Jeho svěřenci totiž dosud zažívali rok staré déjà vu. „Minulou sezonu jsme začali úplně stejně. Porazili jsme na penalty Neratovice, prohráli jsme na Aritmě i následný třetí zápas s Brandýsem… Protože letos je los úplně stejný, říkal jsem před zápasem v kabině, že určitě nikdo nechceme, aby se něco podobného opakovalo,“ nechal nahlédnout do předzápasového dění v dobříšské šatně bývalý ligový fotbalista.
A jeho slova padla na úrodnou půdu, protože tentokrát bylo všechno jinak. Přestože výkon nebyl podle Dorta optimální. „Moc se mi nelíbil. Nebylo to určitě to, co jsme chtěli hrát. Hlavně v úvodu, kdy jsme působili zakřiknutým dojmem. Byli jsme roztažení, pomalí, ani jeden z kluků prostě nebyl ve své kůži. Pak jsme ale prakticky z první akce, kdy jsme se dostali na soupeřovu polovinu, dali branku,“ konstatoval Dort
Obstarali ji bratři Šrainové. Starší Václav našel od rohového praporku mladšího Jana, který usměrnil míč do sítě a protrhl dosavadní střeleckou smůlu. Dobříšským to dalo vítr do plachet, částečně vyrovnali hru a navíc o jedenáct minut později přidali zásah číslo dvě.
Petrlík vysunul do rychlého brejku Junka, který si poradil jako starý mazák a střelou podél brankáře navýšil rozdíl ve skóre, který trval i při poločasovém odchodu obou týmu do šaten.
Dobříš ale neměla zdaleka vyhráno. „Upozorňoval jsem, že pokud budeme pokračovat ve výkonu z prvního poločasu, je Brandýs schopen utkání klidně otočit,“ poznamenal domácí trenér.
A co čert nechtěl, za dvacet minut bylo srovnáno. Brandýsu pomohly k vymazání dvougólového manka standardní situace, po kterých se nejprve prosadil Folwarczny a po něm i Dosoudil. „To s hráči určitě zamávalo,“ všiml si Dort.
V té době byli hosté na koni, ale Dobříšští ukázali dobrou psychickou odolnost, kterou ve zbytku utkání podpořili vůlí, bojovností a obětavostí.
I proto nakonec dokázali odpor soupeře zlomit. Klíčovým byl podle Dorta okamžik ze 77. minuty, kdy Václav Šrain sice nejprve z trestného kopu trefil zeď, ale dostal možnost na reparát a jeho opakovaný nástřel levou novou nasměroval hlavou za záda hostujícího brankáře Lisy kapitán Talůžek. „Byl to šťastný gól, ale zlomový,“ přiznal objektivně dobříšský kouč.
Domácí hráči poté zápas zkušeně kontrolovali, nepustili hosty k závěrečnému náporu a navíc sami ještě jednou udeřili, když se v nastaveném čase trefil střídající Rehák, který tak dal definitivní razítko na první tříbodové vítězství Dobříše v sezoně, které má přízvisko velmi důležité.
„Z hlediska tabulky i sebevědomí to má pro nás velkou cenu. V loňském ročníku jsme už po čtvrtém, pátém kole byli v sestupovém pásmu. Proto platí, že čím dříve nahrajeme body, tím lépe. Protože pak být pod tlakem a vědět, že musíme bodovat v několika duelech za sebou, to už je docela záběr na psychiku,“ uvědomuje si Filip Dort,
A na závěr dodal: „Kluci si zase potvrdili, že když hrají na hranici svých možností, tak divizi hrát mohou a všichni jsme moc rádi, že se vyhrálo.“
