Zatímco včera se proháněl po trávníku rakouského St. Pöltenu v národním dresu proti Austrálii, před pár dny byl hlavním tahákem exhibice na svém domovském stadionu v Příbrami u Litavky. Uspořádala ji jeho rodina a sešli se při ní skvělí odchovanci klubu Tomáš Zápotočný, Tomáš Wágner, Jakub Řezníček, Aleš Matějů, Dominik Mašek, Miroslav Slepička či Tomáš Pilík, jako host i slavný internacionál Karel Poborský. Navíc se pomáhalo i potřebným - výtěžek z akce putoval na pomoc čtyřleté Elle Fekoňové bojující s dětskou mozkovou obrnou a masérovi fotbalové reprezentace Vladimíru Mikulášovi, který bojuje se zákeřnou nemocí ALS.

„Mně se exhibice hrozně líbila. Hlavně přišli lidé a užili si to. Jsem za to hrozně rád,“ usmál se chlapík, který si za svoje loňské výkony vysloužil čtvrté místo v anketě o Fotbalistu České republiky. Brzy může vystoupat ještě výš.

Kolik jste měl s pořádání velké exhibice v Příbrami práce?
Hodně. Proto musím poděkovat mojí přítelkyni, tátovi a také Tomáši Větrovskému z příbramského klubu, že mi s tím moc pomohli. Já měl hlavně na starost obvolávat kluky a sponzory.

Antonín BarákPři exhibici jste vzpomněl kamaráda Františka Rajtorala, který loni spáchal sebevraždu. Je velká škoda, že už v Příbrami nemohl být…
Já myslím, že i tak tu s námi určitě byl. Je to pro mě pořád silné.

Vraťme se k vaší sezoně v italském Udine. Odchod byl trochu divoký, Slavie vám původně také nabídla smlouvu. Proč jste se nakonec rozhodl pro Itálii, což se asi ukázalo jako dobrý krok?
Slavie mi dala, co se týče peněz a zajištění, fantastickou nabídku, dokonce asi lepší, než co jsem dostával v Udine. Jenže já chtěl hrozně moc do zahraničí, dokázat si, zda na to mám. Proto jsem o přestup hodně bojoval a jsem rád, že mě Slavia pustila. Děkuji jí za to.

Výhodou bezesporu bylo, že v Udine, které vás koupilo za osmdesát milionů korun, působil další Čech Jakub Jankto, takže jste měl na místě přece jen spřízněnou duši. Je to tak?
Kuba mi pomohl opravdu strašně moc. Pochopitelně jsem měl problémy s jazykem, novým prostředím, bylo toho na mě dost. A on pro mě v tomhle hodně udělal, musím mu poděkovat.

Co vás naučil italský fotbal?
Řekl bych, že hodně. Možná se to nezdá, ale italská liga je strašně těžká soutěž. Je to hodně o taktice, přípravě na utkání. Tam jsem se naučil fakt hodně a hodně hráčsky vyrostl.

Vyrostl jste celkově, dnes už jste hodnocen mezi TOP českými fotbalisty, fanoušci do vás vkládají velké naděje. Jak hodnotíte sezonu z osobního hlediska?
Pozitivně. Hlavně jsem zůstal zdravý, tím pádem jsem mohl odehrát tolik zápasů, kolik jsem odehrál. Dařilo se mi i střelecky, přitom jako záložník žádným gólostrojem nejsem. Proto musím opakovat, byla to skvělá sezona.

Z týmového pohledu to bylo horší, do posledního kola jste s Udine bojovali o záchranu. Jste mladý hráč, ale nebyl na vás v tomhle ohledu jako na jednu z opor zbytečně velký tlak?
Tak jsem to necítil, žádný tlak nikdo nevyvíjel. Ani o tom takhle nepřemýšlím. Já chtěl v každém utkání odvést maximum, abych byl týmu nějakým způsobem prospěšný.

Kde se sezona nakonec zlomila?
Bylo to dejme tomu v předposledním kole ve Veroně, kde jsme hráli přímý zápas o záchranu. Získali jsme tam tři body a byli de fakto zachráněni.

Co vaše plány na další sezonu, nechystáte nějaký velký přestup?
To vůbec netuším (úsměv).

Dobrá, tak tedy nejbližší plány?
Teď ještě pár dnů s reprezentací a pak už se těším na měsíční dovolenou. S přítelkyní máme připravený zájezd na čtrnáct dnů a budeme hlavně odpočívat. A pochopitelně sledovat mistrovství světa v Rusku. Přát budu hlavně Islandu, kde mám z Itálie spoluhráče Emila Hallfredssona. V Udine se mám hlásit 6. července.

Antonín Barák
Narozen: 3. prosince 1994 v Příbrami
Výška, váha: 190 cm, 86 kg.
Kluby: Příbram, Vlašim, Slavia Praha, Udinese Calcio.
Úspěchy: Vítěz české ligy se Slavií (2017), postup na ME do 21 let 2017 (kvůli obnovenému zranění svalu hrál ve finálovém turnaji minimálně), 9 zápasů v reprezentaci A (do pátku 1.6.) – 5 vstřelených branek. Dále 7 gólů v premiérové sezoně v italském Udine.
Zajímavost: v národním týmu hned při svém debutu v Mladé Boleslavi skóroval do sítě Dánska, navíc už po sedmi minutách. Rychleji to dokázali v historii jen Lafata, Lukeš a Čelůstka.