Osobnost Deníku

V Milíně jste už více než půl roku. Jste tam spokojený?
Maximálně. Chtěl jsem někde kopat. Původně jsem chtěl ještě na nižší úrovni, když mi volal Ondřej Mazuch, že tady je a jestli bych si tady nechtěl zahrát, tak jsem řekl, že přijedu a uvidíme. Nakonec jsem maximálně spokojený. Tím, že je to tady opravdu dobrý, tak si člověk zahraje i fotbal. Když se navíc vyhrává, je i dobrá nálada.

I co se týká zázemí na úrovní krajského přeboru?
Máme všechno, co potřebujeme. Zvlášť na takové úrovni potřebujete dobré hřiště, což stačí. Regenerace není nijak moc potřeba, stejně tak nějaké vymoženosti.

Je něco, co vás na krajském přeboru mile překvapilo?
Nikdy jsem ho nehrál, takže mě překvapil celý. Je to velký skok. Byly dva, tři zápasy, které byly dobré a měly kvalitu. Tím, že tým máme tak nabitý, tak jsme většinu odehráli s přehledem a v pohodě.

S Milínem jste byli na soustředění na Kanárských ostrovech. Čekal jste to?
Samozřejmě, že ne. Myslím, že i Zlín zůstával v Česku. Ze druhé ligy letěly do zahraničí snad jen tři mančafty. My jsme ještě letěli na Tenerife, kde teplo opravdu bylo. Tam jsem byl maximálně se Spartou v osmnácti. Tohle bylo skvělé. Velké poděkování patří panu Petru Šťovíčkovi, který vše obstaral. Byl jsem tam navíc s rodinou. Měl jsem to jako pracovní dovolenou. Každý den jsem splnil trénink a pak se věnoval rodině.

Jak jste si ho užil?
Podmínky byly takové, jako pro týmy, které tam jezdí z elitních lig z celého světa. Byly tam všude dresy týmů z anglické Premier League. Pro řadu hráčů super, byli nadšení. Něco podobného asi ještě nezažili.

Milín střelecky táhnete. Je pro vás motivace získat korunu krále střelců?
Asi ne. Kdyby byla, tak bych jich dal víc. Tím, že nehraji úplně v útoku a necpu se nikam, že bych chtěl vyloženě každou akci zakončit. Prostě to tak vyplynulo. Navíc jsem v prvních šesti kolech nedal gól. Spíš to beru tak, že si chci zahrát dobrý fotbal a pomoct týmu, a když celá situace vyplyne tak, že se dostanu do zakončení a dám gól, tak proč ne. Dvanáct branek po podzimu není dobrý počin.

Jako například váš gól proti Doksům, který byl takový krkolomný?
Trefil jsem se blbě do druhé nohy, ale počítá se. Kdybych se chtěl trefit, tak ho možná ani nedám.

Odstartovala jarní část. Hádám, že nic jiného než postup neberete. Můžete se o něj připravit jen vy sami?
Máme velký náskok. Nad tím ani nepřemýšlíme, že by postup neměl být. Je to jednoznačně jenom o nás. Můžeme ztratit, ale když budeme hrát tak, jak máme. Jsem zastáncem toho, že když to půjde, tak nemusíme ani ztratit. Vyhrát se dá všechno.

Jak vás berou soupeři?
Jak kdy. Někdo jde s větším respektem a jsou fajn. Jiní zase naopak, že si chtějí honit ego. Kus od kusu. Nic hrozného jsem zatím nezažil. Když s nimi člověk pak promluví a řekne jim, ať neblbnou, tak je klid.

Loni se všichni těšili na Ondřeje Mazucha. Přebral jste po něm pomyslný štafetový kolík v roli největší hvězdy?
Snažím se nevystupovat jako nějaká hvězda. Nemám manýry, že bych běhal za rozhodčím a vztekal se. Nechávám hru plynout. V Milíně je nás hodně, co hráli fotbal na nějaké úrovni, tak se o vše nějak podělíme a nemusím vystupovat v nějaké roli.

V Milíně je dost sparťanů. Bylo pro vás snazší se začlenit do kádru?
Asi ano. Předseda je zase velký slávista (směje se). Umím zapadnout. Ze začátku jsem se chvíli rozkoukával. Nemyslím si, že kdyby tady Ondra Mazuch nebyl, tak by všechno bylo těžší. Maximálně by to trvalo o pár týdnů déle.

Jak si vyhovíte na hřišti?
Myslím, že dobře, alespoň podle výsledků. S Gábou (Stanislavem Gabriele) to občas vázne (směje se), ale jinak v pohodě. Každý tady na nějaké úrovni fotbal hrál, nebo by klidně mohl hrát. Není žádný problém, že by nastal nějaký střet, že jsem zvyklý na něco jiného.

Nehrozí tedy, že by se moc kohoutů na jednom smetišti popralo?
Vůbec ne. Když například nevyhraju střelce a získá ho Standa Gabriel, který občas chybí kvůli práci, tak mi to vůbec nebude vadit. Nemusím se honit za titulem nejlepšího střelce krajského přeboru. Jde mi jenom o to, abych splnil roli a tým vyhrával. Dostávám nějaké finance a chci to klubu vrátit.

Celý život jste působil v profesionálním fotbale, kde jste teď hledal motivaci na amatérské úrovni?
Je to o lásce k fotbalu. Když už jsem na hřišti či na tréninku, tak nerad prohrávám a práci si chci odvést. Když už je zápas rozhodnutý, tak se mu člověk přizpůsobí a nejede na sto procent. Takhle mi to vyhovuje, tolik se nenadřu. Spíš hledám motivaci v tom, jak se připravit přes týden, protože jak přijedu většinou jednou na trénink, pak musím běhat doma, nebo alespoň chodit cvičit, a ne každý den se mi chce. Musím se ale udržovat, abych dostál svému jménu a pomohl týmu. Mám za to nějaké finance, tak to chci panu Šťovíčkovi nějakým způsobem vrátit.

A co vaše kolena? Zvládají zápasy?
V zápasech, kde je víceméně brzy rozhodnuto a dohrávají se v klidném tempu, je to úplně v pohodě. Na podzim bylo pár zápasů, kdy jsme do poslední minuty museli honit výsledek, tak se pak ozvala, že jsem byl tři, čtyři dny bolavý. Když nemám denní zátěž, je vše v pohodě.

V rozhovoru pro iSport jste zmiňoval, že kdyby Milín postoupil do divize, takže byste skončil. Změnil jste vaše rozhodnutí?
Hráli jsme v zimě přípravy s divizními celky a neřekl bych, že bychom byli horší, či se strachovali, že bychom hráli druhé housle. Samozřejmě tam bude mnohem více kvalitních zápasů a budeme hrát důstojnou roli. Asi ne hned o postup, ale zvládneme to.

Takže když Milín postoupí, tak budete pokračovat?
Určitě! Holt se člověk musí smířit s tím, že už si na hřišti nebude moct dělat, co chce a bude muset si víc máknout a trošku hru uzpůsobit.

Pro vás v zimě nastala jedna změna, kdy děláte asistenta na Žižkově. Koukáte už tím směrem, co bude po hráčské kariéře?
Tak já už pokračování v Milíně neberu jako fotbalovou kariéru. Když se naskytla možnost hrát tady, tak jsem ji využil. Sám nevím, jestli mě trénování bude bavit či nikoliv. Zatím se jedná o půl úvazku. Není to na denní bázi. Ještě nad tím nepřemýšlím. Nechávám tomu volný průběh a uvidím, co mě bude bavit a naplňovat.

S čím jste do toho šel?
Už na podzim jsem tam působil u mládeže dvakrát týdně, a když přišel Pavel Hoftych s tím, jestli bych vypomohl u A-týmu v zimní přípravě, tak jsem řekl, že rád. Přece jenom fotbal u mládeže byl občas náročný. Ten dospělý baví člověka mnohem víc. Uvidíme ale, jestli se v tom najdu. I tam jsem třikrát do týdne. Nejsem asistent jako pan Medynský, jsem tam spíš jako výpomoc a ucho navíc.

Na zápasech budete?
Když čas dovolí a bude se hrát doma, tak zavítám. Venkovní asi určitě ne, možná v nějakém okolí. Nesmí se ale sejít se zápasem v Milíně. Ten má přednost.