Naposledy, když se rozhodl pomoci tam, kde to bylo potřeba - malé a těžce nemocné Sofince, která nedávno oslavila své první narozeniny.
Na sociálních sítích probíhá výzva, která se ohlíží deset let zpátky. Zapojil jste se do ní i vy, tak jak se změnil od té doby Radek Voltr?
To je zajímavá otázka. Myslím si, že jsem se hlavně zklidnil, protože dříve jsem byl hodně výbušný. Ať už na hřišti nebo v soukromí. Člověk se samozřejmě mění neustále, ale tohle je asi nejvýraznější změna, která se v mém životě během posledních deseti let udála.
Má první otázka byla záměrná, protože právě před deseti lety jste v sedmnácti letech debutoval na ligové scéně v tehdy druholigovém Hradci Králové, jehož jste odchovancem. Jaké jsou vaše vzpomínky?
Jako každý malý kluk jsem měl sen, že se chci živit fotbalem, vyhrávat trofeje a hrát za reprezentaci. V Hradci jsem tehdy dostal svou první smlouvu a byl jsem přeřazen do A mužstva. Přesun z dorostu je velmi složitý, záleží na charakteru člověka a také na tom, jaké máte kolem sebe lidi, protože bez jejich podpory to nejde. Já jsem nedostal nic zadarmo, což mě vycvičilo a pomohlo dál. Bohužel v dnešní době už to tak v mnoha případech neplatí a některým mladým klukům tvrdá škola chybí.
Proč myslíte?
Nechci, aby to vyznělo nějak namyšleně, ale přijde mi, že si myslí, že to dostanou zadarmo a nemusí na sobě pracovat tak, jak by měli. Samozřejmě nechci bagatelizovat, protože znám spoustu pracovitých mladých hráčů.
V dorosteneckém věku jste absolvoval stáž v italském Empoli. Co vám přinesla do pozdější kariéry?
Strávil jsem tam asi dva týdny, během kterých jsem poznal úplně něco jiného, než na co jsem byl zvyklý. Porovnání s ostatními hráči pro mě nebylo vůbec příjemné, protože byli výkonnostně na mnohem vyšší úrovni, ale znovu šlo o neuvěřitelnou zkušenost.
Co se vám vybaví, když se řekne Čáslav?
Průlom do dospělého fotbalu. Poprvé jsem si vybojoval stálé místo v základní sestavě, zažil střelecky úspěšný půl rok, po kterém jsem se vrátil do Hradce, kde se na mě najednou koukali úplně jinak.
Nakonec jste to dotáhl až do pražské Slavie. Hned v úvodním přípravném zápase jste dal gól, ale trvalé místo jste si v sešívaném dresu nikdy nevybojoval. Čemu to přikládáte?
Během působení jsem vnímal, že Slavie má velké plány. Mluvilo se o velkém množství hráčů, kteří měli do klubu přijít, a já měl naopak dopředu signály, že asi skončím, takže i tohle byl zřejmě jeden z důvodů. I tak si vážím, že jsem v tak velkém klubu mohl působit. Zažil jsem zde asi nejlepší moment kariéry, když jsme vyhráli v derby.
Měly na vás zmíněné spekulace vliv?
Určitě ano, což nebylo dobře. I tohle byla jedna z věcí, proč jsem se nedokázal trvaleji prosadit. Bohužel jsem nebyl ještě tak zkušený.
Vaše kroky následně vedly do Jihlavy, Karviné, Liberce, až jste zakotvil v Příbrami, kam jste přišel v průběhu podzimu. Bylo složité naskočit do rozjetého vlaku?
Předně bych chtěl poděkovat Příbrami, že o mě projevila zájem a dala mi šanci. Liberec se mnou nepočítal a já nastupoval pouze za juniorku. Zákonitě chvíli trvalo, než jsem se dostal do kondice a herní pohody. Navíc přišlo špatné období, kdy se nám nedařilo výsledkově a dostávali jsme hodně branek.
Čím jste zmíněné těžké období dokázali zlomit?
Kabina ukázala velký charakter a před všemi musím smeknout, protože jsme se z toho nepodělali, přestože náš kádr je mladý a rány, které jsme inkasovali, byly opravdu tvrdé. Důležitou roli hrál trenér Csaplár, který nezpanikařil, a společně jsme nepřestávali věřit směru, který jsme měli nastavený. Zápasem v Plzni jsme všechno zlomili a podzim dohráli velmi dobře.
Pomohla i vaše nátura velkého bojovníka, kterou před zraněním zastával Miroslav Slepička?
Těžko se to hodnotí. Nejsem žádný velký technik a tvůrce hry, proto na hřišti nevypustím jediný souboj. Tím se snažím být prospěšný. Samozřejmě ztráta Míry Slepičky pro nás byla citelná. Věřím, že se dá do kupy a pomůže nám.
Vy jste kromě Příbrami pomohl v poslední době i malé a těžce nemocné Sofince, která trpí SMA spinální muskulární atrofií. Co vás k tomuto krásnému kroku přivedlo?
Na začátku mi sestřenice poslal odkaz, kde byl podrobně popsán právě příběh Sofinky. V první fázi jsem to šířil dál a zároveň tam posílal určitý finanční obnos. Postupem času, kdy jsme se o tom bavili i doma s manželkou, jsem se rozhodl, že se do podpory zapojím mnohem více. Vzal jsem sbírku dresů, které jsem během kariéry nasbíral a uspořádal charitativní aukci.
Ta vzbudila velký zájem, že?
Až mě to překvapilo, ale velmi potěšilo. Zároveň se mi ozývali další fotbalisté, kteří mi nabízeli svoje dresy. Chtěl bych touto cestou poděkovat hlavně Milanu Škodovi, který mi jich do aukce věnoval asi patnáct a také Pavlu Haškovi, jenž mi poskytl dres Pavla Nedvěda. Uspořádali jsme nakonec dvě aukce, jejichž výtěžek byl skoro sto padesát tisíc, za což všem děkuji.
Budete v podpoře pokračovat i nadále?
Určitě ano, ale už to nebude veřejně, nýbrž po vlastní ose.
Neplánujete v budoucnu například založit dobročinnou nadaci?
Takhle daleko zatím nepřemýšlím. V první řadě jsem fotbalista a doufám, že moje kariéra bude ještě dlouho trvat. Když budu mít možnost podat někomu pomocnou ruku, tak to rád udělám. Co bude po kariéře nevím, ale nikdy neříkej nikdy.
Vraťme se zpátky k fotbalu. V posledním podzimním duelu se Spartou jste dosáhl na metu sta utkání v nejvyšší soutěži. Co to pro vás znamená?
Beru to s rezervou, protože Tonda Fantiš je o rok mladší a má těch zápasů snad asi osm set (smích). Samozřejmě jsem za to moc rád. Vždy jsem si přál mít doma dres s tímto magickým číslem. Škoda jen, že mi rozhodčí neuznal branku, kterou jsem vstřelil. I tak ale na to budu vzpomínat.
V příbramském dresu přidáte i další starty, protože jste po vypršení hostování do klubu přestoupil natrvalo z Liberce. Podepsal jste smlouvu na tři a půl roku, co vás přesvědčilo o spojení své další budoucnosti s klubem od Litavky?
Příbram o mě měla zájem, čehož si vážím. Z Liberce jsem následně dostal informaci, že mám povolení k přestupu a od té chvíle jsem měl jasno. Žádnou jinou nabídku jsem neřešil, byla to pro mě hotová věc a nyní budu dělat maximum proto, aby se nám dařilo a všichni byli spokojeni.
Jaké máte v současnosti cíle?
Krátkodobý cíl pro jaro je zlepšit produktivitu a co nejvíce pomoci mužstvu ke klidné záchraně v nejvyšší soutěži. Z dlouhodobého hlediska věřím, že pokud se mi bude v Příbrami dařit, mohl bych se posunout ještě dál, ale teď se soustředím pouze na zimní přípravu, abych byl dobře připraven na jarní část soutěže.
Trenér Csaplár je znám tím, že na rozdíl od většiny svých kolegů zastává naprosto odlišné metody, což platí i o zimní přípravě, kterou momentálně absolvujete. Souhlasíte?
Z předchozích angažmá jsem byl zvyklý běhat v lese nebo na oválech, ale tady to neplatí. Děláme všechny věci na hřišti, pokud možno s míčem, případně jsme v posilovně. Zároveň hrajeme velké množství zápasů, což je pro nás hráče pozitivní.
Zúčastnili jste se zimní Tipsport ligy a jen těsně jste nepostoupili na finálový turnaj na Maltě. Jednalo se o velké zklamání?
Pokud budu mluvit za sebe, tak ano, ale nedá se nic dělat. Nevyšel nám zápas s Hradcem Králové, ale když budu počítat i duel se Sokolovem, tak následovala tři vítězství a dařilo se nám i střelecky, což je před blížícím se startem ligy dobré zjištění.
V dosud posledním střetnutí jste však proti Dukle tvrdě narazili (0:4). Jde o varování?
Ani ne, protože pořád jde o přípravu. Chcete samozřejmě vyhrát každý zápas. Na druhou stranu, když se jeden nepovede, nesmíte z toho dělat tragédii. Zažil jsem, že jsme v zimě všechno vyhráli a následně prohráli úvodní tři jarní kola. Všechno ukáže až liga. Z chyb, které jsme udělali proti Dukle, se určitě budeme chtít poučit.
První jarní zápas bude velmi pikantní, protože ho odehraje na půdě Liberce. Jaká jsou vaše očekávání?
Těším se. Za dva roky působení jsem v klubu získal velké množství kamarádů, se kterými jsem stále v kontaktu. Nebude to jednoduché utkání, protože Liberec má svou sílu, ale to platí i o nás. Určitě tam pojedeme s ambicemi na bodový zisk.
Liberec přivedl ve středu Libora Kozáka, vnímáte ho jako velké nebezpečí?
Liborův příchod jsem zaregistroval, ale my se musíme soustředit sami na sebe a já věřím, že si dokážeme poradit nejen s ním, ale i s ostatními hráči a zápas zvládneme.
