Do Superligy malého fotbalu jste nakoukl už v první sezoně 2015/2016, ovšem nebylo jednoduché se prosadit, že?

Naskočil jsem až v průběhu první sezony, protože jsem byl mladý a neměl jsem toho tolik odehráno. Tolik jsem se malému fotbalu ještě nevěnoval, protože jsem hrál za FK Příbram, kde jsme to měli zakázané. Příbramský tým v Superlize tehdy tvořilo jádro hráčů z naší ligy malé kopané, kteří spolu hráli dlouho a moc se nenabíralo. To byl problém, který nás dohnal v následujících sezonách, postupně hráči přestávali hrát, jako třeba bratři Mackové. Troufám si říct, že až do téhle sezony jsme s tím hodně zápasili, snažili jsme se za ně najít náhrady.

Hodně hráčů bralo celostátní soutěž malého fotbalu zpočátku spíš jako doplněk, jak ji berete vy?

Možná jako jeden z mála jsem ji nebral jako doplněk. Pro mě byla pocta, že jsem se dostal do příbramského výběru, kde nastupovali takoví hráči, kteří hráli i nejvyšší soutěž ve velkém fotbale. Najednou to bylo něco jiného oproti příbramské malé kopané, kde naše soutěže postupně odpadaly. Když jsem se chodil dívat na mého tátu, měli jsme v Příbrami pět soutěží, dnes máme stěží dvě po dvanácti celcích. Proto jsem tenkrát celostátní Superligu bral jako čest, že si si takovou soutěž můžu zahrát. Je to super myšlenka, šlo o něco nového, že nastoupíme proti klukům z Prahy nebo jedeme reprezentovat Příbram do Brna.

Jenže úspěchů zatím Příbram v celostátní soutěži moc neposbírala, nejlépe skončila šestá v úvodním ročníku. Máte pro to vysvětlení?

Pamatuji, že ještě než se tenkrát zahájila Supeliga, proběhl turnaj v Českém Dubu, kam se sjely všechny celky a Příbram vyhrála, takže potenciál tam je. V první sezoně jsme skončili nejlíp až dodneška, pak se na výsledcích podepsal odliv hráčů. Skončilo jádro, na kterém se stavělo. Podepsala se na tom situace v příbramské malé kopané, kdy skončila spousta týmů, hráči odešli. Až do této sezony jsme s tím zápasili. Jak počtem hráčů, tak kvalitou. Teď covid zastavil sport jako takový, ale když se podívám na poslední sezony, zase jsme jádro začali tvořit. Nechci zmiňovat sebe, když jsem dvě sezony nehrál a byl v Austrálii, ale už přede mnou toho hodně odehráli kluci jako Ondra Drašnar, Kuba Tošovský, bratři Junkové, což se začalo projevovat.

Vidíte tedy stoupající tendenci?

To ano, najednou zápasy byly vyrovnané a kolikrát jsme týmy přehrávali. Nejvíc za to hovoří utkání v Praze. Jedna věc je, že nás Staropramen nejspíš podcenil vzhledem k počtu, v jakém jsme přijeli, ale všichni naši hráči měli mraky zkušeností ze Superligy. Nebyl to náhodný výsledek (Příbram zvítězila 6:2 – pozn. red.), jak to mohlo vyznít pro spoustu nezaujatých diváků. Četl jsem rozhovory od kluků z Prahy, kteří moc nezmínili, že jsme právě v zápase nehráli beton nebo zaparkovaný autobus, jak se říká, naopak jsme hráli nahoru a přehrávali je.

Po pěti podzimních kolech aktuálního ročníku je Příbram čtvrtá, dva body za Staropramenem Praha. Jaké máte ambice?

Netroufám si říct, nestanovali jsme si je před sezonou. Vrátil se staronový trenér Michael Kvasnica, který dal dohromady tým i atmosféru v něm. Řekli jsme si, že bychom v sezoně především rádi odjezdili všechna utkání v rozumném počtu. Trenér určil kostru, se kterou počítá, k té chce postupně nabalovat hráče. Když to půjde, zkusíme se ještě dostat do play-off.

Co říkáte na rozšíření Superligy malého fotbalu na dvanáct mužstev a rozdělení na východní a západní skupinu?

Asi jako každý hráč vnímám souboje s Brnem nebo Pardubice jako prestižní, východní skupina je silnější, to můžu ze zkušenosti říct. Na druhou stranu play-off je jiné než dlouhodobá soutěž, může se stát cokoli a třeba i opravdu suverénnímu Brnu se najednou zápas nepovede a nevyhraje. Pro mě je to zajímavé, těšil jsem se na ten systém. Snad sezonu dohrajeme, i když tomu nevěřím.

Proč tomu nevěříte?

Když se budeme bavit o rozvolnění amatérského sportu třeba v dubnu, musíme počítat s tím, že osmdesát procent hráčů malého fotbalu nastupuje i ve velkém. Do toho pracují, mají rodiny, takže myslím, že není reálné všechno dohrát. Byl bych samozřejmě rád a jsem v kontaktu s mnoha lidmi, kteří jsou hladoví po malém fotbalu. Našemu sportu ovšem současná situace může i pomoct. Na jednu stránku nucená pauza možná znechutila starší hráče, kteří plánovali sezonu dvě do konce aktivní kariéry, urychlilo to jejich rozhodnutí. Na druhou stranu spousta kluků, kteří už fotbal hrát nechtěli, se třeba vrátí ke sportu. Může dojít k expanzi týmů a příbramská malá kopaná bude mít zase pět soutěží.