Co pro začínajícího trenéra v dospělém fotbale znamená angažmá v Příbrami?
Pro mě skvělé. Je to velká škola. Trénuji šestým rokem. Před tím jsem strávil rok a půl u dorostu Meteoru a dalších tři a půl roku u stejné kategorie v Bohemians. Mládežnický fotbal je trošku o něčem jiném než ten profesionální a já jsem se nikdy netajil tím, že se chci do velkého fotbalu vrátit. Myslím si, že tomu českému mám co dát. Velice si to užívám. Zlepšuji se a je pro mě super, že v tuhle chvíli, kdy jsem mladý začínající trenér, na mě dohlíží hlavní kouči, kteří už nějaký pátek trénují.
V čem je největší skok kromě toho, že se v mládežnickém fotbale netlačí tolik na výsledky jako v tom profesionálním?
Práce je jiná v tom, že hráči v dospělém fotbale mají nějaké návyky, ať už špatné nebo dobré a je složitější je z nich dostat. U mládeže jsou hráči mladší a některé věci se teprve učí. Učenlivost je tam o něco rychlejší. Největší rozdíly jsou v návycích. Jinak rozdíly nevidím. Všechny týmy koučuji stejně a mám přístup, jaký mám mít. Snažím se všechny mámy obsáhnout, s každým se bavit a všechny vnímám stejně.
Nastane podle vás někdy zlom, kdy si hráč může říct, že je hotový?
Musíme si uvědomit, že například i takový hráč jako Brazilec Casemiro, že i ti nejlepší, na které koukáme například v Lize mistrů, se zlepšují do konce kariéry. Jestli je tady je někdo, kdo si myslí, že je ve 20 či 30 letech hotový hráč, tak není. Všichni se učíme celý život, ve fotbale nevyjímaje.
Je pro vás angažmá v Příbrami ideálním startem do kariéry v dospělém fotbale?
Rozhodně. Vždycky jsem na sebe velmi kritický a přemýšlím o tom, co mi jde. V čem bych se chtěl zlepšovat. Určitě bych nechtěl, aby začal v Realu Madrid a pak každý půl rok jsem měl sestupnou tendenci. Chtěl jsem tak začít u druholigového dorostu, kde je i prostor na nějaké chyby a postupně se zlepšovat a jít nahoru. Čím výš půjdu, tak tím dělat méně chyb.
Je vaší inspirací například Tomáš Zápotočný, který začínal u příbramského béčka a teď je v Českých Budějovicích?
Je to tak. Zas tolik mladých trenérů nás netrénuje. My, co jsme se v tom našli či chceme dělat, tak činíme z důvodů, že to je správná cesta. Koukám na veškeré příběhy a právě ten Tomáše Zápotočného je super. Přesně takhle si představuji cestu. Nesmím zapomenout, že nejsem na ní sám. Přitáhl jsem si svého spolutrenéra Jakuba Krištofka. Víme, co jeden od druhého čekat. Navzájem se doplňuje. Doufám, že cesta Tomáše Zápotočného a Marka Nikla bude podobná i pro nás.
Když chcete mít vzestupnou tendenci, tak kde se vidíte za pět let?
Minimálně jako ligový trenér. Určitě nikam nepospíchám. Fotbal jsem hrál jak na nejnižší úrovni, tak i na té nejvyšší. Můžu si udělat nějaký obrázek. Jsem si vědom, že ne každý hráč může být dobrým trenérem. Ale našel jsem se v tom. Práce mě činí šťastným, dělám ji na 120 procent a pak může přijít vzestupná tendence. Nesmím usnout na vavřínech, ale neustále se zlepšovat. První krok je udělat přijímačky na profesionální licenci.
Nastal už ten čas jít studovat?
Za těch šest let si už začínám věřit, že bych mohl dělat hlavního trenéra i v profesionálním fotbale a přicházím na to. Postupná tendence je dostat se do roka na profi licenci a za pět let nejméně ligový trenér. Někdo říká, že by se to nemělo říkat, protože se pak dějí ošklivé věci. Podobný přístup jsem měl jako hráč a doufám, že se vyplatí i teď. Pracovitost a předpoklady tam jsou.
Víte, co vás při studiu profi licence čeká?
Je tam toho spousta. Úplně jednoduché získat licenci nebude. Vím, do čeho jdu. Dvouleté studium nahrazuje pět let na Fakultě tělesné výchovy a sportu. Nějaký obrázek mám. Rád vím, do čeho jdu. Těším se do toho a bude to výzva.
A celkem náročná, že?
Rozhodně. Tam se budou natáčet tréninky, zápasy, vytvářet tréninkové jednotky, k tomu několika týdenní stáž v cizině. Je to obsáhlé. Každý cyklus se zlepšuje. Lidi, co tam pracují, vědí, že český fotbal někde zaspal a snaží se to dělat trošku moderně. Doufám, že se dostanu, že mě přijmou a budu se další dva roky vzdělávat.
Každý hráč říká, že mu každý trenér dal něco. Z čeho nejvíc čerpáte vy?
Absolutně ze všeho. Ke každému tématu mám tak co říct díky těm zkušenostem. V mých očích je nejdůležitější trénovat hlavu. Když jsem sem přišel v lednu, tak spousta z nich si myslela, že jsou hotoví, ligoví hráči a realita byla úplně jiná. Nemám rád arogantní či sebevědomé lidi na něco, co není oprávněné.
Jak to myslíte?
Když vidím, jak dnes trénujeme, tak od příchodu hlavního trenéra Karla Krejčího se tréninkový cyklu trošku změnil. Nyní by hráči měli být sebevědomí na práci, kterou dělají. Za poslední dva tři měsíce udělali kus práce. Teď už by ho měli mít. V lednu jsem to ale necítil.
Jak velkou školu jste ohledně trénování dostal respektive dostáváte od Dušana Uhrina mladšího či teď od Karla Krejčího?
To jsou skvělé zkušenosti. Karla hodně rád poslouchal, co kde dělal v jaké situaci. Zkušenosti jsou do určité míry přenosné. Od každého jsem si něco vzal. Snažím se brát hlavně pozitiva. Pro mě je tenhle pozvolný začátek úplně ideální. Lepší než nějaká rychlokvaška. Jsem připravený se ale posouvat.
Býval jste útočníkem. Je to činnost, kterou máte nejvíce na starosti?
Do útoku mám toho v hlavě spoustu, ale také vím, jak mě obránci bránili. Od 25 let jsem si psal knížky, protože jsem věděl, že kariéra jednou skončí, ale nevěděl jsem v tu dobu, zda budu trénovat. Nechával jsem si ale ty zadní dveře, a když jsem ve 33 skončil a říkal jsem, co umím a co budu dělat, tak jsem si řekl, že chci být u fotbalu na hřišti, mít zase vztah hráč-trenér, což mě baví, zlepšovat kluky a být každý den na hřišti.
V čem jste se nejvíc změnil v roli trenéra oproti tomu, když jste býval hráč?
Před pěti lety jsem na sobě začal hodně pracovat v tom směru, že jako hráč jsem měl občas horkou hlavu. Nechal jsem se rozhodit a nebyl koncentrovaný. Tohle jsem odstranil. Začínám u sebe, pak teprve na hráčích. Ke každému tématu mám co říct.
Což bylo vidět na videu na sociálních sítích, kdy jste dirigoval obranu.
V tu chvíli jsme trénovali útočnou i obrannou fázi dohromady, takže sice trénink byl na útok, ale aby vypadal dobře a dělalo se, co jsme chtěli, tak jsem opravoval hráče v defenzivní činnosti.
U týmu jste od ledna. V Příbrami jste ale zažil celkem slušnou houpačku z hlediska výsledků, že?
Je to horská dráha, ale pro mě úplně ne. Něco vidím, takže pro mě špatné nebo dobré výsledky nejsou náhoda. Věděl jsem, na čem tým je a na čem má pracovat, takže houpačka možná pro lidi, ale kdo tady byl, tak ví, proč a jaké byly aspekty té horské dráhy. Teď jsme ale někde jinde a doufám, že už něco podobného nepřijde. Druhá liga je velice vyrovnaná soutěž, hrozně soubojová. Každý zápas můžeme prohrát i vyhrát. Teď bychom měli být sebevědomí na práci, kterou odvádíme. Můžeme prohrát, ale se ctí.
Načítám tabulku ...
