Tenhle 27letý stoper, který hájí barvy Plzně, byl jedním z hrdinů večera. Zařídil brzké vyrovnání a zabránil několika brejkům.
Co myslíte, byl to nejdůležitější gól vaší kariéry?
Takhle bych o tom nemluvil. Možná až jestli postoupíme na Euro.
Ale v zápase měl rozhodně svou váhu.
Ještěže to tam propadlo. Trefil jsem to snad kolenem, takže žádný krásný gól…
První zásah v reprezentačním dresu jste běžel oslavit k lavičce za Ladislavem Krejčím. Proč zrovna za ním?
Jsme kamarádi, takhle jsme byli dohodnutí. Dát gól Anglii, to zní jako sci-fi, ale řekl mi, že kdyby to vyšlo, mám běžet za ním. Bylo to snazší než hledat v publiku rodinu (úsměv).
I v obraně jste několikrát zazářil. Byl to váš zápas?
Párkrát jsem vypadal jako král, ale asi dvakrát to tam za mnou proletělo. Měl jsem i štěstí. Kdyby to tam třeba Harry Kane prostřelil, šlo by to za mnou.
Na hráče jako Kane a Sterling bylo třeba si dávat pozor, že?
Celou dobu jsme se strachovali, aby vítězný gól nedali oni. Víte, o kolik jsou dražší, o kolik jsou lepší. Potvrzovali to. Ale nechtěli jsme hrát zaňdoura a čekat, co se stane.
Asi i Angličany překvapilo, že s nimi hrajete otevřenou partii.
Už před zápasem jsme si řekli, že to zkusíme a budeme hrát fotbal. Povedlo se a vyšel i výsledek. Byly tam chyby, ale i krásné akce a šance. Teď jen abychom na to navázali.
Jak zněly taktické plány?
To víte i vy novináři, se vším respektem. Já se to dozvím vždycky od babičky. Ihned mi volá a hlásí, že ví, jak na soupeře, že to četla (smích).
Může výhra nad Anglií zlomit vnímání reprezentace u veřejnosti?
Ne. K tomu jeden zápas nestačí. Ale třeba si za dva roky řekneme, že Anglie něco nastartovala.
