Když si shrneme podzim, tak jste ze začátku hlavně prohrávali. V poháru jste ale přehráli Táborsko. Nešlo z tohoto duelu a euforie po něm vytěžit něco víc i do soutěže?
Tohle všechno bylo ovlivněné tím, že hráči se dokázali v tomto zápase vybičovat a jet devadesát minut na krev. V mistrovských utkáních se nám ale něco nepovedlo, dostali jsme gól a náš výkon šel dolů. Tam najednou všechno padlo a vrátilo se zpátky. Sesypali jsme se a chyběla vůdčí schopnost zkušenějších hráčů povzbudit ostatní a usměrnit je. I to byl důsledek toho, že jsme zápasy prohrávali.

Kde hledat v tomhle příčinu?
Ne všichni hráči mají kvalitu na tuto soutěž. A ve chvíli, kdy přestávají chodit na tréninky, nebo ho odjede na 50-60%, tak se pak výkony projeví v zápasech.

Poslední dva domácí byly z podzimu zřejmě ty nejdůležitější. Bude se odcházet o to snáz, když jste je oba vyhráli?
To byl jeden z úkolů, které jsem chtěl po hráčích, abychom je zvládli. Kdyby se tak nestalo, tak se není o čem bavit a na jaře bychom soutěž jenom dohrávali, ale bez jakékoliv motivace. Teď ji mají, mohou makat celou zimu, na jaře udělat zázrak a soutěž udržet.

Povedenější rozlučku jste si asi nemohl přát, že?
Určitě. Čekal jsem, že hráči předvedou takový výkon, abychom se s podzimem rozloučili vítězně a měli šanci pro jarní odvety něco s tím udělat a soutěž zachránit. Pořád se ještě nejedná o takovou tragédii. Kdybychom prohráli, tak by to s námi bylo beznadějné. Takhle ještě existuje. Hráči ji ale musí chytit, vzít za správný konec a makat celou zimu, tak mají naději.

Proč jste se rozhodl skončit?
Z vlastní vůle. Během podzimu vládla nedůstojná hysterie. Aby diváci na různých diskuzích napadali hráče nebo mě, tak jsem se rozhodl raději po dvanácti letech skončit. Málo lidí si dokáže uvědomit, že od postupu do divize nám odešlo osm kvalitních hráčů. Kdyby ti tady byli, tak se pohybujeme v horní polovině tabulky, možná okolo pátého místa. Bez nich to nejde.

Hysterie přišla kvůli výsledkům?
Byla samozřejmě kvůli nim. V první polovině podzimu jsem ale postrádal gólmana. V některých zápasech nebylo všechno z jeho strany tak, jak by mělo. Následně se vrátil Lukáš Dřevojan. V prvních třech utkáních se hledal, nebyl stoprocentní. V posledních pěti kolech prokázal, že se jedná o kvalitního gólmana, který mužstvu pomůže, dodá mu klid a v závěru jsme začaly dělat výsledky.

Co dál se změnilo?
Došlo ke složení nové stoperské dvojice, kde jsem dal šanci mladým klukům. Najednou všechno začalo fungovat. Zkraje sezony jsme promrhali strašně moc bodů zejména v závěrech utkání, kdy naši nejzkušenější hráči chybovali. Jako například naposledy v Petříně. Měli jsme dvě jasné příležitosti, kdy jsme mohli zvýšit vedení z jasných situací a po zbytečné chybě dostaneme gól. Kdybychom se jich vyvarovali, tak jsme kolem devátého místa a tohle se tady neděje.

V čem je tedy problém?
Pořád si myslíme, že všechny dokážeme nahradit z vlastních zdrojů z končících hráčů v dorostu. Divize je čtvrtá nejvyšší soutěž, jež vyžaduje tréninky a další věci, což tady chybí. Opory, na kterých by měl tým stát, trénovaly jednou týdně. A jestli si někdo myslí, že tohle stačí, tak to podle mě pravda není.

Nebude se vám po 12 letech na lavičce po fotbale stýskat?
Na fotbaly budu chodit dál. Na výboře jsem všem řekl, že si chci dát půl roku od všeho pokoj, pak uvidím co dál. Když jsem přijdu, tak klidně budu dělat pořadatele. Nemám s tím problém. Ten sport mám rád, jedná se mojí celoživotní náplň. Určitě ale nechci nikde trénovat.

Říkal jste minimálně půl roku, takže možná návrat tady je?
Nikdy neříkám nikdy. Eventualita tady je. Nemám ambice a nikdy jsem je neměl, abych fotbal dělal tak, aby mě živil. Mám ho jako koníček a baví mě.

S jakými pocity budete po dvanácti letech odcházet?
Jenom s těmi nejlepšími vzpomínkami. S těmi kluky zažil krásné věci. Že se teď nedaří, si jako trenér vyhodnocuji. Důvody jsem řekl. Kvalitní hráči odešli a nahradit je z kvalitních zdrojů je velký problém. Nejsem a a ni nemůžu být na kluky nějak naštvaný. Dělal jsem fotbal na sto procent. Bohužel i to v posledním půlroce tady nestačilo.

Na co budete nejraději vzpomínat za těch dvanáct let?
Určitě na postup do divize a první rok v ní. Kluci na ní dřeli, chtěli si dokázat, že na ní měli. Všichni nám říkali, že tam jdeme na rok, nakonec už jsme v ní sedmou sezonu. Tehdy byly i skvělé návštěvy při zápasech. Nemáme se za co stydět. Až v budoucnosti se ocení, o jaký úspěch se jednalo. Zdejší kluci, kteří prošli mládeží, si ji odmakali a nemají se za co stydět.

Na čem by měl váš nástupce nejvíc zapracovat?
Hlavně na tom, aby hráči víc trénovat, dostali větší chuť do tréninků a v tomhle se zlepšili. Nejdůležitější ve fotbale je fyzická kondice a umět si přihrát, což bez praxe nejde. Máme tady hráče jako Kdolský, Brotánek, kteří si prošli ligou, ale tím, že trénují jednou týdně, tak jim schází jistota na balónu. Když budou chtít, tak kondici si ohlídají sami, ale kontakt s balónem chybí a projevuje se nejvíc v zápasech.

Je k tomu zimní přestávka ideální?
Myslím si, že nový trenér, který přijde má přes zimu více času na tom zapracovat. Utvořit si mužstvo podle sebe, dát mu šanci a zkusit soutěž zachránit. V létě je ta doba kratší. Chtěl bych, aby můj nástupce dokázal kluky znovu oživit, aby měli znova chuť do toho. Některé hráče jsem trénoval v dorostu už v době, kdy A-tým sestoupil do I. A třídy. Není jednoduché poslouchat v kabině stále stejný hlas. I tohle je věc, která je může nabudit a Sedlčany znovu povznést.

Co byste novému trenérovi popřál a poradil?
Radit nic, protože každý má svůj styl a přeji mu, aby se mu povedlo tým dobře nastartovat a soutěž zachránil.