„Nikdo mě to neučil, jsem samouk. Kdysi jsme měli koně a táta stále něco opravoval – ohlávky, sedla. Tak jsem se do toho obula a naučila se opravovat je. Pořád jsem něco dávala do pořádku a vyráběla pro lidi v mém okolí,“ přiblížila 71letá řemeslnice původně vyučená jako kuchařka, servírka. „Později jsem měla hospodu, a když jsem s ní skončila, začala jsem se věnovat hlavně brašnářství,“ doplnila.

Pro skupiny historického šermu v Česku i Německu šila velké stany a kožené kostýmy včetně pouzder na zbraně. Někdy je zdobí přírodními a loveckými motivy vyřezávanými do kůže.

Elektronické zámky firmy Pealock
Páv se stal symbolem elektronického zámku. Před zloději ochrání kola či lyže


„Dělám všechno. Co lidé potřebují, a nikdo v okolí nedělá, to dělám já. Vždy, když mi někdo volá, říkám, neptejte se mě, jestli to umím. Přivezte mi to, já se na to podívám a řeknu, jestli to dokážu udělat a jak dlouho to bude trvat,“ doplnila energická řemeslnice. „Dělám to s láskou a pro své potěšení. Kdybych nemohla pracovat, byla bych z toho nemocná,“ dodává se smíchem.

Nejsložitější úkol 

Nejsložitějším úkolem pro ni bylo potáhnout letadlo. Jednalo se o větroně z pesvického letiště, který musí být v hangáru dobře zabezpečený proti ptákům. Pracovala na něm loni celý měsíc. „Nebyla to práce s kůží, ale s nepromokavou plachtovinou kortexin. Protože má větroň jedno křídlo sedmimetrové, skoro jsem se s tím nevešla do obýváku, který je zároveň mou dílnou. Má na délku 7,3 metru,“ přiblížila. V těchto dnech pracuje na kožené vestě pro historického šermíře a pro kamarádku potáhne velký osmidílný slunečník na zahradu.

Nezapomíná ani na sebe. Ve skříni má výběr kožených kabelek, které si sama ušila, včetně peněženek a opasků. „Nic z toho nekupuji,“ říká hrdě. „Opravím a podrazím si i boty,“ dodává.

Značku WERSO založila Jiřina Matoušová z Turnova v roce 2004, nabízené modely spodního prádla sama navrhuje a vyrábí
Navrhuje a šije české podprsenky. Nejluxusnější stála 60 milionů

Brašnářství a sedlářství nejsou jedinými řemesly, která se paní Kunešová naučila. Dokáže opravit i hodiny, zvládá práci se dřevem a elektřinou. Samozřejmostí je pro ni i pletení, šití, drhání a například i výroba tradičních panenek z kukuřičného šustí. „Nenaučila jsem se jen paličkovat a se soustruhem. Myslím si ale, že na svůj věk toho umím dost. Další věci už se učit nebudu,“ je rozhodnutá.

Jolana Kunešová je rodilá Maďarka, která s rodinou žila na Slovensku. Na sever Čech se dostala v roce 1958. Nejdříve s rodiči bydlela v Bílencích, později odešla za manželem do Všehrd, kde žije dosud.