Ještě po podzimu byla Příbram čtvrtá s minimálním odstupem a myšlenkami na baráž o první lize, jako tomu bylo v minulé sezoně. Ovšem v roce 2024 bylo všechno špatně. Kádr od řeky Litavky dostal nejprve ránu v podobě odečtu bodů, který se ve finále ukázal jako fatální. K tomu na hráče působily negativně dlouhodobé finanční potíže, zranění klíčových hráčů a do toho ještě nepříjemná série porážek – hlavně v domácím prostředí.

„Byl jsem tady od začátku jara v trošku jiné pozici. A-tým jsem měl možnost sledovat zevrubně. Klíč leží v domácích zápasech. Poslední utkání byla první jarní výhra doma. Před tím to tam výsledkově nebylo. Pouze dvě vstřelené branky je strašně málo,“ konstatoval sportovní manažer a nyní i trenér Jiří Kohout.

Příbram srazily do kolen například utkání s béčkem Olomouce, Vlašimí či Líšní, kdy ve všech případech dostala góly buď v závěru poločasů či rovnou na konci utkání a těžko s tím mohla dělat. K tomu ještě prohrála klíčový duel v Prostějově a doma jen remizovala s Jihlavou, se kterou měla v konečném důsledku horší vzájemné zápasy.

Tvrdé rány na psychiku daly Příbramským i dvě venkovní vysoké prohry s béčkem Sparty (1:5) či |Chrudimi (3:6). „Nenavázání ve venkovních zápasech, kdy tam byly dvě vysoké prohry, které se pak s mančaftem vezly a už jsme padali a padali,“ jmenoval Kohout další z příčin sestupu. Do toho jí navíc citelně sházel střelec, který by dal na jaře alespoň pět gólů. „To je věc, kterou jsme těžko mohli změnit. Nám tam přibyli zranění hráči, ať už Novotný nebo Hašek,“ hlesl Kohout.

Klub dostal těžkou ránu, se které se bude dlouho vzpamatovávat. Na druhou stranu je potřeba říct, že si o ní koledoval dlouho a přišla až nyní. Důsledky a následky spojené s pádem ze druhé nejvyšší soutěže ale ještě přijdou.

„Příbramský fotbal měl obrovské jméno. Vychovával reprezentanty, byli tady trenéři. Poslední dobou přišel pád z první ligy, teď ze druhé ligy. Dorost loni taky pád, letos je taky poslední. Pomalu si vše sedá dolů. Nejsou tady moc trenéři v SCM (Sportovní centrum mládeže), nejsou moc děti i hráči. Musíme to tady lepit. Jsem tady pět měsíců celkově. Práce mě s kluky opravdu baví, ale bohužel to končí takhle krátce,“ uzavřel Kohout.


Načítám tabulku ...