Byla uplynulá sezona pro vás tou nejkrušnější?
Za tu dobu, co jsem v Podlesí, tak ano. Pominu začátky, kdy jsem to tady dával nějakým způsobem dohromady a začínal ve IV. třídě. Poprvé jsem bojoval o záchranu a o život v soutěži.
Jak se spalo v průběhu sezony?
Díky tomu, jakou mám práci, tak se mi spí dobře, i když toho moc nenaspím. Chodím pracovat v noci. Že budeme natvrdo bojovat o záchranu mi bylo jasné po posledním podzimním kole doma s Nelahozevsí, které jsme doma nezvládli a věděl jsem, že jsme v tom namočení až po uši. Věděl jsem, že nás čeká těžké jaro.
Nakonec se ale jaro povedlo. Co se změnilo v zimní přestávce?
Měli jsme dokopnou, tam jsme si leccos řekli a vysvětlili nějaké věci. Poděkoval bych mužstvu, trenérům a lidem okolo týmu, že co se domluvilo, tak se splnilo až do posledního měsíce, kdy se už tolik netrénovalo. Zimní příprava a první polovina jara se trénovalo, jak mělo. Hráči se kousli. Jeli jsme od ledna, k tomu jsme chodili běhat do tunelu a Oxygenu a vydrželo se tak do desátého jarního kola. S vědomím, že jsme zachránění, ale přišel útlum, což nesmíme dopustit před novou sezonou.
V čem nastal na dokopné zlom?
Hráči si řekli, že tým máme zkušený a něco jsme si k tomu řekli, že na jaře nebude velká sranda. Kostra týmu je tvořená Mišunem, Šlapákem, Drašnarem. Všichni tři jsou pro mě stěžejní hráči. Tihle kluci se kousli, řekli si své a mužstvo se podle toho namotivovalo a jelo.
Přišel nějaký zásah z řad vedení?
V kabině se bavím velice otevřeně a striktně, což znamená, že když mě někdo naštve, udělá podraz či se nehodí do kabiny, tak hráč v Podlesí končí i za cenu, že má kvalitu. Pokud ale něco narušuje, tak zasáhnu a hráči to vědí. Naprosto mě respektují. Kabinu si srovnám sám.
Přemýšlel jste nad tím, že byste s fotbalem sekl?
Jsou období, kdy si člověk říká, že by s fotbalem skončil a zda to za to stojí. Po nějakých utkáních se honí v hlavě myšlenka, abych to zabalil. Jaro ale bylo dobré, že mě spíš nakoplo. To samé lidi okolo mě.
Jaro bylo parádní. Povedlo se vám náramně. Jednoznačnou kometou týmu byl ale Matěj Vohradský, že?
Bylo to dané tím, že jsme s ním na podzim pořád pendlovali, neměl ustálený post. Teď jsme na něm tým postavili a on se stal klíčovým hráčem. Mužstvo na něj hrálo a on svou důvěru splácel vstřelenými góly a dělali jsme body. Je škoda, že kluk je na škole a nemůže pořádně trénovat, což ví sám, že na tom není fyzicky až tolik dobře.
Fotogalerie: 23. kolo I. A třídy: Podlesí - Velká Dobrá 3:1
Našlo v něm Podlesí svého kanonýra?
Určitě! Sázeli jsme na něj. Stal se z něj důležitý hráč. Má akorát handicap v podobě trénování. Mužstvo na něj hraje a jsou zápasy, ve kterých je zavařený. U nás se ale respektuje škola i práce. Nejsme profíci. Kdyby mohl trénovat častěji, tak bude hrát určitě vyšší soutěž.
Podlesí se zachránilo díky povedenému jaru. Kdy jste začali být v klidu?
Rozhodující fáze byly první tři kola na jaře. V Chlumci jsme sice prohráli, podle mě jsme byli ale jasně lepší a “jsme byli spokojení“. Pak jsme ale zvládli dvě těžká utkání s Kosoří a Vestcem, která byla klíčová. Věděli jsme, že nás čeká ohromně složitý start a že jsme mohli mít klidně nula bodů. Respektovali jsme jejich sílu a bylo zlomové, že jsme v nich uhráli šest bodů.
Jak moc velké facky byly porážky s Rakovníkem a béčkem Slaného?
Frustrace obrovská, zvlášť po Rakovníku. V tom utkání jsme byli jednoznačně lepší, hrálo se na jednu bránu, dobrý fotbal a my prohrajeme 0:1. Hráčům jsme neměli co říct. Vohradský zazdil dvě, tři gólovky. Šlapák taky zahodil šance. Utkání jsme prohráli na těch příležitostech.
Definitivní klid se pak dostavil po utkání s Novým Strašecím?
Klíčové utkání. Po něm jsem věděl, že máme vystaráno. Pořád beru vždy horší variantu. S trenérem jsme si volali třikrát denně a mužstvo jsme chtěli udržet na uzdě s tím, že ještě není nic hotového, pokračovat dál a využít toho, že se nám daří.
Co vám uplynulá sezona ukázala směrem do budoucna, aby se nemusel opakovat letošní scénář?
Nesmíme zaspat začátek. Musíme potrénovat. Vím, že léto je těžké kvůli dovoleným a prázdninám, ale na sezonu se musí každý připravit. Hráči musí jít sami si jít zasportovat. Pokud si někdo myslí, že si dá jednou týdně trénink, tak nebude připravený. Každý z nich by měl být připravený vůči klubu a ostatním spoluhráčům. Fotbal hraje jedenáct lidí ne každý sám za sebe.
Například Ondřej Drašnar hraje k velkému fotbalu ještě ten malý a teď vybojoval stříbrnou medaili.
To je hráč, který je připravený po všech směrech a všude je aktivní. Tyhle typy mám rád. On je živel jak na hřišti, tak v kabině a i na pivu. Zkrátka férový kluk, který sportuje pořád.
Budete mít už i v létě tvrdší přípravu jako v zimě?
To bych neřekl, ale hráči si musí uvědomit, že jaro jsme sice zvládli dobře, ale každý z nich se musí připravit na podzim. Nesmíme zaspat začátek. Fotbal je většinou spravedlivý a výsledky nepřijdou samy. Tím, že jsme ale makali, tak přišly.
K tomu navíc B-tým ovládlo III. třídu a bude hrát v okresním přeboru …
Hráčů nemáme tolik, ale myslím si, že pokud se nám nepodaří doplnit tým, tak může mít problém. Hráči o tom vědí a nastínil jsem jim, jak to bude v soutěži a zda do ní chtějí jít. Musí tomu zase dát něco navíc.
Co tohle pro klub znamená?
Všechno stojí nějaké peníze k tomu je navíc je nedostatek hráčů. Jsem zvědavý, jak bude fotbal na Příbramsku za pět let vypadat. Někdo ho drží zuby nehty a tlačí na pilu, jako například v Milíně, kde jsou peníze a hráče si udělá. Tady ale tolik kvalitních hráčů není. Milín by měl hrát divizi, ale sehnat hráče tady je těžké, proto se nedivím, že je přivádí odjinud. Když on bude chtít postoupit, tak bude muset mít předimenzované mužstvo minimálně na špičku krajského přeboru či spodek divize.
Bude se klást důraz i na letní přípravu B-týmu?
To si musí hráči a trenér říct sami. Říkali, že trénovat budou chodit. Doufám, že pro to něco udělají. Pokud ano a nepůjde jim to, tak dobrý a půjdou zase dolů. Nic víc.
