Jak došlo k vašemu spojení s dobříšským fotbalem?
V žácích i v dorostu jsem tady hrával, pak i za B mužstvo dospělých. Následovalo několik let pobytu v Austrálii, kde jsem se věnoval se stejným zaujetím studiu a tenisu, který jsem rovněž za Dobříš hrával. Na fotbal jsem v té době rozhodně nezanevřel a po návratu domů jsme si během setkání s někdejším trenérem dobříšského „áčka“ Martinem Šrainem plácli a já se stal jeho asistentem.
A mužstvo jste pomohl vytáhnout až do divize. Jde o historicky nejvyšší soutěž, která se v Dobříši kopala?
V šedesátých letech, kdy Dobříš hrála krajskou soutěž, byl kraj z dnešního pohledu vlastně ČFL, tedy třetí liga.
Máte pro divizi vytvořené finanční podmínky?
I když se dnes divize nehraje za drobné, samozřejmě se musíme s celým vedením MFK Dobříš starat nejen o finanční, ale ruku v ruce s tím i o materiální zabezpečení, a to se nám díky řadě sponzorů, dotačním titulům a dobříšské radnici daří, přesto bychom podporu od radnice potřebovali větší.
Zaslechli jsme hlasy vašich skalních fanoušků, že se u vás hraje fotbal za hubičku…
Pak jste naslouchali pozorně, protože trenéři Dort a Karas mají k dispozici tým, který opravdu hraje zadara.
Pak tedy ve srovnání s vašimi konkurenty představujete v tomto ohledu „bílou vránu“…
Nepředstavujeme, my takto opravdu fungujeme. Skutečně! Díky tomu taky v MFK přetrvávám a s chutí funguji. A nejen já, ale i celé vedení klubu včetně kabiny.
Jste koronaviru vděčni za to, že jste setrvali v divizi?
Je to ironie, ale nám z pohledu bytí a nebytí v divizi pomohl.
Jaká je momentální filozofie klubu?
Vzhledem k tomu, že máme relativně mladý kádr, je to hlavně to, aby kluci nabrali co nejvíce zkušeností od jmen jako Filip Dort, Jiří Rychlík, Marek Nikl, kteří mají zkušenosti z naší domácí, ale i ze zahraničních lig, stejně tak jako od dalších stále aktivních spoluhráčů jako Jana Karase, Radima Webra, Radka Procházky, Roberta Talůžka nebo Václava Šraina mladšího.
Co bylo již řečeno nekoresponduje s kritikou fanoušků, kteří právě u následníků postrádají větší zápal a zaujetí pro věc?
S tím souhlasím jen částečně, protože naši trenéři mají na trénincích pořád více jak dvacítku hráčů a mnozí z nich si uvědomují, že mají hodně co dohánět a řadu dovedností, ve kterých se musí dále zlepšovat. Osobně si myslím a jsem přesvědčen o tom, že by našemu mládí prospěla větší zodpovědnost a kdyby do stávajícího kádru přišli ještě dva zkušení fotbalisté.
Jaké jsou ambice pro letošní sezonu?
Na naše poměry bereme divizi jako soutěž, kterou bychom rádi udrželi i nadále, ale i případný sestup nebereme jako tragédii. Pro udržení se v divizi jsme připraveni udělat sportovní maximum.
Mojmír Strachota
