Jak se žije posledních pár dní, co jste ukončil profesionální kariéru?
Je to chvilka, takže je to pořád takové stejné. Zařizuji si nějaké věci a podobně.

V Příbrami jste strávil poslední čtyři roky. Jak budete na ně vzpomínat?
Hezky. Jednalo se o krásné období mého života. Poznal jsem spoustu lidí, udělal jsem si mraky kamarádů a budu na to vzpomínat rád.

Máte nějaký zápas, ke kterému se rád v paměti vracíte?
To asi nemám, že bych měl jeden, který bych vypíchl. Na celé období budu vzpomínat jako na celek.

Co vás vedlo k tomu ukončit kariéru ve 28 letech?
Bylo tam víc věcí, které se sešly a rozhodl jsem se skončit.

Byla hlavním důvodem i budoucnost, abyste měl finanční jistotu i za několik let?
Je to i budoucnost. Už je 28, bude mi 29. Takže by tato situace přišla za dva, tři roky, ale přišla. Jedná se o souběh okolností, kdy se sešlo víc věcí a rozhodl jsem se, že to vyřeším už teď a nebudu nic odkládat.

Takové rozhodnutí nepřichází ze dne na den. Jak dlouho jste přemýšlel o tomto kroku?
Tak nějak půl roku jsem nad tím přemýšlel.

Nyní nastupujete do civilního zaměstnání. Jak se těšíte na novou kapitolu života?
Těším se, asi. Fotbalu je mi líto, měl jsem ho rád a pořád mám. Rozhodnutí by ale přišlo dřív, nebo později a já jsem ho udělal teď.

Budete pracovat ve věznici jako dozorce, což je povolání, které vyžaduje disciplinu a kondici. Budete to mít o to lehčí?
Jestli to budu mít lehčí, se uvidí, až budu tam. Těžké teď odhadovat. Se všechno uvidí, až nastoupím.

Místo tréninku a případně videa nebo posilovny teď budete najednou pracovat dvanáct hodin denně a režim se vám změní. Jaké to pro vás bude?
Počítám s tím, že začátek bude těžký, než si člověk zvykne na změnu. Doteď jsem měl trénink a mohl jsem si řešit svoje věci. Nyní to bude takhle. Budu si muset na to zvyknout a doufám, že rychle.

Hlídat vězně není jen tak. Co od toho očekáváte?
Na psychiku to bude těžké. Mám spoustu kamarádů, kteří tam pracovali, nebo ještě dělají a taky to zvládají, tak uvidíme. Může se stát, že já ne, ale doufám, že ano. Proto jsem se tam přihlásil.

Co se týče dozorců, tak i oni dostávají za odpracovaná léta následně doživotní rentu. Přemýšlel jste i v tomto směru?
Je to tam taky, samozřejmě. Patnáct let je ale dlouhá doba. Teď nedovedu odhadnout, jestli tam takhle dlouho vydržím. Nějaká motivace tam byla, ale určitě ne ta hlavní.

Určitě jste tohle řešil i s rodinou a okolím. Co vám řekli?
S rodinou jsme se na tom shodli, kdyby ne, tak bych to neudělal. Probíral jsem to s ní, s přítelkyní, s tátou jsme o tom hodně mluvili. Ten měl na to podobný názor jako já.

Byly ve hře i jiné varianty, že byste šel pracovat někam jinam?
Nějaké varianty asi byly, přemýšlel jsem o tom. Jelikož se ale jedná o státní podnik, tak jistota rozhodla asi pro něj.

Nebude vám fotbal chybět?
Tak chybět bude určitě. Počítám s tím, že až se zajedu v práci, tak že někde hrát budu. Na amatérské úrovni určitě.

Několikrát jste nastoupil za B-tým Příbrami. Takže tam, nebo ještě v nižší soutěži?
To zatím nevím. Se teprve ještě uvidí časem, jak to bude.

V jakém horizontu se plánujete vrátit k fotbalu?
Asi co nejdřív. Uvidím, jak budu zvládat práci, kde budu mít dvanáctihodinové směny. Takže uvidím, jak si na ně rychle zvyknu a pak bych nějak k fotbalu nějak naskočil.

Už máte v plánu kde? Na Příbramsku působí mnoho týmů.
Zatím to nechávám volné. Nějaké nabídky mám, ale uvidím časem.

Budete ještě dál chodit na Příbram, podpořit spoluhráče, nebo si oddechnete od fotbalu?
Budu chodit určitě. Chodil jsem i před čtyřmi lety, kdy jsem tady nehrál. Na fotbal budu chodit pořád.