Půl roku bez výplaty a na stadionu ani záchod, vzpomíná Nešpor na Albánii

Osobnost Deníku

S 23 góly kraluje okresu. Hyspecký: Jedu nadplán! Áčko? Platnější jsem v béčku

Pokud by se na Příbramsku udělovali ceny, zasloužil by určitě sošku v kategorii Objev…

Přečíst článek >

„Když to člověku střílí, tak je to samozřejmě daleko příjemnější. Ale na světě jsou opravdu daleko horší věci. Ale já samozřejmě věřím, že mi to tam padat začne. Dělám pro to všechno,“ ujišťuje fanoušky Sigmy.

V dlouhém rozhovoru, který poskytl těsně před odletem na turecké herní soustředění, zavzpomínal na divokou exotiku v Albánii, kde hrál půl roku za Skenderbeu Korce bez výplaty na stadionu, kde nebyl ani záchod. Prozradil také, jak se mu nyní líbí angažmá v Olomouci i to, jak vnímá konkurenci v podobě Jakuba Yunise, kterému se v zimě naopak střelecky daří velmi slušně.

Fotbalová Slavia otevřela na celý víkend svůj stadion i klubové muzeum

Na podzim jste byl na pozici útočníka pro trenéra Jílka zcela jasně volbou číslo jedna. Cítíte teď tlak na své místo, když se Jakub Yunis trefil už pětkrát?

Ve svém věku už mám taky trochu jiný pohled, než když jsem byl mladší. Bude hrát zkrátka ten, který bude lepší. To platí na jakémkoliv postu. Konkurence je v týmu důležitá a má to tak být. Boj o místo v sestavě probíhá na každém tréninku a v každém zápase. Nic se nesmí vypustit. A ten, kterému to tam bude víc padat a bude mít pro tým větší přínos, ten bude hrát.

Jak ale člověk vnímá, když se jeho přímému konkurentovi takhle vede?
Je to dobře. Útočník je od toho, aby dával góly a já jsem rád, že se mu daří. Jen ať mu to vydrží, co nejdéle. Fotbal je přece týmový sport.

Dovedete si představit, že byste s Jakubem Yunisem hráli vedle sebe? Je to varianta?
Hráli jsme tak v přáteláku a mám pocit, že možná i v lize. Varianty, že bychom třeba v systému 3-5-2 hráli spolu, tam jsou. Je to jen na trenérovi, jaké zvolí rozestavení proti konkrétnímu soupeři.

Dá se říct, které rozestavení vám osobně víc vyhovuje? Mít na hrotu parťáka je asi lepší, ne?
Když je tam člověk sám, tak je to opravdu trochu složitější. Když je ale u něj blízko ve 4-5-1 desítka, tak vám pomáhá a člověk není odříznutý. Ve 3-5-2 je to asi jednodušší, že člověk i při napadání oběhá menší prostor, hlídá si třeba jen jednoho stopera a krajního obránce.

Hlavně zůstat pozitivní

Vy jste se během podzimu profiloval jako hráč, který si nedělá z fotbalu velkou hlavu a nebere ho jako to nejdůležitější v životě? I proto jste pořád v pohodě?
Když to člověku střílí, tak je to samozřejmě daleko příjemnější. Ale na světě jsou opravdu daleko horší věci. I já samozřejmě věřím, že mi to tam padat začne a dělám pro to všechno. V takových chvílích se koneckonců ukáže i povaha člověka. Jestli se s tím dokáže vypořádat a stále trénuje i hraje na maximum. V tréninku se třeba zaměřím víc na koncovku. Ale zůstat v hlavě pozitivní je důležité. Záleží, jestli se člověk do šancí dostává a jak je potom řeší a tak dále. Ale pořád si říkám, že je to jen fotbal.

Stanciu na odchodu ze Sparty. Rumunský záložník jedná v Dubaji o přestupu

Dá se recept na úspěch vyčíst například z minulých angažmá? Třeba v polských Gliwicích jste nasázel 11 gólů v polské Ekstraklase, to není vůbec špatná bilance.

Tam si to sedlo všechno do posledního kousku. Předtím jsem byl delší dobu zraněný, ale trenér Látal si mě tam přesto vzal. Hráli jsme jednoduchý styl hry, nekombinovali jsme nijak přehnaně a létalo to tam do vápna zprava i zleva. Slovák Patrik Mráz měl za sezonu 16 asistencí a všechny ze hry a z centrů. Čepoval to tam na přední tyč, mě se zadařilo a začalo to tam padat od začátku sezony. Začal jsem si víc věřit, jak jsme o tom mluvili a už to jelo.

Zato další angažmá v Lubinu už tak povedené nebylo.
To už byl větší klub a větší konkurence. Herně se mi nedařilo. Celkově ani po životní stránce jsem tam nenašel to, co v Gliwicích. Město z mého pohledu taky nebylo pro život, na jaký jsme zvyklí, ideální. Manželka tenkrát navíc opustila v Praze dobrou práci. Vyzkoušeli jsme si život v zahraničí, ale moc to nesedlo. Ale to je zkrátka fotbal.

Měl jste po vydařeném působení v Gliwicích i jiné nabídky, kterých byste třeba dnes litoval?
Možná tam byly, ale asi bych v té době musel mít jiného agenta než Sport Invest.

Albánie? Zkušenost k nezaplacení

Z Lubinu jste pak vyrazil za trochu exotickým angažmá do Albánie. Jaké to bylo tam?
Jako zkušenost do života výborné. Z Lubinu jsem chtěl trochu utéct a hledal cokoliv. V poslední transferový den jsem tedy vzal tohle. Oni hráli tehdy základní skupinu Evropské ligy, tak jsem si říkal, že po sportovní stránce to bude dobré. Věřil jsem, že mě to může nakopnout. Všechno jsem ale viděl hodně moc růžově a nakonec to byla trochu facka. Nikomu bych to nepřál, ale na druhou stranu to byla zkušenost k nezaplacení.

Asi to bude třeba trošku rozvést.
No, některé věci byly neuvěřitelné. Třeba jsem chtěl jsem jít na záchod a dozvěděl jsem se, že na stadionu není a že všichni chodí doma. Kolikrát jsme nevěděli, kdy bude trénink. Často jsme byli zavření na hotelech. Prostě nám oznámili, že teď jedeme na deset dní na hotel. Takže pak v rychlosti řešíte, co s manželkou. Jestli tam zůstane sama zavřená, nebo ji někam uklidíte. Ze začátku byl člověk silnější. Snažil se to kousnout a nechtěl se vzdát, ale postupně se to nabalovalo. Pak už to bylo neúnosné. Člověk už jen hledal očima kufr, že tam nahází věci a co nejrychleji odletí. A to se nebavím o tom, že jsem za pět nebo šest měsíců tam neviděl ani korunu.

Právě tam jste trochu změnil pohled na fotbal a na život?
Určitě ano. I známí mi to potom říkali, že už se na spoustu věcí dívám jinak. Ale doopravdy jsem za tu zkušenost rád a nelituju. Albánie mi ukázala, že život je krásný, stejně jako fotbal. Chci si to užívat a hlavně být zdravý. Za pět let tady budete stejně dělat rozhovor s někým jiným než s Nešporem.

Bohemka na prvním místě

Který klub je jedničkou ve vašem srdci. Bohemians, kde jste nakoukl poprvé do ligy?
Já jsem byl vychovávaný v červenobílých barvách, protože táta je slávista. Od mala jsem ale hrál v Bohemce, kde jsem pak přes mládež došel až do áčka. Takže ta asi zůstane u mě na prvním místě. Dostala mě do velkého fotbalu.

Co udělalo s tátou angažmá ve Spartě, kde jste se krátce mihl ještě před angažmá v Polsku?
Už se spolu nebavíme (směje se). Ne, samozřejmě bylo nějaké popichování, ale je pyšný jako asi každý táta. Asi by se mu víc líbilo, kdybych hrál v Edenu, než na Letné. Já už jsem se ho ale neptal, byl jsem dospělý, musel se s tím vyrovnat.

Jak na Spartu vzpomínáte?
Tam jsem zažil asi největší konkurenci v kariéře. Bohužel jsem toho odehrál málo. Prodělal jsem tehdy operaci třísel, takže jsem byl sedm měsíců mimo. Je to škoda, byl jsem mladý, ambiciozní a odhodlaný dostat se do sestavy přes mrtvoly. Na druhou stranu, když jsem viděl třeba Davida Lafatu, jak se choval v zakončení, tak to byla kvalita, přes kterou to bylo hodně těžké.

Vstupenky na Ligu mistrů v Olomouci pomohou nemocnému chlapci

Je něco o čem v kariéře ještě sníte?
Chci být hlavně zdravý a hrát na nejvyšší úrovni co nejdéle. Je jedno kde, ale na vrcholu.

S angažmá v Olomouci jste zatím po půl roce spokojen?
Týmově spokojený určitě nejsem. Nikdo nám nemusí opakovat, že máme málo bodů. Umístění není takové, aby odpovídalo postavení Sigmy. A individuálně to samozřejmě také může být vždycky lepší.

Jak moc je atmosféra nepovedeným podzimním výsledkem poznamenaná? Je cítit hned od začátku velká koncentrace na to, že je třeba začít vyhrávat?
Zažil jsem si víc takových příprav. Ovšem je důležité uvědomit si, že příprava je opravdu něco jiného než liga. Je hezké, že v přípravě vyhráváme, ale neznamená to nic. Musíme ligu čapnout hned od začátku. Pokud možno bez napětí a stresu, ale musíme začít vyhrávat. Věřím, že první kola chytneme a začneme si víc věřit. Nesmí přijít situace, jako na podzim. Abychom pak na sebe zase nekoukali a ptali se, co se děje.

Fotbalový život ve vašem případě potvrdil, že jde o trochu kočovnou profesi. Nechtěl byste se třeba usadit někde na delší dobu?
S manželkou jsme tady v Olomouci hodně spokojení. Neviděl bych v tom žádný problém. Člověk ale ve fotbale opravdu neví, co bude za měsíc nebo za půl roku v létě. Pro hráče je to nejlepší, když někde vydrží delší čas a je tam spokojený. Příklad byly třeba ty Gliwice, které v kariéře považuju asi za nejvyšší stupínek. Bylo to blízko českých hranic, v polské lize, která je z hlediska stadionů a fanoušků asi výš než naše. Dařilo se mi. To mě naplňovalo.

Takže klidně do Polska ještě jednou?
Žiju přítomností. Uvidíme, co bude v létě. Teď se musíme soustředit na to, abychom dobře chytili jaro.

Fotbalisté pod dohledem. Video ukáže každou chybu, pak může přijít trest