Vaše situace připomíná trochu jako Caesara, který byl zrazen vlastními lidmi. Cítíte se tak?
Můžu k tomu říct jednu věc. S jedním známým právníkem jsme konstruktivně situaci rozebírali. A říkal mi, že mám asi pocit, že jsem osvícený monarcha, ale lidi mě berou jako diktátora. Kde se to v nich bere? To bychom sklouzli někam k závisti, moci a penězům. Nechci, aby to vyznělo tak, že jsem génius a ostatní blbci, to určitě ne! Většina se veze a pak jen kritizuje. Za 24 let mi pár lidí výrazně pomohlo budovat Spartak. Z nového vedení však nikdo.

Dalo se vašemu sesazení zabránit?
Těžko tomu šlo zabránit. Negativní atmosféra v poslední roky gradovala a byla zbavená faktů, argumentů. Udělal jsem si predikci. S lidmi jsem mluvil. Vyšlo mi 50:35 v můj prospěch, tak jsem byl relativně optimista. Atmosféra proti mně byla vyvolaná negativními tvrzeními, někdy až prokazatelně lživými. Ptal jsem se jednoho hráče, koho volil. Řekl mi, že jsem měl skvělé věci pro rozvoj Spartak a Bodnár (nový prezident klubu Miroslav Bodnár) neřekl vůbec nic konkrétního. V prvním kole volil Dostálka, pak Bodnára. Na otázku proč mi bylo odpovězeno, že mé vystoupení bylo negativní. Podle mne nebylo, bylo kritické a podepřeno jasnými důkazy a argumenty.

Kde to všechno začalo?
Úplně počátek asi někdy v roce 2019 a pak 2020. Do té doby jsem ve vedení byl s Bodnárem a nebyly problémy. Pak začaly stoupat jeho ambice respektive spíš jeho manželky. Loni v srpnu, měsíc po zvolení Davida Musila a Martina Kubáta do vedení, se začaly objevovat větší konflikty. Ptal jsem se jich, proč šli do vedení klubu a jestli jim jde o rozvoj Spartaku, nebo aby byli v oponentuře ke Králíčkovi? K mému překvapení odpověděli, že spíš to druhé. Cokoliv jsem pak dělal, tak bylo předmětem kritiky, negace, šíření negativních zpráv dále mezi lidi.

Jedním z rebelů, který vyvolal mimořádnou Valnou hromadu, byl člen vedení David Musil, kterého jste do klubu přivedl. Cítíte zradu?
Z tohoto člověka mám obrovské zklamání. Na Spartak jsem ho sem přivedl a on se otočil proti mně. Když jsem si ho zavolal, tak jsme se bavili o tom, že někdo musí vydávat příkazy a jako člen vedení tak musí někomu nařizovat, řídit, kontrolovat ho. Jeho signifikantní reakce byla, že je nechce dávat nikomu a aby je dával někdo jemu. Chce, aby všichni na Spartak chodili v pohodě. A pak jsem mu zkrátil odměnu, protože nevykonával v plném rozsahu tréninky. Podobná situace byla s Bodnárem, který si dokonce dovolil poslat sám sobě a manželce finance za neprovedené práce.

Bylo vám vytýkáno, že Spartak řídíte jako firmu a transparentnost ve financích. Jak to vidíte vy?
Ať se jedná o spolek, společnost s ručením omezeným či akciovou firmu, tak musí mít pevnou ruku. Tyhle prvky jsem přenášel v přijatelných mezích i do Spartaku. Kdybych na lidi měl větší páky, tak bych vše řešil úplně jinak. Vesměs jsem chtěl, aby se dodržovalo dohodnuté a vyžadoval plnění. Vždy v zájmu klubu. Je zajímavá jedna věc. Vyloženě jsem tady s nikým neměl konflikt. Jestliže někdo přišel s nějakým nápadem, tak jsem s ním vždy jednal a o jeho návrhu přemýšlel. Moc toho však nebylo.

A co se týče transparentnosti ve financích?
Nevím, co je pod tím přesně myšleno. Celé vedení vědělo o rozpočtu a jeho plnění. Kdykoliv mohli přijít a ptát se a dostali by odpověď. Osmdesát procent nákladů je nezpochybnitelných – doprava, energie, odměny.

V jakém stavu tedy Spartak předáváte?
Klub je stabilizovaný po stránce finanční i organizační, areál nádherný. Takže může být jen cesta vzhůru, ale to už je na novém vedení, které se do toho bude muset výrazně vložit na úkor volného času. Ale přidal se i fotbalový expert Csaplár, poprvé bude pracovat zadarmo. Což je velký vklad.

Právě Josef Csaplár, Váš velký kamarád z mládí.
Ano, já jsem si to myslel. Ale asi to bylo jen z mé strany. Csaplár umí lidi z fotbalu zaujmout, ale… Nevím, že by někde něco vybudoval, zanechal stopu po sobě. Proč ho všude vyhazují po velmi krátké době? Podivné, když tvrdí, že dokáže změnit český fotbal za hodinu a ani k tomu nepotřebuje peníze. Má vůči mně a Spartaku větší dluh. Tomu ho teď, možná, vrátí.

Už se ví, kdy dojde k předání funkcí novému vedení?
Zatím mě nikdo nekontaktoval, abychom se sešli a mohl jim předat některé věci. Už jsem slyšel ale první lež.

Jakou?
Že za mnou byli, že mám nabídku na emeritního prezidenta a další práci pro Spartak. Lež! Za mnou dosud nikdo nebyl.

Kdo nyní bude komunikovat za Spartak s ostatními subjekty?
To si musí nastavit nové vedení. Já jim tohle nemůžu říkat. Měli by přijít a zeptat se, s kým a jak jsem komunikoval.

Nové vedení chce ze Spartaku udělat rodinný klub, jak se vám nová filozofie zamlouvá?
To je neskutečná fráze. Bezobsahová. Opékání buřtů? Bujaré večírky za peníze Spartaku, jako si pánové Kubát, Musil a Bodnár chtěli nechat proplatit v prosinci při silvestrovském fotbálku.

Dvacet čtyři let jste fungoval jako prezident Spartaku. Jak nyní budete trávit volný čas?
Budu se bavit. Mám tři vnoučata. Život nabízí spoustu příležitostí jak se realizovat. Se Spartakem jsem žil, strávil jsem tady 4-6 hodin denně. Někdy od rána do večera, pak jsem zase tady nebyl, někam jsem odcestoval, abych měl klid a odpočinul si. Vznikne nějaká díra, zase tak starý nejsem, i když jsem nastartoval sedmé desetiletí života. Uvidíme, co život přinese. Tohle mě zklamalo hodně. Lidem na valné hromadě jsem řekl, že jim gratuluji, ale nejsem schopen si s nimi podat ruku. S Josefem Csaplárem ani promluvit.

Sám jste říkal, že se nehodláte nikomu mstít. Co budete tedy dělat?
Návrat se přiznám, že nepřichází v úvahu. Nedovedu si ho představit. Oni to v určité podobě zvládnou. Spartak určitě budu sledovat. Nevidím důvod, proč bych sem nechodil, pakliže se neodehrají jiné věci. Aktivní ale nebudu, že bych jim radil, co a jak mají dělat.

Dětem se chtějí většinou věnovat sportovci, kteří ukončí profesionální kariéru. Je to podobné i v roli funkcionáře?
Může to mít podobné věci. Je hezké, když mi sedmiletá vnučka druhý den ráno volala a utěšovala, ať si z toho nic nedělám a chtěla mě rozradostnit. I když si myslí, že budu pořád smutný, protože Spartak je můj život, moje dítě. Může přijít cokoliv, ale nebudu z toho nějak šíleně frustrovaný. Spíš mi vadí ten způsob, že se tady mohlo pokračovat v dalším rozvoji areálu a úrovně.