Už jste stihl se vším všudy seznámit, co bude na Spartaku potřeba udělat?
Tak já do neznáma nejdu. Řadu lidí znám, některé opravdu hodně dlouho. Už před rokem a půl jsem tady něco podobného začínal s trenéry v podobném duchu jako teď. Metody jak a co trénovat. V tomhle ohledu budu vyloženě na to navazovat. Už máme za sebou první trenérskou radu, na které se trošku vrátím k tomu, co bylo a budeme pokračovat a rozvíjet na tom, co jsem tady byl naposledy před rokem a půl.

Trenéři si hodně slibují, že budou moci převzít hodně věcí. Co všechno se dá přenést na Spartak?
Ve své podstatě se jedná o výchovu mládeže, jak začít trénovat děti respektive hráče a fotbalisty od toho nejútlejšího věku až do toho dorosteneckého a přechod k dospělému fotbalu. Na druhé straně je 1. FK Příbram, kde jsem začínal jako hráč, trenér, sportovní ředitel. Něco jsem tam vytvořil a předal Antonínovi Barákovi, které vše posunul na úplně jinou úroveň a Příbram byla jednu dobu jednička, nebo mezi top pěti v republice ohledně výchovy mládeže. V poměru cena:výkon dlouhodobě na prvním místě. Tamější know-how by se mělo přenést sem obohacené o zahraniční a životní zkušenosti. Jako se tam dařilo vychovávat hodně hráčů a díky majiteli je ekonomicky prodávat a profitovat, tak tady ne. Teď jde udělat jednu, aby se způsob myšlení a připravování hráčů podařilo přenést sem na Spartak a ve větším horizontu rozvíjet všechny děti v Příbrami.

Určitě se jedná o dlouhodobou vizi. V jakém časovém horizontu by se měly projevit změny na Spartaku?
Lidi se mě na tohle vždy ptají s tím, že by se vše mělo projevit v řádu 5-7 let. Já jim odpovím, že tolik trpělivosti nemám a změny by se měly projevit už v příštím utkání. V něm by měly být vidět prvky ve změně myšlení, přístupu, koučování, vedení tréninku. Posun chci vidět další zápas s trochou nadsázky.

Všechno ale nejde změnit hned. Jedná se tedy o mikrodetaily?
Některé věci jsou systémové. Drtivá většina z nich jsou ale filosofické. Úplně největší věc, která platí pro Spartak, Baník, celý český fotbal, že na prvním místě se jedná o změnu myšlení a vzdělávání a nejprve ze všeho u trenérů. Abychom vychovali hráče v jakémkoliv sportu, potřebujeme dvě základní věci – hardware a software. V případě fotbalu je hardware v České republice ne velmi vysoké úrovni. Co ale zaostává, je software. Zjednodušeně řečeno myšlení trenéra, přístupy, znalosti, pochopení hry, cíle, vize a sny. Tohle všechno má neskutečnou výhodu, že nestojí ani korunu. Je to otázka vzdělávání a přesvědčování lidí argumenty, zkušenostmi a výsledky, že tohle je cesta, kterou by se jejich děti a klub měly vydat. Další výhoda v tomhle směru je, že na to není potřeba měsíc nebo rok. Pokud je člověk vnímavý a vezme tu filosofii za svou, tak se takhle začne chovat druhý den a začne ovlivňovat okolí kolem sebe. Změna v utkáních, že je viditelná a měla by být hned.

Máte za sebou 14 dní. Co vše se tedy změnilo?
Z mojí stránky načítám celou situaci, která tady je. Nyní sbírám informace o klubu. Jednak, které chci a potřebuji. Zjišťuji trošku víc do hloubky, jak věci tady fungují. Není to pro mě až tak nové, protože tady navazuji na něco, co tady bylo přerušené a drtivou většinu lidí tady znám.

Tím tedy splácíte závazek vůči Spartaku, že?
To jsem řekl na Valné hromadě. Ani jsem tam mluvit nechtěl, protože jsem říkal, že si to musí uhrát sami, vůči tomu, co se tady děje a co ne. Poprvé jsem promluvil až ve chvíli, kdy jsem byl navržen jako člen výboru, tak jsem byl vyzvaný, abych pronesl nějakou řeč. Tak jsem řekl, že jsem tady vyrůstal. V květnu 1973 tomu bude 50 let, co jsem se poprvé přišel. Chtěl bych navázat na práci Josefa Máry, což byl poslední trenér, který tady dokázal vychovat do ligy Daniela Drahokoupila, Ivana Pihávka, Jardu Pazderu. Já byl v reprezentacích, hrál jsem druhou ligu. Od té doby se něco podobného moc lidem tady nepodařilo. Na to vše bych chtěl navázat, přinést poznatky, které člověk nasbíral ve světě. Měl bych splatit základy, které mi Spartak a trenér Mára dali.

Kde by měl být tedy Spartak například za tři roky?
Na základě svých celoživotních zkušeností tvrdím, že úkol Spartaku Příbram potažmo celého amatérského fotbalu je společensko-sociálně-sportovní.

Jak to myslíte?
Nikdy ode mě neuslyšíte, že bychom měli hrát ČFL, nesmíme sestoupit, musíme postoupit, dorost aby se dostal do téhle soutěže. Tohle všechno nikdy nikdo ode mě neslyšel. Role Spartaku by měla být společensko-sociálně-sportovní.

Povídejte ….
Společenská v tom, že se tady rádo schází společenství lidí. Sociální v tom, že jsem chodí řada dětí, kteří neberou drogy, nepijí alkohol, nejsou z nich vandalové. Sportovně zdravotní v tom, že děti nejsou obézní, sportují a jsou víc odolné. A poslední věc je tak do 15 let připravit na život. Někteří z nich budou profesionální fotbalisté a tak mimořádně talentovaní, že budou hrát velký fotbal. Řada z nich se ale bude věnovat kariéře studenta, profesní. Co je ale důležité, že v nich zakoření láska ke sportu, klubismus a patriotismus ke klubu a ke městu. Tohle všechno je na západ od českých hranic naprosto samozřejmé. Jestliže se vybuduje tahle zodpovědnost, tak se lidé k tomu fotbalu vrací v různých rolích – mecenáši, sponzoři, fanoušci, rozhodčí, funkcionáři – protože jim tam kdysi bylo dobře a takhle to v nich bylo zakořeněné. Tohle je moje ambice nejen na Spartaku, ale kdekoliv kde jsem byl.

Měl by tedy z toho všeho vzejít člověk, který má rád sport, ale zároveň se naučil hodnoty, které mu sport dává?
Nejsme tady jako skaut. Jsme tady primárně pro ty věci a z těch sportovních, aby vzešli fotbalisté. Do profesionálního fotbalu v Česku se ale dostanou přibližně čtyři děti ze sta. Ti kluci se prosadí sami a vycítí se sami. Měli by mít ale lidský základ a teprve potom ten sportovní. Role Spartaku je, aby malého kluka připravil na profesionální fotbal a cestu. Chtěl bych ale zdůraznit jednu věc.

Jakou?
Motto Spartaku by mělo být “Cílem každého utkání je vítězství“. Zatím ale není tečka, ale pouze rozvíjejícím způsobem. V životě jsem se neradoval, když jsme hráli jako z praku, ale prohráli. Chceme vyhrát, ale jen rozvíjejícím způsobem.

Což znamená?
Etika, rytířství, fair play, disciplina, poté fotbalovost. Vše je ten rozvíjející způsob, který všechny někam posouvá. Nikoliv destruktivní cesta v podobě vítězství za každou cenu, když se zápas ukope, ubrání a tak dále. Pokud se bude hrát za Spartak, tak vyhrát utkání fotbalem, a klub, který jde hrát. V harmonii by měla být kvalita lidská a profesionální respektive hráčská. Podvozkem je lidskost.

Je tady vaším cílem, aby na Spartaku byly plné tribuny?
Samozřejmě! Ať jsem byl kdekoliv, tak hlavním kritériem bylo, kolik lidí klub zajímá a dívá se na něj. V současné době i kolik lidí ho sleduje na sociálních sítích. Jedná se o jednu z měřitelných hodnot.

Co dál kromě myšlení byste chtěl na Spartak přenést?
Myslím, že když by se podařilo přenést jen myšlení, tak bych si hodně klepal na ramena (usmívá se). My se divíme, že jsou v Německu, Itálii a jiných zemích plné stadiony. Polovina návštěvnosti jsou holky, děti a tak dále. Zkrátka dostat fotbal v Česku na společenskou úroveň, která do něj zpátky přinese mecenáše, sponzory, na nejvyšší úrovni televizní práva. Sociálně-společenská role Spartaku je vlastně služba pro občany města Příbrami. Najednou i politici se najednou začnou chtít ztotožňovat s fotbalem respektive sportem. Pokud se postaví tenhle základ do toho systému, tak z něj pak vyrostou další skvělí fotbalisté.