Stavba za 71 milionů korun byla ve své době považována za největší prostý plnostěnný dvoukloubový ocelový obloukový most na světě. Most se stal neblaze známý díky tzv. Orlickým vraždám, při kterých byly oběti v sudech z tohoto mostu shazovány do Orlické přehrady.
Jak vzniklo jméno Žďákovský most
Mnohem příjemnější je nynější shazování odvážlivců, kteří holdují bungee jumpingu a nebo těm méně odvážným pohodová procházka doplněná nádherným výhledem na hladinu Orlické nádrže. Délka mostu, který se klene ve výšce 50 metrů nad hladinou je 542 metrů a pojmenovaný je podle osady zatopené při napouštění Orlické přehradní nádrže.
Žďákov – první zmínka o této obci pochází z roku 1277, kdy byla jako Sadkow vedena v majetku Břevnovského kláštera. O mnoho let později v roce 1581 se již listiny zmiňují o Zdakowě, aby se během 17. století začal používat název Žďákov. Obec byla rozdělena na dvě části: na pravém břehu Žďákov u Chrástu a na levém břehu Žďákov u Starého Sedla.
Obec patřící pod orlické panství měla v roce 1840 sedmnáct domů, dva mlýny a 112 obyvatel. Ve století dvacátém se oba celky sjednotily na Žďákov pod Orlíkem. Žďákov byl vždy znám jako silniční přechod přes Vltavu. Zdejší přívoz byl označován jako „silný“ a patřil k nejfrekventovanějšímu na střední Vltavě.
Vedle přívozu v těchto místech několikrát stál i dřevěný most, i když vždy pouze na krátkou dobu.
První za třicetileté války postavila v roce 1640 posádka hradu Orlíka. Druhé dva mosty byly zbudovány za Druhé slezské války v roce 1744. Poslední most pak postavili ženisté Rudé armády v roce 1945.
Díky svému položení se Žďákov stal sídlem císařské solnice. Sůl, která byla přivážena na lodích, se povozy rozvážela do širokého okolí. Kromě přívozu a solnice se ve Žďákově nacházela loděnice ve které své lodě stavěli pánové Max a Suchánek, parní pila schwarzenberského velkostatku a všemi oblíbená plavecká hospoda rodiny Pavlíčků. Loděnice byla uzavřena v roce 1906, parní pila až do doby před výstavbou přehrady a hospoda do zrušení obce.
No asi tak nějak – že jo.
