Zájem o vás byl i v zahraničí, proč jste dal přednost návratu domů a přijal jste nabídku Mladé Boleslavi?
Když to řeknu úplně od začátku, tak jsem si nejdřív neuměl představit, že bych po návratu ze zahraničí měl hrát v Česku za jiný klub než za Slavii. Proto byla původně jediná volba – zůstat v cizině. Po návratu z Turecka jsem ale nějaké tři týdny pobyl doma a zjistil, že se mi vlastně do zahraničí už nechce. Měl jsem asi tři nabídky z Turecka, jednu konkrétní i z Kypru. Stačilo podepsat a za dva dny bych odjížděl. Jenže jsem to už měl v hlavě nastavené tak, že odjet prostě nemůžu. V tu chvíli tedy bylo jasné, že by bylo nejlepší hrát tady, a tak jsem se rozhodl pro Boleslav.

Vnímáte v této souvislosti specifickou atmosféru české kabiny?
To u mě hrálo velkou roli. Když se daří, je všechno v pohodě, ale když se nedaří, tak já osobně mám potřebu o tom mluvit, říct si, co se udělalo špatně, kde byly chyby. Proto jsme třeba ve Slavii chodili na večeře a bavili se o tom. Jenže v Turecku tohle neexistuje, tam se po zápase každý rozprchne domů. Já jsem to tak v sobě musel dusit, neměl jsem si o tom s kým promluvit. To mi vadilo, musel jsem s tím hodně bojovat. Česká kabina je úplně jiná než v zahraničí.

Naplnilo zahraniční angažmá vaše očekávání?
Myslel jsem, že už se do zahraničí ani nepodívám, že dohraju ve Slavii. Když přišla nabídka, bylo to pro mě těžké, bylo to v době, kdy vypukl koronavirus a všechno bylo zavřené. Byla to hodně nezvyklá situace, docela nás to vycvičilo. Ale zahraničí jsem si vyzkoušel, takže mi nikdo nemůže říct, že jsem to nezažil. Vím, jaké to tam je, že to není nic lehkého. Turecká liga je super, zájem o fotbal je obrovský, fanoušci jsou fanatici. To je skvělé. Ale vadila mi tam spousta věcí. To je možná i tím, že už jsem starší a mám rodinu. Nebylo to zkrátka všechno úplně takové, jak bych si představoval.

Jaký největší zážitek si z Turecka odnášíte?
Když jsem tam přišel, tak hned první nebo druhý zápas jsme hráli pohár na Galatasarayi. Tehdy ještě mohli být na stadionu fanoušci, bylo jich tam snad padesát tisíc. Jak jsem říkal, jsou to fanatici, navíc mají krásné stadiony. To jsem si užil. Dal jsem góly ve velkých zápasech proti Galatasarayi, Fenerbahce, Besiktasi i Trabzonu, takže to bylo fajn.

Útočník Milan Škoda se připravuje s Mladou Boleslaví.Útočník Milan Škoda se připravuje s Mladou Boleslaví.Zdroj: FK Mladá Boleslav

Turecká liga vám tedy sedla?
Sedla mi. Bylo to i díky tomu, že jsem byl velmi dobře připravený. Když jsem přišel do týmu, cítil jsem, že jsem fyzicky nad svými spoluhráči. Postupem času, jak jsme společně trénovali, se to srovnávalo. Proto bylo potom i těžší dávat dál góly.

Pronikl jste do turečtiny?
Ne, to vůbec. Když jsem odcházel, neuměl jsem pořádně ani anglicky, takže jsem se spíš zaměřil na to. Snažil jsem se pochytat angličtinu, i když ani s ní to nebylo lehké. Když jsem mluvil s překladatelem, v pohodě, ale když jsem chtěl něco odposlouchat v kabině, tak to úplně nešlo. Byla tam skupinka, která mluvila turecky, další rusky, další zase španělsky. Ale nakonec to nějak s angličtinou šlo. Z turečtiny umím jen pár slovíček.

Jak jste snášel turecké vedro?
V Rize, kde jsem byl, to nebylo tak hrozné jako třeba v Antálii. Je to na severovýchodě, kde docela často prší. V Antálii, nebo třeba v Denizli, kde byl Muris Mešanovič, je třeba už od března vyloženě nechutně, tam se to snad snést ani nedá. Mně osobně velké vedro vadí. Naštěstí jsme ale přes léto měli volno a moc zápasů v horku jsme nehráli.

Je veřejně známé, že vedení Slavie vám nabídlo práci v klubu, až skončíte s kariérou. Nepřepadávají vás zatím myšlenky na konec?
Teď vůbec ne, ještě chci pokračovat. Cítím se dobře, chci ještě hrát. Nabídka od Slavie proběhla, něco mám slíbené, ale zatím chci být na hřišti.

Co vás na boleslavské nabídce oslovilo nejvíc, co vás přesvědčilo?
V Česku mám na prvním místě Slavii, ale Boleslav na mě působí velmi dobře. Je to ambiciózní klub, je to blízko Prahy a momentálně je tu skvělý trenér, který umí přinést úspěch, což je základ. Myslím, že jsou tady i skvělí hráči, tvoří se zajímavé mužstvo. Je tady Marek Suchý, Mára Matějovský, takže zkušení hráči, k nim spousta mladých. Lákalo mě být doma a hrát českou ligu.

Můžete se stát mentorem pro mladší spoluhráče?
Asi ano. Je to ale spíš o tom je podpořit, když se něco nepodaří, povzbudit je. Oni už jsou opravdu dobří fotbalisti, takže ani nebude lehké jim poradit a v něčem je posunout. Ale budu se určitě snažit jim pomoct a předat jim nějaké zkušenosti.

Bavili jste se o Boleslavi i s bratrem, který tam v loňské sezoně zanechal velmi výraznou stopu?
Ano. Byl jsem i trochu zklamaný z toho, že tady končí, a to jsem v té době ještě nevěděl, že podepíšu. Je tady skvělý trenér, brácha se pod ním chytil, hrál hodně a dával góly. Bohužel se ale nedohodli, tak bude hrát jinde. Já jen doufám, že na něj navážu, ale nebude to lehký úkol.

Nemrzí vás tedy, že si nezahrajete spolu v jednom týmu?
Takhle – kdyby tady zůstal, asi bych sem nepřišel. Mám ještě nějakou motivaci hrát, byli bychom vlastně konkurenti. Brácha byl v laufu, asi bych mu sem nelezl. To by nešlo. Někdy by mě to samozřejmě lákalo, ale nevím, jestli to vyjde.

Jak silnou máte motivaci do další sezony?
Když jsem koukal na to, koho jsem už překonal, tak mi to přijde neuvěřitelné. Že nějaký Škoda přeskočil velká jména minulosti. Motivaci dál samozřejmě mám, chci přidávat góly, ale hlavně chci vyhrávat. Rád bych bratrových deset branek překonal, i když to nebude nic lehkého, góly nepadají samy. Soutěživost mezi námi je obrovská, i když si navzájem hodně přejeme.

Jaký dojem na vás dělá trenér Karel Jarolím?
Potkali jsme se už v reprezentaci a musím říct, že na mě jak v reprezentaci, tak i teď působil a působí velice dobře. Jsou za ním úspěchy, které měl ve Slavii i jinde. Je to dobrý trenér, který umí tým složit, připravit a přinést úspěch. Myslím, že to tady může fungovat.

Už jste si s trenérem promluvili o vaši roli v týmu?
Nějaká komunikace proběhla, spíš ale byla hlavně o tom, jestli přijdu, nebo ne. Do detailu jsme zatím nic moc neprobírali. Konkurence tady je veliká, ale chci hrát, dávat góly a pomáhat týmu.

Boleslav pro vás není úplně neznámá. Kdysi jste tady ještě v dorostu hostoval a trénoval vás pan Sedláček, který teď pracuje ve správě stadionu. Potkali jste se už?
Potkali, ale bavili jsme se jen krátce. Vzpomínám si na to moc dobře, byl to můj poslední půlrok v dorostu. Trénovali mě tady tehdy pan Sedláček s panem rozhodčím Pechancem.

Jaké máte očekávání směrem k příští sezoně?
Co jsem tak loni sledoval, dlouho se bojovalo o záchranu. Potom, když už to bylo jisté, se ukázalo, že kluci hrají dobře. Věřím, že je na čem stavět, že budeme hrát hezký fotbal, pobavíme fanoušky. Hlavně aby se vyhrávalo. Pak se uvidí, kam nás to dovede. Začátek nemáme vůbec snadný, ale těším se na každý zápas. První zápasy napoví, jak můžeme být úspěšní.

Nastoupit proti Slavii pro vás bude oříšek, že?
Snažím se na to zatím nemyslet. Až to přijde, tak to přijde. Samozřejmě se budu snažit udělat maximum pro Boleslav. Je to každopádně věc, která by mě měsíc dva zpátky ani nenapadla.