezky, trochu se s nimi zdržím a hrajeme si venku. Pak se jdu nasvačit a pustím si k tomu pohádku. Přitom si s babičkou hraju, anebo mě učí paličkovat. Na večer si dodělávám angličtinu a vlastivědu. Kolem deváté hodiny se jdu umýt, vyčistit zuby a s chutí do hajan.

Simona Truxová: Už máme skoro dvacátý den karantény a nečekané prázdniny kvůli koronaviru. Jsem doma s maminkou a s mým bráškou Pájou a občas i s tatínkem. Mé dny probíhají skoro stejně jako normálně, až na to, že nechodím do školy. Když je venku hezky, tak jdu jezdit na kole nebo na bruslích. Nejlepší je, když k nám přijede bratranec Pepíček a moje sestřenice Terezka. Občas jdu za dědečkem a za babičkou, kteří bydlí hned naproti. Hodně se učím a po učení si čtu. Hraju na klarinet nebo na flétnu, protože to musím každý týden nahrát panu učiteli, a pak mu to poslat, jak dobře hraju písničky. Karanténa mi moc nevadí, ale je mi líto, že nemůžu být s kamarády.

Leontýna Beraggová: V pondělí jsem vstala v 7.30 hodin, převlékla se a šla snídat. V 8.30 hodin jsem si šla vypracovat úkoly, které jsem dělala asi do 12.00 hodin. Maminka uvařila oběd. Naobědvala jsem se a šla jsem si hrát s bratrem. Odpoledne jsme všichni šli ven, na procházku s naším psem Balishou. Když jsem se vrátila, hrála jsem si opět s bratrem. Navečeřela jsem se v 18.30 hodin a šla se vykoupat. Když jsem se vykoupala, tak jsem si šla číst. Za chvíli jsem si šla vyčistit zuby. Do postele jsem šla ve 20.00 hodin a ještě jsem si chvíli četla. Pak jsem šla spát v 20.30 hodin. Nouzový stav je nuda, ale mám se dobře.

Takhle svůj den nakreslila Adéla Nogová.Zdroj: Archiv školy

Adéla Nogová: Když vstanu, tak se jdu nasnídat a udělat si hygienu, jako každý. Když dosnídám, tak si jdu číst a přiznám se, nikdy zapomenu. Pak si jdu udělat nějaké ty úkoly, například angličtinu, kterou mám hrozně ráda. Až dodělám domácí úkoly, tak se jdu naobědvat a pak jdu ven na zahradu. Vždycky si hraju s mým pejskem Kimem, házím mu hračky a tak. Protože nechci být pořad doma, tak jedu na koloběžce na letiště, kde není moc lidí. Občas s sebou vezmu i mojí kámošku Leu a jsme venku přibližně hodinu. Když přijdu domů, tak si pořádně umyju ruce a jdu si hrát nebo si kreslit obrázek. Pak přijde večer a já se jdu navečeřet, umýt se a jít spát. Karanténu beru i jako výhodu, že můžu trávit s rodinou víc času. Ale taky mi chybí škola a kamarádi. A doufám, že se to zase rychle napraví.

Matěj Šaroun: Ráno vstanu a ustelu si postel, pak se vrhnu tak patnáct minut na učení, nasnídám se a pak se kouknu se na UčíTelka. Učím se tak jeden a půl hodiny, a když je víkend tak jednu hodinu. Když je hezky, tak jdu ven na zahradu. V sobotu bylo hezky, takže jsme byli na zahradě a k obědu jsme grilovali. Tohle je jiné období, máme čas se o sebe starat a máme čas na věci, které prostě neuděláte v jiném období. Pro změnu nekoukám na zprávy a nečtu články na internetu. Máme čas na rodinu a tak dále. Je škoda, že nemůžu naštěvovat známé a kamarády.

A. Trollerová: Můj corona den začíná vstáváním přibližně v devět až deset hodin, pokračuje učením a výbornou snídaní. Následuje výborný obídek a po obídku následuje procházka lesem. Při procházce koukáme po parohách. Chodíme celkem dlouhé procházky, z kterých mám plno zážitků. Na procházkách potkáváme zvěř. Přijdeme domů a jsme ještě chvíli na zahradě. Večer hrajeme různé hry. Pak si vyčistím zuby a jdu spát.

Veronika Smetanová: Můj covid den začína podobně, jako bych šla do školy. Přiznám se, že čas vstávání stejný není. Vstávám mezi osmou a devátou hodinou. Ustelu si postel a připravím s pomocí mamky snídani. Pomůžu uklidit po snídani a pustím se do učení. Snažím se učení si rozvrhnout tak, abych z každého předmětu něco udělala, tak jako při hodinách ve škole. Bohužel, hned na začátku korona prázdnin jsem musela do nemocnice na operaci slepého střeva. Díky tomu jsem na učení měla méně času. Po uzdravení jsem musela učivo dohnat. Po obědě se učení ještě věnuji, nebo odpočívám. Když je hezké počasí, jdu se sourozenci ven na dvůr, vyvětrat se a pohrát si. Naší velkou výhodou je, že máme dvůr a velkou zahradu. Pomůžu nakrmit králíky a našeho kocoura Teddyho. Potom pomůžu mamce s večeří. Přijde tatka domů z práce, navečeříme se společně a díváme se na televizi, než jdeme spát.

Markéta Volfová: Máme mimořádné volno. Je to proto, že se v naší republice objevil koronavirus. Tato epidemie je rozšířena na celém světě. Není to nic příjemného a je to hodně nebezpečné onemocnění. Jedinou výhodou pro mě je to, že nemusím brzy ráno vstávat do školy. Celá naše rodina dodržuje nařízení vlády. Všichni jsme si vědomi, že nákaza koronavirem je závažná záležitost a děláme všechno proto, abychom ochránili sebe i své okolí. Doma používáme dezinfekci, často si myjeme ruce a používáme roušky. Používání roušky se pro mě stalo samozřejmostí. Čas, který mám, trávím tím, že pomáhám mamce při úklidu a vaření, babičce pomáhám na zahrádce. Když je lepší počasí, chodíme si se sestrou hrát ven na dvorek. Na ulici nechodíme, když to není nutné. Také nás mamka každý den zažene se učit a dělat úkoly, které nám učitelé posílají. Někdy se mi nechce, ale vím, že to musí být. Když se mě babička ptala, jestli se mi stýská po škole, ani jsem se nerozmýšlela a odpověděla, že ano. Byl to pro mě takový pravidelný režim. Chybí mi ta cesta do školy, chybí mi kamarádi spolužáci a i učitelé mi chybí. Byla to taková volnost a svoboda, i když s povinnostmi. Se sestrou se snažíme různě zabavit. Kreslíme, hrajeme různé společenské hry, do kterých se zapojují i rodiče. Vymýšlíme i jiné aktivity, které nás napadnou. Je to ale jiné, takové smutnější. Ale vím, že to tak musí být, vím, proč to musí být, a proto nijak nereptám. Jsem optimistka. Těším se, že všechna tato důležitá opatření brzy skončí, že se celá moje rodina a kamarádi nákaze korobavirem vyhneme a budeme se zase scházet a navštěvovat. Těším se, až se zase potkám s kamarády ve škole a až se zase všechno vrátí do normálu.

Koronavirus v ČeskuZdroj: Deník