Za prvé se mu rozprchla většina mančaftu za povinnostmi v národních týmech celého světa, za druhé se ponořil do role patrona 23. ročníku McDonald's Cupu, turnaje žáků prvních až pátých tříd základních škol.

A vedle toho včera večer sledoval klíčový boj českého výběru v kvalifikaci mistrovství Evropy proti Kosovu, v němž hráli jeho svěřenci na důležitých postech.

V jakém stavu se vám hráči vracejí ze srazů?
Není to pro nás úplně příjemné, není jednoduché se připravit na další program. Někdo hraje dva zápasy, někdo poločas, někdo nic. Logicky se na reprezentaci moc netrénuje, není čas. Yusuf nám letí osm hodin z Bahrajnu… První zápas, někdy dva bývají po pauze takové syrové.

Na trénincích jste neměli moc hráčů, že?
V pondělí nás bylo sedm zdravých. Ale od úterka máme hráče z béčka a talenty z mládeže, je nás šestnáct. Zveme je pravidelně, aby poznali, jak funguje profi tým, jaké jsou požadavky.

McDonald's Cup, 23. ročník.Stal jste se patronem žákovského turnaje. Co musí malí fotbalisté dělat, aby se dostali až k vám do Slavie?
Děti, které hrají McDonald's Cup, mají už lásku k fotbalu v sobě. To je zásadní. Pak je tu ale druhá věc.

Jaká?
Řeknu to na svém příkladu. Když začínáte s jakýmkoli sportem pozdě, strašně těžko se to dohání. Děti do sebe potřebují dostat pohybovou kulturu, cit pro hru i pro míč. V žákovském věku sají informace jako houba. Ale když tenhle věk prošvihnete, tak šance, že budete úspěšný, rapidně klesá.

Takový byl váš osud?
Už v tomhle věku je nutná specializace na sport, požadavky totiž rostou. Já jsem nebyl moc šikovnej, ale byl jsem poctivej. Jak se něco hrálo, byl jsem tam. Strávil jsem dětství bez trenérů, bez jejich připomínek. Až v devíti mě dal táta na fotbal, ale šel jsem do brány. Do pole až někdy ve čtrnácti. I proto jsem hrál maximálně pražský přebor.

Ve škole vám to šlo?
V životě jsem měl vždycky všechno rozdělené. Měl jsem třeba ruštinu, kterou jsem se odmítal učit. Takže tam to bylo hodně špatné: čtyřky, pětky… Tam mě zachraňovaly učitelky. Ale dějepis nebo zeměpis, to jsem měl písemku hotovou třeba za deset minut. Když mě něco bavilo, tak jsem to uměl perfektně. Co mě nenaplňovalo, k tomu jsem měl problém se dostat.

Trenéři mládeže dnes suplují právě tu potřebu přirozeného pohybu. Chodí i do profi fotbalu nepřipravení hráči?
Spíš jsou mezi nimi rozdíly. Vláďa Coufal, který je se mnou patronem McDonald's Cupu, hrál v Hlučíně, po dorostu A třídu. Vyprávěl mi, jak běhal po horách s medicinbalem. Ale vypracoval se sám. Naproti tomu třeba Tomáš Souček byl odmalička ve Slavii, v reprezentacích. Cesty nahoru jsou různé.

Na čem záleží?
Je to o píli a o talentu, ale je čím dál složitější dostat děti ke sportu. Vidím to na svém synovi, kterému je osm let. Proto i my trenéři a hráči chodíme na nábory, snažíme se pomoct.

Váš syn kope?
Je v bráně, nechce se mu moc běhat. (směje se) Ale našel si klub, kde je šťastný, když jde na fotbal.