Tochovice na podzim jasně vládly. V patnácti zápasech prohrály jen třikrát (z toho pouze jednou v základní hrací době). Ze dvanácti výher pak bylo hned jedenáct za tři body.„Vyhýbala se nám zranění a docházku nám minimálně narušovaly pracovní povinnosti, případně ty rodinné,“ upozornil na klíčový faktor tochovické podzimní jízdy.

Tím dalším bylo domácí hřiště, ze kterého se stala nedobytná tvrz, když mužstvo v sedmi zápasech neztratilo ani bod. Podle trenéra za to může i jedna velmi zajímavá skutečnost. „Vždy se nám dobře hraje „na rybník“, zvlášť ve druhých poločasech. Zažil jsem to už před lety a nebudete věřit, ale my jsme na podzim vždy druhou půli hráli právě na ten rybník,“ prozradil Zárybnický s dovětkem, že se buď jednalo o náhodu nebo je kapitán Jiří Ivaník kouzelník.

I tak se ale našly zápasy, ve kterých mělo mužstvo minimálně namále. „Měli jsme i několikrát štěstí, ale to přeje připraveným. Je třeba vyzvednout charakter kluků, kteří se spolu potkávají i mimo fotbal. Těžko vyzvedávat jednotlivce, ale kluci vytvořili prostředí, ve kterém se zrodil skvělý tým,“ pochvaluje si Marek Zárybnický.

Výsledkem je, že mužstvo vstoupí do jara se sedmatřiceti body na kontě a náskokem pěti bodů na druhý Vestec. „Je to mimořádný počin, ale nespíme na vavřínech a pevně věříme, že tím to nekončí,“ dodává trenér.