Zápas ve Zduchovicích v roli trenéra byl pro vás poslední. Proč?
Chtěl bych se věnovat taky rodině. Už toho bylo hodně. Každý víkend zápas, dvakrát týdně na tréninku. Synové se mě doma ptali, kdy už konečně přestanu chodit na fotbal. Tak bych jim to chtěl taky vrátit.

Kdy padlo tohle rozhodnutí?
Už jsem předsedovi říkal v zimě, že bych chtěl skončit. Když jsem přebíral tým před čtyřmi roky, tak jsem říkal, že se jedná o dočasnou výpomoc. Nakonec jsem u toho zůstal takhle dlouho. Už toho bylo na mě moc. Každý zápas sháním hráče, aby nás bylo jedenáct. Prosím dorostence, aby nám šli pomoct. Tréninková docházka nebyla za mě ideální, tak jsem v zimě avizoval předsedovi, ať si za mě někoho najde.

Čtyři roky jsou slušná řádka, kdo by to řekl?
Asi nikdo. Já jsem se zranil. Trenér, který koučoval, odstoupil po třetím kole. Ostatní říkali, že mám licenci, tak že to převezmu a zůstalo mi to.

Bude vám fotbal chybět?
Určitě bude a určitě se budu chodit na kluky koukat a podporovat. U toho fotbalu pořad budu. S některými kluky, které trénuji, tak jsem s nimi začínal od žáků.

Na co budete nejvíc vzpomínat?
Na druhé místo v okrese, kdy jsme táhli všichni za jeden provaz a ta sezona byla úžasná.

Jak se hodnotí sestupová sezona z vašeho pohledu?
Blbě. Alespoň jsme vyhráli poslední zápas a rozloučili se důstojně. Doufám, že kluci budou mít motivaci se hned vrátit zpět a bojovat. Tím, že skončím s trénováním či nebudu hrát, tak tím fotbal v Březnici nekončí.

Proběhla už rozlučka?
Po posledním zápase proběhla dokopná, upekli jsme krocana, chvilku jsme poseděli. Společně s Davidem Cvrkem jsme se loučili dva. Nic velkého jinak nebylo. Možná se rýsuje soutěž starých gard, tak do ní bychom asi šli, aby to bylo pro zábavu.