Jste už více jak půl roku v Podlesí. Jak se vám v týmu libí?
Tak parta skvěla. Musím říct, že asi nejlepší, kterou jsem v kariéře měl. Všechno si tady sedá. První půl rok bývá vždy nejtěžší, ale rozumíme si a myslím si, že to bude ještě lepší.

V čem?
Tým se stmelil. Kabina celkově sedí.

Co vedlo člověka jít hrát z divize o dvě soutěže níž?
Původně jsem chtěl natrvalo skončit s fotbalem. Pak mě kontaktoval předseda klubu Radim Černohorský s tím, jestli bych nechtěl přijít sem. Sedli jsme si a de facto mě přemluvil, abych sem přišel.

Co byly ty rozhodující faktory, které vás přesvědčily?
Věděl jsem, co je tady za hráče. Tři čtvrtě až devadesát procent jsem znal, což mě vedlo k tomu, že jsem věděl, že chci jít sem hrát.

Proč jste chtěl skončit s fotbalem?
Celkově proces mého působení ve fotbalu už vedlo k tomu, že jsem se rozhodl jít cestou práce. Takže jsem se rozhodl, že s ním skončit. Naštěstí všechno dopadlo takhle.

Nyní je druhá polovina sezony. Máte myšlenky ohledně konce pořád?
Měl jsem je v půlce sezony, že s tím seknu. Bavil jsem se o tom s trenérem Branžovským, že nemám chuť jít do tréninku či zápasu. Naštěstí mě to přešlo. Doufám, že tady vydržím. Jsou tady super hráči.

V létě jste přišli do Podlesí společně s tátou. Jaké pro vás bylo zjištění, že jste tady oba?
Tak nějak jsem tušil, že to takhle dopadne. Bylo to dobré. Táta mě trénoval víckrát. Je jiný otec než trenér. Takže jsem to vnímal v pohodě.

Byl jako každý otec v roli trenéra na vás přísnější než na ostatní?
V kabině to tak nevypadalo, ale doma to bylo jiné. Dostával jsem co proto. Přeci jenom mě trénoval od malička. Vedl mě na Spartaku, když jsem šel do Příbrami, tak ho tam dostali jako asistenta. Byl u mě celou dobu. Poté jsme se viděli v Hořovicích a nakonec i v Podlesí.

Po příchodu do Podlesí jste se stal hned lídrem týmu, co dával góly. Zvládáte nést ještě tu tíhu, že se na vás spoléhá?
Je to těžké. Vím v sobě, že na mě ostatní koukají, že bych měl dávat góly, rozhodovat zápasy a oni by se měli o mě opřít a podobně. Na druhou stranu tu situaci asi mám rád, aby na mě byl vyvíjen tlak. Od spoluhráčů je to super, vždy mi pomůžou. Není v tom nic složitého.

Týmové ambice jsou jasné, Podlesí chce skončit do pátého místa. Co ty osobní? S osmi góly jste nejlepší střelec týmu.
Já jsem tolik gólů za sezonu snad ještě ani nedal. Teď jsem se v prvních třech zápasech na jaře trošku sekl, ale doufám, že se zase rozstřílím a že gólů nastřílím ještě víc.

I s vámi v sestavě ale Podlesí doma funguje, pravidelně sbírá body, zatímco venku moc ne. Čím to je?
Nevím, čím se to děje. Možná v zápase ve Slaném, jak říkal Václav Janů v kabině, nám chyběla motivace a prohráli jsme ho už v hlavách před utkáním.

Pomůže v tuhle chvíli proslov hráčů,kteří hráli ve vyšších soutěžích?
V kabině se o tom bavíme. Je to ale o každém jednotlivci, jak si to vezme do hlavy a jak se k tomu postaví.

Na podzim to ale vypadalo, že jste se toho zbavili, když jsme vyhráli třikrát venku. Teď to ale vypadá, že se vám ta “nemoc“ vrátila.
Doufám, že přejde.

Z posledního zápasu s Kosoří jste odstoupil kvůli zranění kolena. Je hodně vážné?
Doufám, že to nic vážného nebude. Zranění se mi přihodilo v minulém zápase. Přes týden v tréninku se mi neozvalo, teď v utkání ano. Uvidíme. Snad mě dá doktor dohromady a vše bude v pohodě.