Poplštein se na začátku sezony kvůli rodinným záležitostem domů do Staré Boleslavi. V průběhu podzimu a v zimě přitom o něj stálo Podlesí a trenér Marek Branžovský si drbe hlavu možná ještě teď, že nedotáhl přestup do konce. Zkušený gólman totiž napíše tečku za bohatou kariérou v konkurenčním Spartaku Příbram.

Jaké bylo pro vás změnit dres po tak dlouhé době?
Ze začátku těžké, ale zvykl jsem si rychleji, než jsem čekal. Velkou roli hrála zastávka ve Staré Boleslavi, kde to nebylo úplně ono. Když přijde člověk sem, tak se potkává s úplně něčím jiným. Na každém tréninku je šestnáct lidí a dělají se úplně jinak.

Jaké bylo krát záda takovým hvězdám jako Ondřeji Mazuchovi či teď Tomáši Zápotočnému?
Chvilku jsem byl fakt nervózní, co z toho bude. Pak jsem poznal, že se jedná o normální chlapy a nebyl tam žádný problém.

Dokázal jste je i seřvat?
Já už na nikoho neřvu. Málokdy udělají chybu, za kterou by si zasloužili seřvat či tak nějak podobně. Většinou, když jí udělají, tak sami o ní vědí. Hulákat na někoho nemá smysl.

Jak jste opouštěl Milín?
Těžce i lehce. Přišla kvalita. S Markem Štěchem se nemůžu srovnávat. On má toho odchytáno hromadu a ještě je ve věku, kdyby mohl chytat klidně ligu než krajský přebor. Já už na tom nejsem zrovna moc dobře zdravotně, jak tomu bylo dřív a ode mě by kraj už nebyl dobrý.

Takže jste neodcházel s nějakou hořkostí?
Vůbec ne. My jsme byli nejdřív dohodnutí tak, že se přesunu s Martinem Malým na lavičku a budu mu dělat asistenta. Pak byla varianta, že Marek Štěch zkusí chytat někde výš, tak jsme zkoušeli, jestli chytat budu v Milíně. Pak nakonec ne, protože bylo jasné, že Marek přijde a pro mě už to ztrácelo význam. Do toho se mi přihodilo, že umřel jeden ze dvou psů a syn to docela nedával, takže pro mě bylo lepší zůstat doma v Brandýse, kde jsem chytal za barákem.

Trošku psychicky náročné období. Už je za vámi?
Určitě. Přišel jsem odněkud, kde to funguje. Parta v kabině a nasazení do tréninků bylo úplně jiné než ve Staré Boleslavi. Ať jsou tam někteří hráči výborní, tak si nemyslím, že každý tomu dával tolik, kolik by měl.

V zimní přestávce se o vás měli zájem jak Podlesí, tak Spartak. Co jste si říkal?
S Markem Branžovským jsem byl v kontaktu v průběhu podzimu, co jsem byl ve Staré Boleslavi, a bavili jsme se, jestli ano či ne. Říkal jsem, že by mi půl roku dávalo smysl, abych měl z fotbalu radost. Pak se v Podlesí řešil trenér a ještě další věci. V tu chvíli zavolal trenér Zdeněk Míka a bylo hotovo.

Nebylo už pak co řešit?
Už ne. Spartak byl jediný. Když se podívám na ten areál a mladé vlčáky, co tady jsou, tak nebylo o čem.

Na Spartaku jste pouze do konce sezony?
Myslím si, že pouze do konce a pak přijde můj definitivní konec.

Jaká je vaše rozlučka s fotbalovou kariérou?
Lepší než jsem čekal. Když jsem se s trenérem Míkou bavili, tak tady ještě nebyli Tomáš Zápotočný ani Miroslav Slepička. Měl jsem zdejšímu mladému mančaftu dělat dědu. Teď, když přišli tihle dva, tak si konec kariéry užívám.