Pod Blaníkem jste strávil tři a půl roku. Jak na to vzpomínáte?
Byl jsem tam tehdy velice spokojený. Jednalo se o můj fotbalový vrchol, zároveň i školu života. Po lidské, tak po sportovní stránce mě to posunulo.

Tak proč jste z klubu odešel?
Tenkrát jsem přehodnotil myšlenky. Stát se profesionálním fotbalistou už nebylo aktuální. Neprodloužil jsem smlouvu a zamířil jsem do Německa. Hrál jsem pátou ligu za 1. FC Lokomotive Lipsko.

Změnil se tehdy hodně váš život?
Přišla realita. Já zjistil, že nic neumím a nic nemám. V pětadvaceti letech, jsem se odstěhoval s mojí přítelkyní do německého Weidenu a začal pracovat.

Jak tento svůj krok s odstupem času hodnotíte?
Pro mě se hlavně jednalo o zajímavou zkušenost. Mimo jiné jsem si v Německu udělal školu, která mi pomohla nejen k lepší práci, ale především jsem se díky tomu naučil řeč.

Udělal byste ve fotbalové kariéře něco jinak?
Určitě bych jinak řešil cestování. Jezdil jsem do Vlašimi z Plzně. Pětkrát týdně přes 320 km, byla to chyba. Ten čas na cestách jsem měl investovat jinak, trénink, vzdělání. Byl jsem mladý a neuvědomoval si to.

Co vlastně dnes děláte?
Nastavuji CNC stroje, což mě tehdy vůbec nenapadlo, že bych mohl dělat.

A hrajete ještě fotbal?
Před čtyřmi roky jsem měl operované koleno. Od té doby aktivně nehraji. Věnuji se trénování. To mě baví.

V čem konkrétně?
Jedná se o branži, kde se člověk může do nekonečna vzdělávat.

Přehled ve fotbalovém prostředí tedy stále máte?
Samozřejmě, sleduji hlavně mančafty, kde jsem působil.

Co říkáte na počínání současného týmu Vlašimi?
Letos bude po restartu FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY bojovat o záchranu. Doufám, že se to klukům povede. Do Vlašimi druhá liga patří. Zároveň doufám, že si brzy najdu čas, abych mohl přijet a setkat s některými známými tvářemi.

Jiří Paýr